20 Co 233/2024-73 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 43 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 18.5.2023 do zaplacení, ohledně 56 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 18.5.2023 do zaplacení žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 14 342 Kč. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , spisová značka, (posuzované řízení). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyni poskytla za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení dostatečné zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, které poskytla v rámci předběžného projednání nároku.2. Soud I. stupně zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované předmětný nárok dne 16.12.2022. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o průběhu posuzovaného konkursního řízení, podrobně popsaného v odstavci 4 odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobkyně se konkursního řízení účastnila jako přihlášená věřitelka pohledávky ve výši 223 386 Kč a řízení vůči ní trvalo od doručení přihlášky její pohledávky soudu dne 12.8.2002 do vyplacení částky 22 872,44 Kč (10 % pohledávky) na základě rozvrhového usnesení, které nabylo právní moci 22.12.2022, celkem 20 let a 4 měsíce. Řízení se účastnilo 14 557 věřitelů, celková výše přihlášených pohledávek činila k 9.12.2003 2 685 433 820,04 Kč a podle předběžné konečné zprávy z 16.10.2012 činil čistý výtěžek zpeněžení konkursní podstaty 88 882 878,81 Kč. V souvislosti s konkursním řízením probíhalo i na více stupních soudní soustavy přes tisíc incidenčních sporů, na jejichž vysoký počet upozorňoval správce konkursní podstaty již dne 23.5.2003, dne 26.5.2006 bylo na přezkumném jednání uvedeno 20 stran popřených pohledávek, dne 16.12.2008 čítal seznam incidenčních sporů 77 stran. Přezkumná jednání se konala 30.9.2002, 20.9.2004, 26.5.2006, 17.12.2007 a 16.12.2008, 24.2.2017 byla konána schůzka místopředsedkyně Městského soudu, správce a projednávající soudkyně k urychlení řízení, dvakrát byla správci konkursní podstaty uložena pokuta za nesplnění povinnosti zpracovat částečný rozvrh. Návrh částečného rozvrhu podal správce konkursní podstaty dne 31.7.2017 a vyplývá z něj, že lze očekávat uspokojení zjištěných pohledávek poměrně ve výši 6 – 8%.3. Soud I. stupně s odkazem na §§13 a 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) uvedl, že délku posuzovaného řízení „posoudil jako nepřiměřenou“, tudíž přistoupil k náhradě nemajetkové újmy (žalobkyně) v penězích. Základní částku zadostiučinění stanovil na 15 000 Kč pro první dva roky a každý další rok řízení a snížil ji o 60% z důvodu mimořádné složitosti řízení, dané množstvím incidenčních sporů i věřitelů a nutností rozhodovat o právním nástupnictví jednotlivých věřitelů. Z ponížené částky odečetl 50% s odůvodněním, že od okamžiku uznání pohledávky správcem konkursní podstaty nebyla žalobkyně v nejistotě, že její pohledávka bude vyplacena ve snížené výši. Důvody k další modifikaci výše zadostiučinění neshledal a zdůraznil, že žalobkyni bylo v době skončení konkursu přes 80 let a vyplacená částka pro ni nebyla zanedbatelná. Žalobkyni přiznal na uplatněný nárok 43 500 Kč s úrokem z prodlení, ve zbývající části žalobu zamítl a s odkazem na 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení.4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a akcesorickému výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o peněžní satisfakci a namítla, že nedostatečně přihlédl ke specifikům posuzovaného konkursního řízení. Zdůraznila, že délku řízení ovlivnila zejména mimořádně vysoká míra složitosti věci, daná množstvím přihlášených věřitelů (přes 15 000), a množstvím incidenčních sporů (přes 1 000), nelze přehlédnout ani vysokou úmrtnost věřitelů (600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědickém řízení. Přestože posuzované řízení bylo extrémně dlouhé, nevyskytovalo se v něm zásadní množství průtahů a ani při jejich absenci by nebylo možné je nijak zásadně zkrátit. Soud I. stupně nedostatečně zohlednil zanedbatelný význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, který se odvíjel od minimálního rozsahu uspokojení přihlášené pohledávky, jež v daném případě činil cca 10,28 %. V konkursním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou uznanou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení, jež v daném případě činila cca 2%. Žalobkyně musela být již při uplatnění své pohledávky v rámci konkursního řízení seznámena s obtížnou vymahatelností její pohledávky a minimální mírou jejího uspokojení. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil, žalobu zcela zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně navrhla s poukazem na judikaturu Městského soudu a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1598/2022 a sp.zn. 29 Cdo 483/2024-175 potvrzení napadených výroků rozsudku jako věcně správných.5. Podle obsahu odvolání uplatnila žalovaná odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání neshledal opodstatněným. Napadený rozsudek postrádá co do závěru o skutečnostech, které vedly soud I. stupně k posouzení posuzovaného řízení jako nepřiměřeně dlouhého, řádné odůvodnění. Odvolacímu soudu je nicméně známo z jeho úřední činnosti (ze skutkově obdobných a právně shodných případů), že postup v posuzovaném řízení podstatně ztížila nedostatečná spolupráce konkursního soudu se správcem konkursní podstaty, což vedlo k přidělení věci jinému soudci, jakkoliv jinak nelze v postupu soudu shledat nedostatky co do jeho nečinnosti. Na tom základě lze konstatovat nesprávný úřední postup konkursního soudu ve smyslu § 13 odst. l náhradového zákona, který vedl k prodloužení řízení a jeho nepřiměřené délce. Odvolacímu soudu je také známo, že Nejvyšší soud v obdobné věci sp.zn. 29 Cdo 483/2024 odmítl závěr o nepatrnosti významu předmětu řízení pro konkursní věřitele v posuzovaném řízení pro nedostatek jejich výrazné nejistoty ohledně míry jejich uspokojení. Konkrétně dovodil, že jen na základě skutečnosti, že je v konkursním řízení předpokládaná nízká míra uspokojení dovolatele (v řádu jednotek procent) není možné dovodit, že význam řízení je pro dovolatele (konkursního věřitele) nepatrný (odst. 25. uvedeného rozsudku). Podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3315/2017, sp.zn. 30 Cdo 2518/2017) (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3315/2017, sp.zn. 30 Cdo 2518/2017) i (výrazně) snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému, neboť konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného právě toliko nepatrný. Žalobkyni je proto nutno poskytnout satisfakci v peněžní formě a potud se odvolací soud ztotožňuje s závěrem soudu I. stupně.6. Odvolací soud aprobuje soudem I. stupně zvolenou základní roční částku zadostiučinění ve výši 15 000 Kč se snížením základní částky o 60% z důvodu extrémní složitosti posuzovaného řízení, další jeho postup však správný není. Podle judikatorně zavedeného způsobu stanovení výše peněžního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vycházejícího ze stanoviska Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/10, se moderace ve smyslu kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona vztahuje k samotné základní částce, a nikoliv k částce již moderované. Odvolací soud dospěl k závěru, že základní částku je na místě dále snížit pro snížený typový význam řízení s ohledem na jeho charakter, neboť v konkursním řízení spočívá pro přihlášené věřitele nejistota ohledně předmětu řízení jen v tom, v jaké konkrétní výši bude jejich pohledávka uspokojena. Není také nepodstatné, že na rozdíl od nalézacího řízení nevyžaduje v případě uznané pohledávky účast v konkursním řízení od přihlášeného věřitele prakticky žádnou iniciativu, což minimalizuje již tak nízkou finanční i psychickou zátěž, spojenou s účastí v řízení. Přihlášený věřitel se nemusí připravovat na žádná jednání a odpadá i emocionální stres, typicky spojený s účastí u soudního jednání. Při zohlednění vysokého věku žalobkyně (75 let v