70 CO 51/2022-53 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem shora specifikovaným Obvodní soud pro Prahu 5 uložil výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci ve třídenní pariční lhůtě částku [částka] spolu s tam přesně specifikovaným příslušenstvím (úrokem z prodlení) a výrokem II. jej zároveň zavázal povinností zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka], přičemž k nákladům řízení uvedl, že o nich rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci přiznal náhradu za právní zastoupení advokátem (šest realizovaných úkonů) pouze dle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen tarifu). Učinil tak proto, že je mu, jak uvedl, z úřední činnosti známo, že žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž předmět činnosti nedosahuje částky [částka]. 2. Proti výroku rozsudku, jenž se týkal náhrady nákladů řízení (II.), podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce odvolání, v němž vytkl soudu prvního stupně, že aplikoval ust. § 14b tarifu přesto, že nebyly naplněny zákonné podmínky, jež jsou kumulativně pro použití tohoto ustanovení stanoveny. Zdůraznil, že v daném případě jde sice o částku nižší [částka], namítl však zároveň, že nejde o žádný z jednoduchých nároků, u nichž má žaloba obvykle opravdu formulářový charakter, jako je tomu např. u nezaplaceného pojistného či nezaplacených telefonních poplatků a podobně. Poukázal na to, že v této věci jde o regresní náhradu, která má svůj původ v neplnění povinnosti řidiče při provozu dopravního prostředku a jejíž skutkové vylíčení i právní kvalifikace se liší od jiných případů regresních náhrad. Zdůraznil, že krajské soudy již opakovaně v jeho věcech rozhodly o nákladech řízení tak, že aplikace § 14b tarifu není na místě (některá z rozhodnutí citoval). Uvedl, že je původním věřitelem a ve věci regresních nároků je advokátem zastupován pravidelně, a vytkl soudu také to, že se odchýlil od dikce ust. § 14b i v tom, že podle tohoto ustanovení mají být honorovány úkony právní služby do podání žaloby včetně, soud prvního stupně však uvedené ustanovení použil i ke stanovení odměny za úkony realizované po podání žaloby v rámci běžícího řízení. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený nákladový výrok tak, že mu přizná na náhradu nákladů částku [částka]. 3. Žalovaný se k odvolání písemně nevyjádřil. 4. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený nákladový výrok rozsudku, aniž k projednání věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je třeba popřát sluchu. 5. Soud prvního stupně postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.ve znění vyhl.č. 120/2014 Sb. (dále jen tarifu), a to za všechny úkony, které právní zástupce pro žalobce v dané věci realizoval, tedy i za úkony, které byly uskutečněny po podání žaloby. Tento jeho postup ovšem nebyl podle názoru odvolacího soudu ani správný, ani přiléhavý konkrétní situaci řešené v tomto sporu. Dle uvedeného ustanovení přísluší právnímu zástupci účastníka – advokátu snížená odměna v částkách uvedených v § 14b odst. 1 písm. c/, resp. odst. 5 tarifu za předpokladu, že soudní řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to jen za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Žalobce podal v daném případě žalobu, resp. návrh, jenž sice vtělil do elektronického formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nicméně jen na základě tohoto faktu nelze podle názoru odvolacího soudu dovodit, že by se jednalo o ustálený vzor, jak jej má mysli citované ustanovení tarifu. V této kauze se jedná sice o žalobní požadavek, který svým rozsahem nedosahuje částky [částka], nicméně jde o nárok na náhradu toho, co žalobce za pojištěného plnil poškozenému z dopravní nehody – škodní události. V návrhu jsou podrobně vylíčeny konkrétní okolnosti dopravní nehody, resp. poškození vozidla řidiče [příjmení], které žalovaný způsobil vlastním zaviněním a bez vážného důvodu poté opustil místo nehody. Již tím, že jde právě o nárok vyplývající z„ individualizované“ škodní události, je dána jedinečnost této věci, kvůli níž, byť je argumentována týmiž nebo obdobnými zákonnými ustanoveními jako jiné nároky vzniklé žalobci z obdobných situací, nelze považovat tuto kauzu za věc podřaditelnou z hlediska náhrady nákladů řízení pod ust. § 14b tarifu. V této souvislosti nelze přehlédnout, že ust. § 14b bylo vloženo do advokátního tarifu zejména proto, aby se zabránilo společnostem, jež podstatnou část své činnosti, či svoji činnost veškerou, soustředily na skupování (většinou bagatelních) pohledávek a jejich následné soudní vymáhání, jehož hlavním účelem bylo dosahování vysokých příjmů právě z titulu náhrady nákladů řízení. O takový případ u žalobce rozhodně nejde. Ten je pojišťovací společností, která se v prvé řadě soustředí na tuto činnost týkající se pojištění a teprve vedlejším produktem jeho činnosti je nutnost vymáhání pohledávek od subjektů, které neplní povinnosti vyplývající pro ně z pojistných smluv. Navíc nelze přehlédnout ani fakt, že náhrada nákladů řízení, již žalobce požaduje, není v zásadním nepoměru k žalované částce. Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně pochybil i tím, že dle § 14b tarifu honoroval všechny za žalobce realizované úkony právní služby včetně těch, jež byly uskutečněny po podání žaloby (replika k odporu a účast na dvou jednáních). 6. Ze všech uvedených důvodů tedy podle názoru odvolacího soudu nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci ust. § 14b tarifu, a proto tento soud k odvolání žalobce dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený nákladový výrok tak, že žalobci přiznal v souladu s ust. § 7 tarifu odměnu za každý ze šesti úkonů, jež byly ve prospěch žalobce realizovány před soudem prvního stupně – převzetí zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé, vyjádření k odporu a účast na dvou jednáních – ve výši [částka] (celkem [částka]), dále šest náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 tarifu (celkem [částka]), částku odpovídající 21 % DPH ([částka]) a částku [částka] za zaplacený soudní poplatek – celkem [částka], ve zbývajícím rozsahu tento výrok jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. 7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce sice byl v odvolacím řízení v zásadě procesně úspěšným, nicméně žalovaný neměl na vyvolání odvolacího řízení o nákladech řízení žádný podíl, svým procesním postojem výsledek rozhodnutí odvolacího soudu nikterak neovlivnil, a za těchto okolností by odvolací soud považoval za nepřiměřenou tvrdost přenést na bedra žalovaného další náklady, jež v řízení vznikly pouze proto, že soud prvního stupně na základě svého právního názoru odlišného od názoru soudu odvolacího náklady nesprávně stanovil. Na rozhodnutí o nákladech této fáze řízení aplikoval proto odvolací soud ve prospěch žalovaného ust. § 150 o.s.ř. a žalobci, byť byl procesně úspěšný, náhradu nákladů (jež by spočívala v odměně a paušálu za jeden úkon z punkta rozdílu mezi náklady přiznanými soudem prvního stupně a těmi, jež přiznal odvolací soud) výjimečně odepřel.