18 Co 192/2023-912 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 235 406 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 23. 5. 2019 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 9 537 996,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 4 959 Kč, a do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a na náklady řízení státu částku 6 790 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Žalované pak uložil povinnost zaplatit na náklady řízení státu částku 1 805 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), domáhal zaplacení částky celkem 10 773 402,20 Kč s přísl. na náhradu škody a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání v řízení vedeném před Krajským soudem v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, , v jehož rámci byl žalobce omezen na osobní svobodě vazbou i výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody a které skončilo zproštěním obvinění podle § 226 písm. a) tr. ř. Žalobce na základě tohoto skutku uplatnil žalobou několik nároků, z nichž po vyloučení nároku na náhradu škody na zdraví v důsledku výkonu vazby a trestu odnětí svobody (8 500 000 Kč), části nároku na náklady obhajoby (769 847 Kč), nároku na náhradu škody na zabavené elektronice (49 800 Kč) a nároku na náhradu ušlého výdělku za období od 10. 5. 2015 do 30. 9. 2018 (2 008 260 Kč) k samostatnému projednání, a připuštění změny žaloby ve smyslu jejího rozšíření o nárok na zaplacení 3 000 000 na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v důsledku samotného zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání, zůstalo předmětem řízení celkem 10 nároků, z toho 4 nároky na náhradu škody: a/ nárok na náhradu škody (majetkové újmy) odpovídající nutným výdajům žalobce v souvislosti s trestním stíháním celkem ve výši 80 000 Kč, b/ na náhradu ušlého zisku ze směnek a neuskutečněného prodeje pozemků ve výši 1 674 973,20 Kč, c/ na náhradu nákladů obhajoby v rozsahu žalovaným plněné částky 926 860 Kč, d/ na náhradu ušlé mzdy 1 401 069 Kč, a 6 nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku 1/ nepřiměřené délky trestního stíhání 120 000 Kč, 2/ vazebního stíhání 1 167 000 Kč, 3/ výkonu trestu 301 500 Kč, 4/ poškozením pověsti a dobrého jména 2 000 000 Kč, 5/ zahájením a vedení nezákonného trestního stíhání 3 000 000 Kč, 6/ omezení po dobu zkušební doby podmíněného odsouzení 102 000 Kč.3. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku žalobce 22. 11. 2018. Stanoviskem ze dne 28. 4. 2020 shledala důvodným nárok žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku trestního stíhání vynaložením nákladů na obhajobu ve výši 926 860 Kč, nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku vazebního stíhání v sazbě 1 300 Kč za jeden den výkonu vazby (1 011 400 Kč) a v důsledku stíhání na svobodě v sazbě 1 000 Kč za 1 měsíc trestního stíhání (82 000 Kč) a nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v sazbě 1 300 Kč za jeden den výkonu trestu (261 300 Kč). Co do zbytku uvedených nároků a dalších uplatněných nároků navrhla zamítnutí žaloby.4. Soud I. stupně vzal za prokázaný průběh trestního stíhání, které bylo vůči žalobci a dalším šesti osobám vedeno na základě usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství , místo, , pobočka , adresa, , ze dne 3. 8. 2011, ve znění usnesení ze dne 4. 10. 2011, pro podezření ze spáchání závažných zločinů účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaný dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b), trestního zákoníku a přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Žalobce byl dne 2. 8. 2011 zadržen, umístěn do cely předběžného zadržení a dne 4. 8. 2011 bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby. Dne 16. 4. 2012 vydal policejní orgán PČR usnesení o zajištění náhradní hodnoty ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu ideální jedné poloviny na budově č. p. , číslo, , zapsané na LV , číslo, , pro k. ú. , adresa, , a dále ke všem pozemkům na LV , číslo, a , číslo, v k. ú. , adresa, ; zajištění trvalo do 13. 11. 2018. Rozsudkem Krajského soudu v , místo, , č. j. , spisová značka, ze dne 28. 2. 2012 byl žalobce částečně u čtyř žalovaných skutků zproštěn obžaloby; pro pátý skutek byl žalobce uznán vinným a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 4 let a 6 měsíců se zařazením k výkonu trestu do věznice s ostrahou a k peněžitému trestu 200 000 Kč. Vrchní soud v , místo, jako soud odvolací dne 5. 4. 2015 odvolání žalobce zamítl; žalobce dne 10. 5. 2015 nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody do Vazební věznice , místo, , adresa, . Rozhodnutím Městského soudu v , místo, ze dne 26. 11. 2015 byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody se stanovenou zkušební dobou v trvání 4 let. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2016 bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v , místo, ze dne 5. 4. 2015, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a rozsudek Krajského soudu v , místo, ze dne 28. 2. 2014 v odsuzující části a Krajskému soudu v , místo, bylo přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem ze dne 10. 10. 2017 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl klient obžalován. Odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soudu I stupně bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v , místo, ze dne 31. 5. 2018. Trestní stíhání žalobce trvalo od 2. 8. 2011 do 31. 5. 2018, tedy 6 let 9 měsíců a 29 dnů, z toho 778 dnů byl žalobce stíhán vazebně (2. 8. 2011–17. 9. 2013) a 21 dnů byl ve výkonu trestu odnětí svobody (od 10. 5. 2015 do 26. 11. 2015). Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované podáním doručeným žalované dne 28. 4. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku plnila žalobci celkem částku 2 281 560 Kč, z toho částku 82 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, částku 261 300 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za vykonaný trest odnětí svobody, částku 1 011 400 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu žalobce a částku 926 860 Kč jako náhradu škody spočívajících v nákladech obhajoby.5. Žalobce byl od 1. 3. 2011 v pracovním poměru u společnosti , společnost, na pozici , funkce, . Pracovní poměr byl sjednán dne 1. 3. 2011 na dobu určitou do 31. 3. 2012, s pracovní dobou 40 hodin týdně, místo výkonu práce mělo být , místo, , nebo , místo, a , místo, . Mezi účastníky byla sjednána zkušební doba v délce tří měsíců. Pracovní poměr byl ukončen dohodou ze dne 2. 8. 2011. Po skončení trestního stíhání žalobce společnost neměla zájem ve spolupráci s žalobcem pokračovat, neboť společnost nechtěla být spojována se jménem žalobce, který byl v tisku zobrazován s pouty na rukou v rámci trestního stíhání. Žalobce pracoval u tohoto zaměstnavatele od 1. 3. 2011 do 2. 8. 2011, vyměřovací základ pro výpočet důchodového pojištění za toto období činil 162 914 Kč, tedy průměrný hrubý měsíční výdělek 32 583 Kč. Národní bezpečnostní úřad zrušil žalobci platnost osvědčení pro stupeň „utajení důvěrné“, s odůvodněním, že úřad má na základě vyžádaných materiálů prokázáno, že žalobce v rámci svého působení u , správní orgán, nejenže udržoval nestandardní kontakty s kriminálně závadovými osobami, věděl o páchání závažné trestné činnosti a neučinil potřebné kroky k jejímu odhalení, ale také zvlášť závažným způsobem zneužil pravomoci úřední osoby a přímo se aktivně zapojil do této rozsáhlé trestné činnosti provozované organizovanou zločineckou skupinou, mediálně známou pod označením „, název, .“ V období od 1. 9. 2011 do 10. 10. 2012 bylo realizováno celkem 28 návštěv žalovaného ve Vazební věznici , místo, a v období od 25. 10. 2012 do 7. 11. 2015 navštívili žalobce ve Vazební věznici v , místo, jeho rodinní příslušníci celkem 31x. Kauza tzv. , název, byla rozsáhle medializována, včetně relací v celostátních mediích. V novinových článcích se objevovalo výslovně jméno žalobce a byla zveřejňována jeho fotografie, často u jednání u soudu či jak je veden eskortou. V pořadu „, název, “ dne 5. 8. 2011 však žádný záběr žalobce obsažen nebyl, ani nebyl žalobce výslovně jmenován. Média referovala rovněž o zproštění žalobce obžaloby. Situace rodiny žalobce byla v době jeho trestního stíhání složitá, a to jak z důvodu výpadku příjmů, tak vzhledem k poškození pověsti žalobce v pros