12 Co 236/2024-168 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně řízení zastavil co do částky 106 402 Kč a úroku z prodlení z částky 10 000 Kč (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 389 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 502 Kč od 13. 4. 2023 do 17. 8. 2023 (výrok II), žalobu o zaplacení částky 452 881,08 Kč s úrokem z prodlení od 18. 10. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 445 922 Kč od 18. 10. 2022 do 12. 4. 2023 zamítl (výrok III), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 137 726,73 Kč (výrok IV) a žalované povinnost nahradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 částku 3 146 Kč, představující náhradu nákladů řízení, které platil stát (výrok V).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky v celkové výši 948 703,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 10. 2022 do zaplacení s tím, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, v důsledku, kterého byl nezákonně uvězněn po dobu od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019. Z tohoto důvodu žádal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu za pobyt ve vězení částku 288 000 Kč, částku 350 000 Kč za psychické útrapy, které v souvislosti s trestním stíháním utrpěl, částku 200 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení, částku 102 998 Kč za ztrátu na výdělku za dobu od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019 a částku 107 705 Kč za náklady na obhajobu.3. Žalovaná žalobci zaplatila v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále také jen „OdpŠk“) na nákladech na obhajobu částku 7 502 Kč a částku 88 900 Kč za pobyt ve vězení.4. Po zahájení řízení vzal žalobce žalobu zpět co do částky 106 402 Kč s příslušenstvím zahrnující i částku 10 000 Kč za náklady soudního řízení za dovolání a soud I. stupně proto řízení částečně ve stejném rozsahu zastavil.5. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně ke skutkovým zjištěním obsaženým v bodech 5 až 12 napadeného rozhodnutí (na něž v detailech odvolací soud pro stručnost odkazuje), z nichž bylo zjištěno zejména, že proti žalobci bylo dne 18. 12. 2012 zahájeno trestní stíhání. Dne 18. 3. 2014 Okresní soud v , místo, rozhodl, že žalobce je vinen , podezřelý výraz, podle § 187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen: „tr. zákoníku“), přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a byla stanovena zkušební doba na dva roky. Dne 10. 9. 2014 byl tento rozsudek zrušen Krajským soudem , adresa, a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu rozhodnutí. Dne 1. 7. 2015 bylo rozhodnuto, že příslušným soudem pro projednání věci je Krajský soud v , adresa, . Dne 25. 9. 2018 byl proti žalobci vynesen odsuzující rozsudek pro spáchání zvlášť závažného zločinu , podezřelý výraz, podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků do věznice s ostrahou. Dne 14. 2. 2019 bylo Vrchním soudem v , místo, zamítnuto odvolání žalobce a rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 9. 2018 nabyl téhož dne právní moci a vykonatelnosti. Dne 5. 4. 2019 soud nařídil žalobci nástup výkonu trestu. Usnesení Vrchního soudu v , místo, ze dne 14. 2. 2019 a rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 9. 2018 byly zrušeny Nejvyšším soudem dne 31. 7. 2019 a věc byla Krajskému soudu v , adresa, přikázána, aby v potřebném rozsahu znovu věc projednal a rozhodl a byl vydán příkaz k propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Rozsudkem ze dne 18. 5. 2021 rozhodl Krajský soud v , adresa, , že žalobce je vinen spácháním zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) a písm. b) trestního zákoníku a žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Rozsudek nabyl právní moci 21. 4. 2022. Odvolání žalobce bylo dne 21. 4. 2022 Vrchním soudem v , místo, odmítnuto s odůvodněním, že nebylo bez pochybností prokázáno, zda při vniknutí obžalovaného do poškozené tato ještě tvrdě spala, či nikoliv, jak intenzivní byla obrana poškozené, tedy jaké bylo použití fyzické síly ze strany obžalovaného za účelem překonání nebo zamezení poškozenou vážně míněného odporu a dosažení , podezřelý výraz, proti její vůli. Délka trestního stíhání obžalovaného a jeho dosavadní bezúhonnost byly právně promítnuty do délky uloženého trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, tedy na samé jeho spodní hranici, když výkon trestu odnětí svobody byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Proti rozhodnutí Vrchního soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud dne 15. 2. 2023 odmítl. Trestní řízení od podání vznesení obvinění po konečné usnesení dovolacího soudu trvalo od 18. 12. 2012 do 15. 2. 2023, tj. 10 let a dva měsíce. Žalobce se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody na základě rozsudku Krajského soudu v , místo, ze dne 14. 2. 2019 zrušeného Nejvyšším soudem dne 31. 7. 2019 od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019, to je 98 dnů. Předtím, než žalobce nastoupil výkon trestu, byl zaměstnán u společnosti, kde pobíral mzdu, za rozhodné období, tj. částku 71 027 Kč. Žalobce si v souvislosti s návrhem na zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku, na základě kterého byl ve výkonu trestu, zvolil obhájce, kterému zaplatil částku 15 004 Kč a posléze částku 82 701,08 Kč za řízení, které pokračovalo po zrušení rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 2. 2019. V souvislosti s trestním stíháním došlo u žalobce k újmě na zdraví. Ve znaleckém posudku k tomu bylo uvedeno, že od března 2019 docházel do , podezřelý výraz, ambulance, kde je dosud veden s diagnózou poruchy přizpůsobení, neorganickou nespavostí, smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou a přechodnou problematickou konzumací alkoholu. Psychiatrická ambulantní péče je dána v souvislosti s přetrvávajícími psychickými potížemi ve vztahu k uvěznění žalobce od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019, respektive několikaletým vyšetřováním ve věci. K ustálení zdravotního stavu znalec uvedl, že k tomu došlo v dubnu roku 2022. Znalec určil výši ztížení společenského uplatnění žalobce na na částku 198 329 Kč. Znalec však posléze při výslechu dne 7. 3. 2024 doplnil, že zdravotní problémy žalobce v souvislosti s psychickými problémy vznikly v souvislosti s počátkem trestního stíhání a znalecký posudek se vztahuje na celé trestní stíhání a samozřejmě i na pobyt žalobce ve výkonu trestu, kdy žalobce měl obavy z odsouzení, jeho zážitky z trestního stíhání včetně pobytu ve věznici. Není zcela jednoznačně možné oddělit výkon trestu od samotného trestního stíhání. Příčina újmy je primárně spojená se samotným trestním stíháním.6. V rámci právního posouzení soud I. stupně s odkazem na ust. § 1, § 7, § 9, § 10, § 13 § 14, § 15, § 31 a § 31a OdpŠk dospěl k následujícím právním závěrům. Ve vztahu k nároku na náklady obhajoby shledal důvodnou částku v celkové výši 8 228 Kč, k níž dospěl tak, že žalobci měla náležet částka 3 100 Kč dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a. t., a to za podané dovolání ze dne 29. 3. 2019 navýšená o jeden násobek tarifní hodnoty na 6 200 Kč, a to vzhledem ke složitosti případu a za vyjádření se ke stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství, tj. odměna celkem ve výši 9 300 Kč, 2 x režijní paušál po Kč 300 dle 13 a. t. a DPH ve výši 1 428 Kč, tj. celkem 8 228 Kč. Uzavřel tak, že jestliže žalovaná zaplatila na tomto nároku částku 7 502 Kč, zbývá k doplacení 3 751 Kč. Nepřiznal však žalobci náklady na obhajobu za úkony, které následovaly po zrušení rozhodnutí, kterým mu byl uložen výkon trestu nepodmíněně Nejvyšším soudem, neboť následná fáze řízení skončila odsuzujícím rozsudkem, kdy předmětem řízení byl přečin podle § 187 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoliv již , podezřelý výraz, .7. K nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 200 000 Kč uvedl, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, když trvalo 10 let a 2 měsíce. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy opakovaně, proto za složitost snížil základní částku o 20 %, žalobce se na délce řízení nepodílel, několikrát se prostřednictvím obhájce omlouval z hlavního líčení a žádal o jeho odročení, což se na jeho žádost také stalo, podal i stížnost na průtahy v řízení, avšak z tohoto důvodu soud základní částku ani nezvýšil, ani nesnížil, ani z hled