30 Co 228/2024-383 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit 22.482,23 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 6. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na úhradu 77.517,77 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 6. 2023 do zaplacení a úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 100.000 Kč za období od 16. 5. 2023 do 16. 5. 2023 (výrok II.) a dále žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení 18.456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně svou pohledávku ve výši 218.619,18 Kč přihlásila do konkurzního řízení dne 5. 9. 2022, přičemž na základě rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022, jí byla vyplacena částka 22.482,23 Kč. Žalobkyně při výpočtu částky 100.000 Kč vycházela z částky 45,99 Kč za jeden den řízení, přičemž řízení vůči ní trvalo celkem 7.924 dní; výslednou částku ponížila o 50 % vzhledem k procesní složitosti, dále o 30 % z důvodu nízkého významu a tuto dále navýšila o 10 % s ohledem na postup soudu, který věc přikázal jinému soudci.3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že postačujícím zadostiučiněním je nefinanční zadostiučinění. Argumentovala zejména povahou konkurzního řízení, množstvím věřitelů, velkým počtem incidenčních sporů a procesní složitostí věci. Dle žalované je význam řízení pro žalobkyni nepatrný, o nízké míře uspokojení navíc věděla již v průběhu celého konkurzního řízení.4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: V napadeném rozsudku velmi detailně popsal průběh konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , jehož průběh byl mezi stranami nesporný. Insolvenční soud ohledně žalobkyně evidoval přihlášku pohledávky přihlášenou dne 5. 9. 2002 pod č. , hodnota, ve výši 218.619,18 Kč. Žalobkyni byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022 č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022, přiznána částka 22.482,23 Kč, míra uspokojení činila 10,28 %. Posuzované řízení vůči žalobkyni trvalo celkem 20 let a 3 měsíce.5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 § 26 a § 31a odst. 1. Navzdory jeho extrémní složitosti po skutkové i procesní stránce prvostupňový soud konkurzní řízení v délce 20 let a 3 měsíce vyhodnotil jako nepřiměřeně dlouhé, pročež dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Žalobkyni vznikla v důsledku porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť se v daném případě nelze spokojit s pouhým konstatováním porušení práva. Soud prvního stupně za posuzované řízení v trvání 20 let a 3 měsíců vyčíslil základní částku odškodnění ve výši 288.750 Kč, tuto následně upravil z hlediska kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částku ponížil z důvodu složitosti případu o 50 % (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) a z důvodu obecného, typově sníženého významu řízení o dalších 30 % (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk). Prvostupňový soud naopak neshledal důvod pro navýšení odškodnění s ohledem na postup soudu, přičemž ani žalobkyně se žádným způsobem nepřičinila na délce řízení (§ 31a odst. 3 písm. c/, d/ OdpŠk). Při zohlednění kritéria subjektivního významu řízení pro žalobkyni ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, jakož i příslušné judikatury, soud prvního stupně dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění odpovídá částce, které se žalobkyni dostalo dle rozvrhového usnesení, tj. 22.482,23 Kč. Prvostupňový soud proto žalobě vyhověl co do této částky, přičemž ve zbytku ji zamítl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal úspěšné žalobkyni.6. Žalovaná podala proti výroku I. a III. tohoto rozsudku včasné odvolání, ve kterém především uvedla, že písemné konstatování porušení práva je zcela adekvátní formou odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně nedostatečně přihlédl ke specifikům předmětného konkurzního řízení, které vykazovalo mimořádnou obtížnost zejména s ohledem na značné množství věřitelů se žádostí o jejich uspokojení, dále na zjištění majetku úpadce a s tím související provedení úkonů k jeho zpeněžení, dále na množství (více než tisíc) incidenčních sporů a dále na četnost uplatněných nároků v rámci konkurzního řízení, zejména o vyloučení věcí z podstaty či oddělení uspokojení. Prvostupňový soud tyto skutečnosti zhodnotil nedostatečně. Přestože částka, která byla žalobkyni v napadeném rozsudku přiznána dle rozsahu rozvrhového usnesení nebyla zcela bagatelní, nejednalo se dle žalované o částku, která by byla způsobilá navýšit význam tohoto řízení. Závěrem žalovaná konstatovala, že podstatou zadostiučinění za nesprávný úřední postup z titulu nepřiměřené délky konkurzního řízení je uspokojit žalobkyni za nejistotu, které by mohla být vystavena ohledně výsledku tohoto řízení. Žalobkyni ovšem muselo být již v průběhu konkurzního řízení známo, v jakém rozmezí se bude uspokojení pohledávky pohybovat, pročež nebyla vystavena faktické nejistotě ohledně rozsahu jejího uspokojení s konkurzním řízení. Význam řízení byl proto pro žalobkyni zanedbatelný. Žalovaná proto odvolacímu soudu navrhla, aby výrok I. napadeného rozsudku změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 22.482,23 Kč s příslušenstvím zamítá a výrok III. tak, že žalobkyni bude uložena povinnost žalované nahradit náklady řízení před soudem prvního stupně.7. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně správný. Výše uspokojení žalobkyni již na počátku řízení být zřejmá nemohla, neboť počáteční a konečný stav majetku úpadce se značně lišil. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poté konstatovala, že význam řízení je určen částkou, kterou věřitel obdrží jakožto vyplacené plnění v konkurzu. Závěr žalované, že by z důvodu vědomosti o míře uspokojení měl být hodnocen význam řízení pro žalobkyni jakožto nepatrný, je tudíž nesprávný. Žalobkyně proto odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.8. Odvolací soud z podnětu žalovanou podaného odvolání a v mezích jím vytyčených ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolání žalované však důvodným neshledal.9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.12. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 tohoto ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 tohoto ustanovení V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a tř