72 CO 82/2022-131 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcovy zástupkyně (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnila tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem [obec] – venkov pod sp. zn. [spisová značka] mu byla způsobena nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka]. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Okresním soudem [obec] – venkov pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] [jméno] [příjmení], která žádala o vyloučení pohledávky na výplatu zbytku rozdělované podstaty ve výši [částka] z exekuce vedené na majetek jejího bývalého manžela [jméno] [příjmení], přičemž žalobce se nacházel v postavení vydražitele nemovitosti náležející [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla žaloba doručena žalobci (v hodnoceném řízení v postavení žalovaného). Dne [datum] proběhlo jednání ve věci a žalobkyně navrhla změnu žaloby (s tím, že požaduje po žalovaném zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení). Další jednání proběhla dne [datum], [datum] a [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek. Tento rozsudek pak byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] částečně potvrzen a částečně zrušen, protože řízení bylo pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno. Nejvyšší soud však rozsudkem ze dne [datum] rozsudek odvolacího soudu zrušil. Dne [datum] proběhlo odvolací jednání, při kterém účastníci řízení uzavřeli smír; rozhodnutí o schválení smíru nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobenou mu nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení ve výši [částka], na což žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], jímž poskytla žalobci finanční zadostiučinění ve výši [částka]. 4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 13 odst. 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a poté s odkazem na stávající judikaturu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Hodnocené řízení trvající ve vztahu k žalobci pět let a dva měsíce (od [datum], kdy mu byla doručena žaloba, do [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno) totiž posoudil (ve shodě se žalovanou) s ohledem na jeho náročnost jako nepřiměřeně dlouhé. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku předmětného řízení. Dále soud prvního stupně zkonstatoval, že se na délce řízení podílela jeho právní i procesní složitost věci. V posuzovaném řízení šlo o složitější právní problematiku, k jejímuž vyřešení bylo třeba objasnit větší rozsah sporných skutečností. Procesní složitost věci pak byla dána vyšší procesní aktivitou žalobkyně, která svá podání (žalobu, žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, návrh na přerušení řízení apod.) měnila, dále pak dodatečně doplňovala a plnění svých procesních povinností často oddalovala. Za zmíněné situace byl soud nucen se s jejími podáními seznámit a poté ji vyzývat k jejich doplnění a následně pak o nich rozhodnout. Vzhledem k tomu, že většina soudních rozhodnutí byla napadnuta opravnými prostředky, soudní řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy. S ohledem na to, že předmětné řízení nebylo extrémně dlouhé a jeho význam byl pro žalobce pouze standardní, soud prvního stupně přiznal žalobci zadostiučinění za první dva roky řízení ve výši [částka] a dále za každý další rok jeho trvání vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši [částka] prvostupňový soud poté snížil o 30 % pro zmíněnou právní i procesní složitost věci. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění již soud prvního stupně neshledal (žalobce ani žalovaná se totiž na délce řízení žádným zásadním způsobem nepodíleli a význam předmětu sporu byl pro žalobce standardní). Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl, soud prvního stupně proto stanovil částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již dne [datum] žalobce z uvedeného titulu odškodnila částkou [částka], soud prvního stupně jí uložil již pouze povinnost zaplatit žalobci ještě kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ve výši [částka] (za dobu od [datum] do [datum]). V rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení (další) částky [částka] soud prvního stupně žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho zamítavému výroku, podal žalobce včasné odvolání. V něm předně setrval v přesvědčení, že mu náleží odškodnění ode dne zahájení hodnoceného řízení, tj. ode dne [datum], protože hodnocená věc měla být projednána a rozhodnuta v přiměřené lhůtě bez ohledu na to, zda žalobce o její existenci věděl či nikoliv. Podle žalobce proto i v době, když ještě nevěděl, že bylo proti němu zahájeno soudní řízení, měl zájem na tom, aby toto řízení bylo ukončeno v co možná nejkratším čase. Skutečnost, že žalobce nevěděl a ani nepředpokládal, že je s ním (již) vedeno soudní řízení, mu působila újmu již jen tím, že v té době nemohl účinně bránit své právo. Nemajetková újma tudíž žalobci vznikla již zahájením hodnoceného řízení, bez ohledu na to, kdy se žalobce o jeho existenci skutečně dozvěděl. Dále žalobce nesouhlasí se snížením základní částky odškodnění o 30 % pro složitost věci. Podle žalobce je složitost věci příčinou a nikoli důsledkem většího počtu stupňů soudní soustavy. Vzhledem k tomu, že hodnocené řízení nebylo složité, tak skutečnost, že proběhlo na více stupních soudní soustavy, svědčí o nedůsledném postupu soudů. Podle žalobce je proto snížení základní částky odškodnění o 20 % nesprávné. Dále měl soudu prvního stupně zohlednit, že žalobce přispěl ke skočení hodnoceného řízení (tím, že uzavřel s žalobkyní smír). Pro přičinění žalobce na skončení daného řízení měl tudíž soud prvního stupně zvýšit základní částku odškodnění o 10 %. Dalším důvodem modifikace základní částky odškodnění, a to o 30 %, jsou průtahy v řízení (jejich zohlednění v celkové délce řízení je podle žalobce nesprávné). Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku změnil a žalobě i v této části vyhověl. 6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Takto rozhodl bez nařízení jednání, protože oba účastníci řízení s takovým postupem souhlasily (§ 115a a § 211 o. s. ř.). 8. Ohledně věci samé soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a výstižným odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuj, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje. 9. K odvolacím námitkám žalobce pak odvolací soud pouze doplňuje, že nevěděl- li žalobce o existenci žaloby proti němu podané (dne [datum]), nemohl tudíž (logicky) trpět nejistotou ohledně jejího výsledku (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pakliže žalobce v dané věci nezpochybnil, že se dozvěděl o existenci hodnoceného řízení až dnem doručení žaloby, tj. dne [datum], je okamžikem vzniku jeho nemajetkové újmy právě tento den. 10. Odvolací soud pak souhlasí se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že hodnocené řízení bylo skutkově, právně i procesně složitější, protože jeho předmětem byl požadavek [jméno] [příjmení] na vyloučení pohledávky na výplatu zbytku rozdělované podstaty (hyperochy) ve výši [částka] z exekuce vedené na majetek jejího bývalého manžela [jméno] [příjmení], přičemž žalobce se nacházel v postavení věřitele [jméno] [příjmení] a především pak v postavení vydražitele nemovitosti [jméno] [příjmení]. V dané věci se proto soud musel zabývat nejen skutečnostmi týkajícími se společného jměním manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], exekucí vedenou na majetek [jméno] [příjmení], ale také opodstatněností tvrzení [jméno] [příjmení], že tzv. hyperocha se stala součástí společného jmění manželů a má jí být na vypořádání společného jmění vyplacena (t