72 CO 284/2021-234 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Dále soud I. stupně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000 mu vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit ve výši [částka], a škoda (odpovídající úrokům z prodlení z částky [částka], k jejichž zaplacení byl ve zmíněném řízení zavázán), kterou žádá nahradit ve výši [částka]. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000 bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] [právnická osoba] proti úvěrovému dlužníku a dále proti žalobci a jeho manželce v postavení ručitelů, o zaplacení částky 4, [částka]. Poté soud I. stupně popsal průběh hodnoceného řízení, s tím, že žaloba a platební rozkaz byly doručeny žalobci dne [datum] a dne [datum] byl vyhlášen v pořadí první rozsudek. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] byl tento rozsudek částečně zrušen a částečně potvrzen. Další svůj rozsudek soud I. stupně vyhlásil dne [datum], který byl poté rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] ve výroku o věci samé potvrzen a ve výroku o nákladech řízení zrušen a v tomto rozsahu byl vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. V průběhu řízení došlo dvakrát ke změně žalující strany (z [právnická osoba] na Českou konsolidační agenturu a poté na JUDr. [jméno] [příjmení]), čtyřikrát ke změně zástupce ustanoveného [jméno] [příjmení], několikrát bylo rozhodováno o jeho osvobození od soudních poplatků, o odměnách ustanovených zástupců, o námitkách podjatosti, o návrzích na přerušení řízení, o přikázání věci jinému soudu, o odkladu vykonatelnosti a o žalobě pro zmatečnost (čehož se účastnil i Nejvyšší soud a Ústavní soud). Dále soud I. stupně zjistil, že dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu i náhradu škody způsobené mu nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení v celkové výši [částka], na což žalovaná reagovala dne [datum] sdělením, že předmětnou žádost považuje za důvodnou pouze částečně a poté poskytla žalobci konstatování o porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. 4. Tato skutková zjištění soud I. stupně posoudil podle § 1, § 5 písm. a), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a předně zkonstatoval, že v hodnoceném řízení, které ve vztahu k žalobci trvá více 21 let (od [datum] doposud) bylo porušeno jeho právo na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak soud I. stupně shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku předmětného řízení. Soud I. stupně dále uvedl, že na délce hodnoceného řízení se podílela složitost řízení, nadměrná procesní aktivita žalobce i jeho manželky, ale i období nečinnosti soudu (v období ode dne [datum] do dne [datum], ode dne [datum] do dne [datum] a dále ode dne [datum] do dne [datum]), přičemž význam předmětu sporu byl pro žalobce standardní. Soud I. stupně proto rozhodl, že žalobci náleží odškodnění v penězích, přičemž za první dva roky trvání hodnoceného řízení mu přiznal finanční zadostiučinění ve výši [částka] a následně za každý další rok vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši [částka] soud I. stupně poté snížil o 5 % za skutkovou složitost věci, o 10 % za právní složitost věci a o dalších 15 % za procesní složitost věci. Jednalo se totiž o spor o zaplacení částky [částka], která představovala výši úvěru, přičemž žalobce a jeho manželka byli v postavení ručitelů. Skutková složitost věci byla dána rozsahem skutečností, které byly mezi účastníky řízení sporné, a tomu odpovídajícím množství důkazů (listin i svědků), které bylo třeba provést. Právní složitost věci pak byla dána i tím, že k projednání sporu byl v prvním stupni příslušný krajský soud. Procesní složitost věci se pak odvíjela od nadměrné procesní aktivity žalobce i jeho manželky (soud musel opakovaně rozhodovat o námitce podjatosti, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, o odměnách ustanovených zástupců, o návrzích na přerušení řízení i na přikázání věci jinému soudu, o návrhu na odklad vykonatelnosti a o žalobě pro zmatečnost) a dále i tím, že své návrhy a vyjádření k věci doručovali soudu těsně před nařízenými jednáními, což ztěžovalo soudu i ostatním účastníkům adekvátní orientaci ve věci, resp. reakci na tato jejich podání. O dalších 20 % pak soud I. stupně snížil základní částku odškodnění za to, že řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy, o 50 % pro popsané chování žalobce a poté o 5 % proto, že žalobce sdílel nemajetkovou újmu spolu se svou manželkou. Důvod pro zvýšení základní částky odškodnění o 20 % pak soud I. stupně shledal v nečinnosti soudu, k níž došlo v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Důvody pro další modifikaci uvedené základní částky odškodnění soud I. stupně již neshledal. Soud I. stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou v hodnoceném řízení utrpěl, ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení a ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Nárok na náhradu škody ve výši [částka] představující 17 % úrok z prodlení z částky 4 919 573, [částka], které byly žalobci v hodnoceném řízení výsledně uloženy k zaplacení, soud I. stupně shledal rovněž jako nedůvodný, protože příčinou vzniku tvrzené újmy byla skutečnost, že žalobce nezaplatil svůj dluh včas a řádně a nikoli nesprávný úřední postup žalované. Nadto žalobci újma v jeho majetkové sféře doposud nevznikla, protože dlužnou částku 4 919 573, [částka] s příslušenstvím nezaplatil (a podle jeho vlastního sdělení ani platit nehodlá). S přihlédnutím k tomu, že příčinou vzniku tvrzené majetkové újmy bylo pouze chování žalobce (nikoliv nesprávný úřední postup žalované), soud I stupně žalobu i v této části zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak prvostupňový soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci řízení včasná odvolání. 6. Žalobce ve svém odvolání předně namítl, že odškodnění, které mu soud I. stupně přiznal, je s ohledem na extrémní délku hodnoceného řízení i skutečnost, že v něm šlo o finanční plnění ve výši [částka] s příslušenstvím, nepřiměřeně nízké. Podle přesvědčení žalobce měl soud I. stupně stanovit základní částku odškodnění mnohem vyšší, než učinil a poté ji pro složitost věci již nesnižovat, protože šlo o zcela běžný úvěrový spor. Návrhy a žádosti žalobce (o osvobození od soudních poplatků a ustanovení, resp. zproštění zástupce, o přerušení řízení a přikázání věci jinému soudu), jakož i jím vznesené námitky podjatosti, pak pro soud nepředstavovaly žádné složité procesní úkony, ale běžnou agendu. Dále žalobce nesouhlasí ani s tím, že by jeho chování mělo vliv na délku hodnoceného řízení, pro což soud I. stupně snížil základní částku odškodnění o 50 %. Žalobce totiž jen bránil svá práva, a to (mimo jiné) i s ohledem na značně konfrontační postoj Vrchního soudu v Praze, který ve svém rozhodnutí ze dne [datum] dokonce označil chování žalobce jako obstrukční. Změny zástupců žalobce v hodnoceném řízení byly vždy opodstatněné; v případě JUDr. [příjmení] pro její kontakty s protistranou a neznalost právních předpisů; u Mgr. [příjmení] pro odlišný pohled na vedení sporu; v případě JUDr. [příjmení] pro vzdálenost jeho sídla a bydliště žalobce. Žalobcovy žádosti o odročení ústních jednání byly vždy odůvodněny jeho zdravotními problémy. Předmět hodnoceného řízení, tj. zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, pak měl pro žalobce zvýšený význam. Žalobce totiž na toto řízení často myslel a nadto se s ním jeho známí (pro jeho účast na hodnoceném řízení) odmítali stýkat, což se odrazilo na žalobcově zdraví (trpěl sociální fobií a depresemi). Snížení základní částky odškodnění o 5 % pro sdílenou újmu s manželkou je pak podle žalobce rovněž nesprávné, protože po bezmála jednu polovinu trvání řízení nebyli zastoupeni stejným zástupcem a jejich procesní postoje se lišily. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud I. stupně měl zvýšit základní částku odškodnění o mnohem více, než o 20 %. Žalobce má také za to, že stát by měl odpovídat i za majetkovou újmu, která žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla.