25 Co 232/2024-107 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od , datum, do zaplacení (I.), žalobu ohledně částky , částka, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení zamítl (II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (III.).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal na žalované náhrady škody, představující náklady vynaložené na právní zastoupení v přestupkovém řízení, které proti němu bylo vedeno , právnická osoba, v Soběslavi pod sp. zn. , číslo, . Přestupkové řízení v důsledku pochybení na straně přestupkového úřadu totiž neskončilo meritorním rozhodnutím, ale zastavením, přičemž odpovědnostní titul žalobce spatřuje v oznámení o zahájení přestupkového řízení, kdy majetková újma mu vznikla v podobě nákladů na právní zastoupení ve výši , částka, . Právní zastoupení bylo převzato okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl z přípisu , právnická osoba, v Soběslavi ze dne , datum, o tom, že má hradit pokutu a ukončeno bylo okamžikem pravomocného zastavení přestupkového řízení ke dni , datum, .3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v předmětném přestupkovém řízení, žalovaná však požadovala uplatnění uvedeného nároku za neurčité, a proto s ním nebyly spojeny hmotněprávní účinky předběžného projednání nároku. Nedošlo proto ke stavení promlčecí doby. Vznesla proto námitku promlčení. Uvedla, že promlčecí doba začala běžet v den zastavení přestupkového řízení, tj. , datum, , kdy žalobce měl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Posléze doplnila, že žalobce měl povědomost o újmě již k datu , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, /2019-58, který zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne , datum, , č. j. , číslo, a uvedl, že rozhodnutí městského úřadu ze dne , datum, , č. j. MS/, číslo, , nebylo žalobci nikdy doručeno, a proto nebylo nikdy pravomocné. Namítla, že promlčecí doba uplynula k datu , datum, .4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování uzavřel, že žalobce uplatnil u žalované požadavek na náhradu újmy dne , datum, , přičemž žalovaná tento nárok dopisem ze dne , datum, odmítla uspokojit. Ze spisu , právnická osoba, , adresa, , sp. zn. , číslo, a spisu , Anonymizováno, úřadu Jihočeského kraje sp. zn. , číslo, /pevac soud zjistil, že žalobci bylo dne , datum, doručeno oznámení o přestupku, jehož se měl dopustit tím, že , datum, ve 23:49 hodin na dálnici D3 překročil povolenou rychlost o 64 km/h. Žalobce na uvedené reagoval, přičemž sdělil svoji adresu v Rakousku a tuto uvedl jako adresu pro doručování. , právnická osoba, , adresa, vyhotovil zahájení přestupkového řízení dne , datum, a žalobce předvolal k nařízenému ústnímu jednání, avšak neúspěšně. Posléze se opakovaně správní orgán pokoušel žalobci doručit předvolání k jednání, z něhož se žalobce omluvil, při následujícím jednání bylo toto konáno bez přítomnosti žalobce. Následně bylo , právnická osoba, , adresa, dne , datum, , č. j. , číslo, , vyhotoveno rozhodnutí, kterým byl žalobce shledán vinným z přestupku a byla mu uložena pokuta a trest zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení. Na rozhodnutí městský úřad vyznačil právní moc ke dni , datum, . Žalobce na výzvu o nedoplatek uložené pokuty zaslal správnímu orgánu žádost o doručení rozhodnutí, odvolání proti rozhodnutí a žádost o prominutí zmeškání úkonu. Následně Krajský úřad Jihočeský kraj jako odvolací orgán o odvolání žalobce rozhodl tak, že jej jako opožděné zamítá. Žalobce posléze dne , datum, podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ke Krajskému soudu v , právnická osoba, . , právnická osoba, , adresa, žalobce podal žádost o obnovu řízení, o níž městský úřad rozhodl tak, že žádost o obnovu řízení zamítl. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, přičemž ve věci posléze Krajský soud v , právnická osoba, rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 58 , právnická osoba, /2019-58 tak, že rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne , datum, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem uvedeného byla skutečnost, že rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, nebylo žalobci nikdy doručeno, nenabylo proto právní moci. Následně Krajský úřad Jihočeského kraje dne , datum, , č. j. , číslo, , rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , zrušil, a řízení zastavil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .5. Po právní stránce posléze takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“, jakož i § 13, § 31 a § 32 odst. 1 tohoto zákona.6. Následně se zabýval nejprve námitkou promlčení uplatněnou ze strany žalované v podobě, že chybné vyznačení doložky právní moci je nesprávným úředním postupem, který byl odstraněn rozsudkem Krajského soudu v , právnická osoba, , přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, a od tohoto dne tedy žalobce věděl, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a mohl svůj nárok uplatnit. Soud prvního stupně však uzavřel, že tato argumentace není správná, neboť žalobci bylo rozhodnutí o zrušení nezákonného rozhodnutí doručeno dne , datum, , a pokud žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, , po dobu šesti měsíců neběžela promlčecí lhůta, a protože žaloba byla podána dne , datum, , k promlčení na straně žalobce nedošlo.7. Poté soud prvního stupně zkonstatoval, že pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu újmy je třeba prokázat splnění tří předpokladů, a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. V dané věci pak předmětné správní řízení o přestupku skončilo pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení, kdy odpovědnost žalobce za přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve věci odpovědnosti státu za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání a uvedl, že tuto lze aplikovat analogicky i na řízení o přestupcích, tedy v situaci, kdy došlo k nezákonnému zahájení řízení o přestupku. Zkonstatoval, že v předmětné věci bylo vydáno dne , datum, , právnická osoba, , adresa, rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, toto rozhodnutí však bylo následně zrušeno a došlo k zastavení řízení s ohledem na prekluzi odpovědnosti žalobce za daný přestupek. Uzavřel, že tedy v dané věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tj. rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, které bylo po proběhlém správním soudním řízení zrušeno a řízení bylo zastaveno. Ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo zrušeno, přičemž není podstatné, z jakých důvodů k jeho zrušením došlo. Současně soud prvního stupně shledal i existenci příčinné souvislosti, když uzavřel, že újma, sestávající z vynaložených nákladů na právní zastoupení žalobce by nebyla vznikla, nebýt daného přestupkového řízení a pochybení správních orgánů. Na straně správního orgánu totiž bylo lze shledat zatížení přestupkového řízení vadou, kdy správní orgán nerespektoval procesní předpisy a právní moc na nedoručeném správním rozhodnutí vyznačil, ačkoliv tak učinit neměl. Na straně žalobce naopak obstrukce neshledal, když od počátku žalobce se správním orgánem komunikoval a sdělil mu i adresu pro doručování v zahraničí.8. Závěrem se soud prvního stupně zabýval tím, zda náklady, které žalobce na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení vynaložil, vynaložil skutečně účelně. Uzavřel, že právní zastoupení žalobce představovalo účelně vynaložených 15 úkonů právní služby advokáta po , částka, , 15 režijních paušálů po , částka, , to vše včetně 21% daně z přidané hodnoty, celkem tedy účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce v rámci předmětného přestupkového řízení představovaly částku , částka, . Protože pak žalovaná tuto částku žalobci včas neuhradila, naopak se ocitla s placením dluhu v prodlení, soud prvního stupně žalobci z částky , částka, přiznal i odpovídající úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to počínaje dnem , datum, do zaplacení.9. Ve zbytku, ohledně částky , částka, se specifikovaným úrokem z prodlení pak soud prvního stupně žalobu důvodnou neshledal, a proto ji v tomto rozsahu zamítl.10. Výrok o nákladech řízení soud prvního st