35 Co 182/2024-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 28 438 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 2. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 119 437 Kč s týmž příslušenstvím a dále rovněž ohledně tohoto příslušenství částky 147 875 Kč za dobu od 1. 11. 2023 do 1. 2. 2024 (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení částku 20 296 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Rozhodl tak o konečném žalobním požadavku na zaplacení částky 147 875 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 11. 2023 do zaplacení) jako odškodnění nemajetkové újmy vzniklé mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, (dále jen „procesní soud“) pod sp. zn. 16 C 233/2017, jehož byl (jako žalobce) účastníkem (dále jen „namítané řízení“).3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované nárok na uvedené odškodnění dne 1. 8. 2023, že žalovaná ve stanovisku k žalobcově žádosti ze dne 13. 10. 2023 konstatovala, že v namítaném řízení došlo k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené době. Namítané řízení, jehož průběh a předmět podrobně popsal v bodě 6. svého rozhodnutí, bylo zahájeno dne 28. 9. 2017 podáním žaloby a skončeno dne 28. 2. 2024 doručením rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2023, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobce.4. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (6 let a 5 měsíců) soud prvního stupně zhodnotil jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen „OdpŠk“). Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.5. Výši odškodnění soud prvního stupně stanovil, vycházeje z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 81 250 Kč, určenou součinem roční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč (resp. 7 500 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, snížil o 40% z důvodu složitosti věci, o 10% z důvodu tří stupňů soudní soustavy, o 10% z důvodu podílu žalobce na délce řízení a o 5% pro snížený význam řízení pro žalobce. Složitost věci shledal ve skutkové a procesní rovině, akcentoval, že v řízení bylo rozhodováno o procesním nástupnictví na straně žalovaných (řízení bylo z toho důvodu přerušeno v době od 10. 5. do 14. 12. 2019), že soud nařídil mediaci a rozhodoval i o částečném zastavení řízení. Žalobce se podle soudu prvního stupně podílel na délce řízení tím, že nezaplatil ve lhůtě soudní poplatek za žalobu, ač je soudní poplatek splatný již podáním žaloby. Z tohoto důvodu bylo řízení zastaveno a následně usnesení o zastavení řízení zrušeno, jelikož žalobce zaplatil soudní poplatek v dodatečné lhůtě, čímž bylo řízení prodlouženo o tři měsíce. Dvakrát doplňoval žalobní tvrzení, dvakrát požádal o odročení jednání, o třetí odročení žádal z důvodu jednání o smíru. Na snížený význam namítaného řízení pro žalobce soud prvního stupně usoudil z toho, že šlo o jedno z desítek řízení vedených žalobcem vůči různým žalovaným zejména (ale nejen) u procesního soudu, jejichž předmět byl totožný (náhrada za tvrzená zhodnocení pozemků žalovaných žalobcem provedenou výsadbou), pročež byl průběh řízení žalobci velmi dobře znám a jeho nejistota ohledně výsledku sporu byla tímto umenšována. Konstatoval, že v namítaném řízení došlo k obdobím nečinnosti od 6. 3. do 1. 8. 2018 a od 22. 10. 2021 do 21. 2. 2023 (spis u odvolacího soudu), jinak byl postup plynulý. Z hlediska postupu soudů základní částku nenavyšoval se závěrem, že prodlevy se projevily už v závěru, že délka namítaného řízení byla nepřiměřená. Základní částku odškodnění tedy soud prvního stupně ve výsledku snížil o 65 % a shledal adekvátní satisfakcí částku 28 438 Kč, kterou žalované uložil zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od uplynutí šestiměsíčního zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou.6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci, který sice uspěl pouze částečně, avšak ve věci, v níž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, na jejich plnou náhradu zaplacený soudní poplatek za žalobu a náklady žalobcova zastoupení advokátem vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.7. Žalobce napadl rozsudek v jeho zamítavém výroku o věci samé včasným a přípustným odvoláním. Namítl, že soud prvního stupně měl správně vyjít z částky 20 000 Kč/rok a že nebyl důvod k jakémukoli krácení základní výměry odškodnění po aplikaci modifikačních kritérií. Nesouhlasil s tím, že namítané řízení bylo složité a akcentoval průtahy soudu s důrazem na to, že i o dovolání bylo rozhodnuto s odstupem půl roku od jeho podání. Poukázal na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu sp. zn. 15 Co 47/2024, kdy kompenzace byla navýšena o 30 %. Navrhl, aby odvolací soud změnou zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně žalobě vyhověl.8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce vedl u , Orgán veřejné moci, cca 40 obdobných sporů (jejichž délka činila v průměru 5 let) a následně cca 14 odškodňovacích řízení, z toho 11 pravomocně skončených, v nichž byla přiznána průměrně částka 27 000 Kč. Soudem prvního stupně přiznané odškodnění má za přiměřené. Navrhla potvrzení jeho rozsudku.9. Žalobce v duplice k vyjádření žalované uvedl, že žalovaná neprokazuje své tvrzení o údajných 40 žalobách. Řízení na sobě byla nezávislá. Průměrování částky přiznané žalobci v jiných řízení podle jeho názoru pro souzenou věc ničeho nevypovídá, každé „zdrojové řízení“ je podle žalobce „svojí povahou“ odlišné, je k němu nutné přistupovat individuálně.10. Odvolací soud z podnětu a v mezích podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.11. Soud prvního stupně učinil z obsahu spisu procesního soudu správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení se tak odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.12. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku, tj. zejm. § 13 a 31a. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci odvolací soud rovněž sdílí, ztotožňuje se - předně - se závěrem soudu prvního stupně (potud shodným i se stanoviskem žalované), podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.13. Správné je i východisko soudu prvního stupně, že v důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích. I podle názoru odvolacího soudu nutno uzavřít o adekvátnosti peněžní satisfakce, která je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním prostředkem zadostiučinění. Po přezkoumání úvah soudu prvního stupně o výši odškodnění a zvážení žalobcových odvolacích námitek v tomto ohledu odvolací soud předně shledal správným postup soudu prvního stupně, pokud vyšel při stanovení základní částky odškodnění s ohledem na délku řízení, kterou ještě nelze označit za významně dlouhou (až extrémní) z roční částky ve výši 15 000 Kč, snížené napolovic za první dva roky vedení řízení, takový postup plně odpovídá Stanovisku. K žalobcem v řízení zprvu prosazovanému navýšení této částky s ohledem na změnu poměrů od vydání Stanoviska soud prvního stupně správně neshledal důvod, neboť je ustáleným judikaturním řešením této otázky (žalobcem v odvolání již posléze ani nezpochybňovaným), že valorizace základní částky z těchto důvodů není namístě. Rovněž se zvážením kritérií uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk soudem prvního stupně pro účely stanovení výše odškodnění se odvolací soud plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje, maje za to, že jeho správností odvolací argumentace nemůže otřást. Odvolací soud sdílí hodnocení namítaného řízení soudem prvního stupně jako (zejm.) procesně složitějšího, dotčeného nejen existencí jiných („pilotních“), důkazně pokročilejších sporů, do jejichž skončení navrhoval sám žalobce řízení přerušit, ale kryjícího se rovněž s obdobím koronavirové pandemie. Soud prvního stupně přiléhavě usoudil rovněž na jistý podíl žalobce na délce řízení a správně zohlednil i tu skute