23 Co 163/2024 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 29. 2. 2024 soud prvního stupně uložil žalované, aby se do 15 dnů od právní moci rozsudku písemně omluvila žalobci doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem za nesprávný úřední postup Obvodního soudu pro Prahu 5 spočívající v nečinnosti a v průtazích v řízení vedeném o vylučovací žalobě pod sp. zn. 31 C 367/2013, kterým bylo porušeno základní právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy základních práv a svobod a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I), uložil žalované, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 66 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 12. 2019 do zaplacení (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 63 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok IV).2. Soud prvního stupně takto v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 367/2013 (dále jen „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení se společnost , právnická osoba, domáhala vylučovací žalobou proti žalobci vyloučení osobního vozidla zn. , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, z exekuce vedené žalobcem jako oprávněným proti povinnému, společnosti , právnická osoba, Řízení o vylučovací žalobě trvalo s průtahy déle než 5 let. Nepřiměřenou délkou řízení vznikla žalobci nemajetková újma ve výši 100 000 Kč. Nárok uplatnil u žalované dne 28. 6. 2019, avšak v šestiměsíční lhůtě nebyl uspokojen. Žalovaná se žalobou nesouhlasila.3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne 1. 3. 2022, č. j. 5 C 1/2020-156 (dále jen „rozsudek ze dne 1. 3. 2022“). Předmětem řízení kromě nároku na náhradu nemajetkové újmy byl i nárok na náhradu majetkové újmy (v souvislosti s poklesem ceny vozidla v době jeho exekučního prodeje oproti dni jeho zajištění, a v souvislosti s navýšením nákladů exekuce). Rozsudkem ze dne 1. 3. 2022 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 719 775 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované písemně se žalobci omluvit za nesprávný úřední postup Obvodního soudu pro Prahu 5 spočívající v nečinnosti a v průtazích v řízení vedeném o vylučovací žalobě pod sp. zn. 31 C 367/2013 (výrok II), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok III) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč (výrok IV). K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 23 Co 272/2022-185, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I o věci samé (výrok I), v zamítavých výrocích II a III o věci samé a ve výroku IV o nákladech řízení zrušil rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy odvolací soud doplnil dokazování a na základě zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci a jeho posouzení podle kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „OdpŠk“) dospěl k závěru, že na délce posuzovaného řízení, které trvalo 5 let, se významným způsobem podílel postup Obvodního soudu pro Prahu 5, když z celkové délky řízení činily průtahy 17,5 měsíce, tj. více jak čtvrtinu délky řízení. Ačkoliv nešlo o věc se zvýšeným významem pro žalobce, složitosti věci délka řízení neodpovídá a je nepřijatelná. V posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, které je zaručeno čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení. Žalovaná proto odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 OdpŠk, který spočívá v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se presumuje, žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala opak. Odvolací soud proto nepřisvědčil soudu prvního stupně v jeho právním názoru o absenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu a nesplnění odpovědnostních předpokladů státu za nemajetkovou újmu žalobce. Protože soud prvního stupně se v důsledku nesprávného právního posouzení základu nároku nezabýval tím, jaká forma odškodnění by představovala náležitou satisfakci za nemajetkovou újmu žalobce, odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž se měl soud prvního stupně zabývat otázkou přiměřené formy odškodnění. Dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 8. 2023, č. j. 30 Cdo 1147/2023-206, odmítl. V dalším řízení tak byl předmětem žaloby nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy a úkolem soudu prvního stupně posoudit, jaká forma odškodnění je způsobilá odškodnit nemajetkovou újmu žalobce.4. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 31 C 367/2013 vzal soud prvního stupně za prokázané, že řízení bylo zahájeno v prosinci 2013 a pravomocně skončilo v lednu 2019, tedy trvalo 5 let. Prvostupňový soud odročil nařízené jednání v březnu 2014 na neurčito za účelem zjištění souhlasu stran se vstupem vedlejšího účastníka do řízení, a přestože se obě strany v průběhu března a dubna 2014 k tomuto procesnímu kroku vyjádřily, o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka bylo rozhodnuto až v březnu 2015, tedy za 1 rok po odročení jednání; v průběhu této doby se v říjnu 2014 a březnu 2015 žalobce dotazoval na stav řízení a žádal o stanovení termínu jednání; potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu soud rozeslal v září 2015 stranám, avšak jednání ve věci nařídil až v březnu 2016, tedy po 5 měsících. Celková doba, během které soud neprováděl žádné úkony a nekonal jednání, dosáhla více než 17 měsíců z celkem 60 měsíců trvání řízení.5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle OdpŠk a vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, uzavřel, že celkovou délku posuzovaného řízení nelze považovat za přiměřenou. Na délce řízení se významně podílel postup soudu, neboť období nečinnosti tvořila čtvrtinu doby trvání celého řízení. Za použití kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk vzal soud prvního stupně v úvahu, že složitost řízení zjištěné délce neodpovídala (byť v určité míře existovala), poškozený žalobce k průtahům řízení nijak nepřispěl, a naopak se opakovaně zajímal o stav řízení a žádal rozhodující soud o urychlení postupu ve věci, přičemž soud ve věci postupoval nekoncentrovaně, když nesprávnost jeho prvotních úvah byla napravena až rozhodnutím odvolacího soudu. Přestože význam řízení pro poškozeného žalobce je standardní, postupem Obvodního soudu pro Prahu 5 došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, které je zaručeno čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.6. Při úvaze o formě zadostiučinění soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce vznik nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení v řízení tvrdil a žalovanou úspěšně popřena nebyla. Shledal, že jsou naplněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v penězích, neboť s ohledem na celkovou délku řízení a způsob jeho vedení, včetně vzniklých průtahů, není možné nemajetkovou újmu nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.7. Při stanovení výše odškodnění soud prvního stupně vycházel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010), a shledal, že za řízení trvající 5 let náleží částka 15 000 Kč za rok řízení, za prvé dva roky v poloviční výši. Vycházel proto ze základní částky 60 000 Kč. Pro složitost věci (rozsah žalobních tvrzení a obrany žalované strany) snížil tuto základní částku o 20 %, avšak za nekoncentrovaný postup soudu vedoucí k průtahům odpovídajícím jedné čtvrtině délky řízení navýšil základní částku o 30 %. Protože význam řízení pro žalobce byl standardní a žalobce se na délce řízení zásadně nepodílel, k další moderaci základní částky nepřistoupil. Přiměřená částka přiznaného zadostiučinění tak podle soudu prvního stupně činí 66 000 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, když při určení počátku prodlení žalované vyšel ze závěru, že šestiměsíční lhůta k plnění ve smyslu § 15 odst. 1 Odp