98 C 39/2022-30 — Městský soud v Praze

Obvodní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 929 Kč s příslušenstvím zde uvedeným a výrokem II. uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení 1 808 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Proti výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včas odvolání. Namítala, že jí nebyla přiznána odměna za úkon výzvy žalovanému k plnění, s tím, že nejde o účelně provedený právní úkon, který byl navíc již zpracován žalobkyní a nikoliv její zástupkyní v rámci poskytování právních služeb. Pokud by soudy přijaly podobný výklad, tak by bylo možno dovodit, že všechny úkony učiněné v řízení advokátem jsou nadbytečné s tím, že mají převážně administrativní charakter. Navrhla, aby v odvolacím řízení bylo napadené usnesení změněno a žalobkyni byly přiznány náklady řízení před soudem I. stupně v rozsahu částky 2 292 Kč, a to za 3 úkony právní služby, 3 paušální náhrady 21 % sazbu DPH a náhradu za zaplacený soudní poplatek. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení dle § 212, § 212a odst. 6 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Odvolatelka nezpochybnila způsob výpočtu nákladů řízení ve smyslu § 14b advokátního tarifu provedeného vyhláškou č. 177/1996 Sb. když je zřejmé, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalující straně byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně pouze důvodně sporovala skutečnost, že soud I. stupně jí nepřiznal odměnu za úkon ve formě předžalobní výzvy z (datum) z důvodu, že výzvu k plnění si žalobkyně sepsala sama. Takový závěr není správný. Součástí příloh žaloby sice bylo podání žalobkyně z (datum) s výzvou k úhradě žalované částky, nicméně soud I. stupně opomněl skutečnost, že součástí spisu i předžalobní upomínka z (datum) zpracovaná právní zástupkyní žalobkyně, na níž odkazuje i v textu žaloby v pasáži, v níž specifikovala vynaložené náklady řízení. Výzvu k plnění se základním skutkovým i právním rozborem je nutno považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a žalobkyni za ni nepochybně náleží náhrada. Správná výše nákladů řízení vynaložených účelně žalobkyní tak činí částku 2 292 Kč. Ta je složena z uhrazeného soudního poplatku 840 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu (předžalobní výzva, převzetí zastoupení a sepsání žaloby), tří paušálních náhrad hotových výloh po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % sazby DPH 252 Kč. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku II. za použití § 221a o. s. ř. ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že výše nákladů činí 2 292 Kč, ve zbývající části byl tento výrok potvrzen dle § 219 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když za tuto fázi řízení žalobkyně v odvolání odměnu nepožadovala. Bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.