29 Co 193/2024-257 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodl o věci samé třemi zamítavými výroky: Žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši 9% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítl (výrok I.). Žalobu, aby rozhodnutí Rady , název, ze dne , datum, , č. j. , číslo, se zcela nahradilo tímto rozsudkem, taktéž zamítl (výrok II.). Zamítl i žalobu, aby rozhodnutí , název, ze dne , datum, , č. j. , číslo, se zcela nahradilo tímto rozsudkem (výrok III.). Žalobkyni uložil nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalované ((výrok IV.) a vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok V.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud nahradil rozhodnutí Rady , název, ze dne , datum, , č. j. , číslo, a rozhodnutí , název, ze dne , datum, , č. j. , číslo, Požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit výkupní cenu odpovídající výkupním cenám elektřiny za rok 2011 za období od , datum, do , datum, za elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny žalobkyně „FVE , jméno FO, – , právnická osoba, .“, evidenční číslo: , hodnota, , na adrese , adresa, . Tvrdila dokončenost a připravenost výrobny elektřiny na konci roku 2010, avšak výslovně uplatnila nárok odpovídající výkupním cenám pro rok 2011.3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala ani co do základu. Žalobkyně nárok na podporu odvozuje od Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne , datum, , , číslo, (dále Smlouva) z výrobny FVE , jméno FO, – , právnická osoba, ., od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Smlouva uzavřená se žalovanou je však explicitně vázána na existenci práva na podporu dle zákona č. 165/2012, o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů („zákon o POZE“). Výše regulované ceny je vázána na podmínku, že výrobci skutečně vznikl a trvá nárok na podporu výroby elektřiny. Bez ohledu na existující smluvní vztah bylo pro vznik nároku žalobce rozhodující naplnění podmínek stanovených zvláštními předpisy, jakož i cenových podmínek stanovených rozhodnutím ERÚ. Žalovaná do vztahu se žalobkyní vstoupila v roce 2013, pokračovala ve vyplácení smluvených cen, hradila tedy i podporu podle zákona o POZE. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , došlo ke zrušení licence žalobkyně pro výrobu elektřiny. Kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ústavní stížnost byla odmítnuta dne , datum, , sp. zn. I. , číslo, . Ve správním soudnictví byl učiněn závěr, že podklady předané za účelem získání licence pro výrobnu elektřiny byly zfalšované. Revizní zpráva neodpovídala skutečnému stavu, další revizní zpráva , jméno FO, ze dne , datum, byla zfalšovaná. Proti tehdejšímu jednateli žalobkyně , jméno FO, bylo vedeno , podezřelý výraz, řízení, rozhodoval Krajský soud v Brně dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, a odvolací Vrchní soud v Olomouci dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, . Z odůvodnění jejich rozsudků plyne, že jednatel žalobkyně uvedl v omyl , název, za účelem vydání licence k provozu předmětné fotovoltaické elektrárny ještě v roce 2010. Žalovaná namítla, že nikdo nesmí mít prospěch z vlastního protiprávního jednání.4. Vedlejší účastník se připojil ke stanovisku žalované. Uvedl, že vede souběžné soudní spory proti žalobkyni a dalším subjektům ze skupiny , právnická osoba, , 5 a 6. V mezidobí byl Obvodním soudem pro , adresa, vydán rozsudek pod sp. zn. , spisová značka, , kterým byla žaloba zamítnuta, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu Městským soudem v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Dovolání proti tomuto rozsudku Nejvyšší soud ČR zamítl dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, . Ústavní stížnost v této věci byla dne , datum, odmítnuta rozhodnutím sp. zn. I. , číslo, . Odkázal na vyjádření , název, (ERÚ) ze dne , datum, v projednávané věci, z nějž plyne, že žalobce získal licenci s účinností od , datum, . Žalobou uplatněnou částku, představující rozdíl mezi výkupními a hodinovými cenami, nelze žalobci přiznat v cenách platných pro rok 2010 ani pro rok 2011.5. Soud I. stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování listinami a svá skutková zjištění popsal v odst. 6 až 19 rozsudku, v odst. 20 formuloval závěr o skutkovém stavu shodně jako správní orgán, který o věci rozhodl napadeným rozhodnutím.6. Právní posouzení uplatněného nároku soud založil na ust. § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále také jen „energetický zákon“) ve znění účinném do , datum, , ve spojení s vyhláškou č. 426/2005 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích ve znění účinném do , datum, . Dospěl tak k právnímu závěru, že žalobce nesplňoval ke dni , datum, ( ke kterémuž datu svá tvrzení směřuje) ani v průběhu roku 2011 podmínky pro přiznání podpory podle zákona o POZE. Na podporu tohoto právního posouzení citoval z výkladového stanovisku ERÚ č. 1/2018 vydaného podle § 17e odst. 1, písm. e) energetického zákona a dále z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .7. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Vytkla soudu I. stupně, že se v hodnocení skutkového stavu plně ztotožnil s hodnocením provedeným správními a trestními soudy, byť provedl ke zjištění skutkového stavu některé důkazy. Z odůvodnění rozsudku není zcela zřejmé, zda soud konstatuje právní a skutkové závěry jiných soudů a ERÚ nebo formuluje vlastní názor. Převzetí skutkových zjištění správního orgánu soudem by mělo být vždy odůvodněno. Soud I. stupně v rozsudku ignoroval podstatnou část skutkové a právní argumentace žalobkyně týkající se zařazení tohoto případu do kategorií podle nálezu Ústavního soudu ve věci , právnická osoba, (nález ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 946/16).8. Nesprávnost závěrů nalézacího soudu spatřuje žalobkyně v tom, že se soud zabýval stanoviskem ERÚ k žalobě, ačkoli ERÚ zcela nekriticky přebírá názor správních soudů, „že revizní zpráva se musí vztahovat k celé výrobně elektřiny, která musí být stavebně dokončena ve všech součástech přímo souvisejících s elektrickou bezpečností zařízení.“. Dále ERÚ tvrdí, že v rozhodném období od , datum, do , datum, žalobkyně nedisponovala licencí na výrobu elektřiny a „obživnutí“ licence z roku 2010 není právně možné. Soud skutkové a právní závěry ERÚ převzal, aniž by se až na výjimky vypořádal s argumentací žalobkyně.9. Žalobkyně v odvolání setrvala na tvrzení, že žádný právní předpis nestanoví požadavek úplné stavební dokončenosti výrobny elektřiny jako podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny. Podle ní právní předpisy s určitým stupněm stavební nedokončenosti výrobny elektřiny pro účely licenčního řízení přímo počítají, např. vyhláška ERÚ č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích (dále jen „Licenční vyhláška“). Licenční vyhláška rozlišuje stupně stavební dokončenosti od dokončeného energetického zařízení přes předčasně užívané energetické zařízení po energetické zařízení ve zkušebním provozu. Z jejího ust. § 9 vyplývá, že technické předpoklady energetických zařízení je možno prokazovat i u předčasně užívaných energetických zařízení a u energetických zařízení ve zkušebním provozu. Pokud by požadavek ERÚ na kompletní stavební dokončenost energetického zařízení byl důvodný, pak by licenční vyhláška vyžadovala kolaudační rozhodnutí nebo kolaudační souhlas. Vyjádření ERÚ k žalobě je nekorektní, jím zmíněnou vyhláškou č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích žalobkyně nikdy neargumentovala, protože se na projednávanou věc nevztahuje.10. Žalobkyně apelovala na odvolací soud, aby pro případ, že se v této dílčí otázce (tj. zda je k vyhotovení revizní zprávy třeba úplné stavební dokončenosti výrobny elektřiny) ztotožní s právním názorem soudu I. stupně, vyložil svůj právní názor na tuto otázku.11. Otázka „obživnutí“ licence z roku 2010 je mezi žalobkyní a ERÚ dlouhodobě sporná. Pokud ERÚ nepřipouští tzv. obživnutí správního rozhodnutí v důsledku rozhodnutí správního soudu, cituje na podporu správnosti svého právního názoru usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalobkyně v odvolání z tohoto rozhodnutí citovala a tvrdí, že z plného textu tohoto judikátu nevyplývá „jednoznačný a argumentačně podložený“ právní názor, naopak že jde o podmíněný právní názor. Ani v rozsudku , název, soudu (dál jen „NSS“) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a souvisejícím rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, tomu tak podle žalobkyně není. Žalobkyně argumentuje tím, že při zadání hesla „obživnutí správního rozhodnutí“ lze v systému BECK-ONLINE dohledat 50 záznamů a v systému ASPI d