70 CO 333/2022-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a ve výroku II. zavázal žalobkyni povinností zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně po provedené rekapitulaci obsahu podání obou účastníků a po shrnutí celého průběhu namítaného správního řízení, konkrétně řízení vedeného u Městského úřadu Horšovský Týn, pod sp. zn. PO [číslo], a řízení vedeného tamtéž pod sp. zn. PO [číslo], k závěru, že podmínky pro finanční odškodnění žalobkyně nejsou dány, a to s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení, již shledal soud prvního stupně důvodnou. S odkazem na ust. [ustanovení pr. předpisu] soud prvního stupně konstatoval, že pro počátek běhu subjektivní šestiměsíční lhůty je rozhodné, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Promlčecí lhůta může podle soudu totiž počít běžet pouze za takových okolností. Jde podle něj o dva alternativně stanovené předpoklady začátku běhu obecné promlčecí lhůty. Zatímco empirická vědomost odkazuje na skutečně nabyté vědomí o určujících faktech, normativní vědomost označuje stav, kdy oprávněný ještě rozhodné okolnosti nezná, ale při uplatnění péče, kterou lze po osobě v jeho postavení požadovat, by je již znát měl a mohl. Určujícím se tak stává vědění, jež by si žalobkyně osvojila, kdyby vyvinula odpovídající míru pečlivosti. V návaznosti na toto vysvětlení a na zjištěnou skutkovou situaci, kdy byl žalobkyni příkaz ze dne [datum], ve kterém bylo jednoznačně uvedeno, že rozhodnutí ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum], doručen vhozením do schránky dne [datum], dovodil soud možnost nabytí povědomí o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. To, zda se žalobkyně seznámila či neseznámila s obsahem rozhodnutí, považuje soud za nerozhodné, neboť tak učinit mohla a měla. V této souvislosti upozornil i na poradu žalobkyně s jejím právním zástupcem konanou dne [datum], která trvala hodinu a půl a v rámci které bylo řešeno právě odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum]. Jak žalobkyně ve své výpovědi uvedla, dohodla se s právním zástupcem, že toto odvolání podá. Následně dne [datum] pak žalobkyně zaplatila pokutu dle příkazu ze dne [datum] a dne [datum] odevzdala řidičský průkaz. Soud má za to, že již v tomto okamžiku tedy dne [datum] si žalobkyně mohla být vědoma toho, že ze strany správního úřadu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v podobě špatně vyznačené doložky právní moci. Dne [datum] pak byl žalobkyni vrácen řidičský průkaz, pročež nejpozději tohoto dne si žalobkyně musela být vědoma existence nemajetkové újmy na její straně, a tedy i rozsahu újmy, která jí byla způsobena. Již [datum] mohla žalobkyně podle názoru soudu podat předmětnou žalobu, resp. žádat u žalovaného odškodnění nároku na nemajetkovou újmu. Subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta dle soudu uběhla dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalovaného a žaloba byla k soudu podána dne [datum], soud proto k námitce žalované shledal, že žalovaný nárok byl uplatněn opožděně a je promlčen. Soud se jím tedy dále nezabýval, žalobu v celém rozsahu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle [ustanovení pr. předpisu] 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání, v němž namítla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku. Uvedla, že se o tom, že byla na rozhodnutí chybně vyznačena právní moc, prokazatelně dozvěděla až z rozhodnutí odvolacího orgánu, které jí bylo doručeno dne [datum]. Až z tohoto rozhodnutí je podle ní konstatován nesprávný úřední postup správního orgánu prvního stupně. Z toho, že žalobkyni byl vrácen řidičský průkaz, není podle ní seznatelné, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, naopak až do rozhodnutí druhé instance vycházely orgány z toho, že doložka právní moci byla na rozhodnutí MÚ [obec] vyznačena správně. Žalobkyně se ohradila proti tomu, že by se snad již v okamžiku vrácení řidičského průkazu měla dozvědět o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku označila za nesprávný a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila a odkázala na znění ust. § 619 odst. 2 o. z. Podle jejího názoru proto není nutné prokazovat a na jisto postavit, že žalobkyně se o nesprávném úředním postupu dozvěděla, nýbrž postačí, že je zjištěno, že se o něm dozvědět měla a mohla. Odkázala dále na znění ust. § 4 o. z., zrekapitulovala časovou osu rozhodných událostí a dodala, že pokud měla žalobkyně vědomost o tom, že proti rozhodnutí ze dne [datum] ve věci sp. zn. PO [číslo] bylo podáno odvolání, je s podivem, že na základě tohoto rozhodnutí plnila pokutu i odevzdala řidičský průkaz, to vše přes to, že byla zastoupena po celou dobu kvalifikovaným advokátem. Vědomost o podaném odvolání měla a musela mít již v den, kdy došlo k poradě ve věci odvolání a odvolacích důvodů, tedy [datum] nejpozději však podle žalované byly u žalobkyně splněny všechny podmínky pro počátek běhu promlčecí lhůty dne [datum], kdy jí byl vrácen řidičský průkaz. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Z podnětu odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo /ust. § 212, § 212a o. s. ř. a po zvážení všech rozhodných skutečností dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze popřát sluchu. 6. Dle ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen zákona) se nákrok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 7. Dle ust. § 619 odst. 1 a 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (2). 8. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, z něhož mohl i odvolací soud vycházet, aniž bylo v rámci odvolacího řízení třeba doplňovat či opakovat důkazy. Provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, a na jejich základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která přiléhavým způsobem hodnotil i po právní stránce. 9. Žalobkyně v daném případě uplatňovala proti žalované náhradu újmy (imateriální), jež jí měla vzniknout tím, že v řízení vedeném Městským úřadem v Horšovském Týně pod sp. zn. PO [číslo] byla na rozhodnutí ze dne [datum], jímž správní orgán uložil žalobkyni sankci za jízdu motorovým vozidlem bez [registrační značka] sankci a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců, byla chybně vyznačena doložka právní moci ke dni [datum] přesto, že žalobkyně prokazatelně podala proti tomuto rozhodnutí prostřednictvím svého právního zástupce odvolání, tedy řádný opravný prostředek. V důsledku toho žalobkyně musela odevzdat řidičský průkaz a po dobu 92 dnů nemohla řídit motorové vozidlo (jak tvrdila), což jí způsobilo psychické trauma vyvěrající zejména z toho, že ze svého bydliště – obce se špatnou dopravní obslužností potřebovala dojíždět do zaměstnání v SRN, k čemuž vozidlo resp. řízení motorového vozidla nezbytně potřebovala. Fakt, že k takové skutkové situaci došlo a že tedy nastal v postupu Městského úřadu v Horšovské Týně zmíněný nesprávný úřední postup v podstatě nesporovala ani žalovaná, jež měla po věcné stránce námitky pouze proti rozsahu újmy, resp. charakteru a výši požadovaného odškodnění. Nicméně žalovaná vznesla v průběhu řízení námitku promlčení žalovaného nároku, a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud se dříve, že by se začal zabývat věcnou stránkou sporu, soustředil na vyřešení otázky opodstatněnosti či neopodstatněnosti uvedené námitky promlčení. 10. Jak vyplývá se shora citovaného ust. § 32 odst. 3 zákona, činí subjektivní promlčecí lhůta u nároku na odškodnění imateriální újmy šest měsíců a běží od okamžiku, kdy se o újmě poškozený dozvěděl. Ve smyslu ust. § 619 o. z. je pak nutno dovodit, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty není rozhodné jen to, kdy