35 Co 184/2024-484 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 67 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 19. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě na zaplacení zadostiučinění nemajetkové újmy podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, . Podle žalobce řízení trvalo 4 a půl roku od 6. 8. 2018 do 28. 2. 2023, v období od 7. 3. 2020 do 13. 12. 2021 v něm neproběhlo žádné ústní jednání. V té době byl zadán znalecký posudek, kdy žalobce přijel ke znalcům a ti ho poslali pryč, protože nebyli připraveni na znalecký posudek. Další průtah nastal od 27. 5. 2022 při vydání rozsudku tamějšího soudu prvního stupně do okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodl ve věci až po půl roce. Žalobce požadoval zadostiučinění v penězích ve výši 15 000 Kč za každý rok trvání řízení. Nárok u žalované žalobce předběžně uplatnil dne 18. 4. 2023.3. Soud prvního stupně velmi podrobně shrnul průběh původního řízení, které bylo zahájeno návrhem matky nezletilého ze dne 8. 8. 2018 na určení úpravy péče a výživy k nezletilému synovi žalobce, spojeným s návrhem na vydání předběžného opatření. Řízení skončilo vydáním rozsudku tamějšího soudu ze dne 27. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , doplněného usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 30. 1. 2023, č. j. 70 Co 293/20221438, kterým bylo ke zpětvzetí odvolání matky zastaveno odvolací řízení matky proti výrokům o úpravě styku, a byly změněny výroky o náhradě nákladů tamějšího řízení státu, s právní mocí ke dni 28. 2. 2023. Soud prvního stupně doplnil, že původní řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, když proti rozhodnutím soudu prvního stupně, zejména proti usnesením o předběžném opatření, podával žalobce jakožto otec, matka, tak i babička a teta nezletilého odvolání, a také probíhala dvě řízení před Ústavním soudem. Tamější soud prvního stupně rozhodoval o 8 návrzích žalobce na vydání předběžného opatření, o 4 návrzích matky na vydání předběžného opatření, o 2 návrzích babičky na vydání předběžného opatření, o 1 návrhu tety na vydání předběžného opatření, 1 řízení o předběžném opatření zahájil sám soud a v 1 případě žalobce podal návrh na vyloučení opatrovníka nezletilého. Odvolací soud pak rozhodoval celkem 20 krát, a to o 11 odvoláních žalobce, o 4 odvoláních matky, o 2 odvoláních babičky, 1 odvolání tety a 2 odvoláních , právnická osoba, . Mezitím byla podávána opakovaná vyjádření a důkazní návrhy. Tamější soud prvního stupně se tak musel vypořádat s nadměrnou procesní aktivitou účastníků, a to zejména na straně žalobce a s jeho návrhy na předběžná opatření, vyjádřeními, důkazními návrhy a odvoláními. V řízení se konalo celkem 9 ústních jednání před tamějším soudem prvního stupně a 1 jednání před tamějším odvolacím soudem. Rodičům nezletilého byla také nařízena rodinná terapie, která však včas neproběhla, neboť ze strany otce nedošlo ke včasnému kontaktu , právnická osoba, , která sdělila, že v případě, kdy o terapii projeví zájem jen jeden z rodičů, poradna termín nesjedná, kdy bylo třeba, aby byl znovu navázán kontakt s poradnou. V řízení byl i ustanoven znalecký ústav, kdy bylo potřeba přibrat následně konzultanta a vypracovat doplnění ke znaleckému posudku. Jednání byla koncentrovaná, bylo při nich prováděno rozsáhlé dokazování. Před odvolacím soudem se konalo jedno jednání, při kterém matka vzala zpět odvolání proti výroku o úpravě styku. Dne 30. 1. 2023 odvolací soud odvolací řízení zastavil a rozsudek změnil pouze ve výrocích o nákladech řízení, rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 2. 2023.4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 471 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), a na ust. §§ 1, 2, 5, 13 odst. 1, 14 odst. 1 a 3, 15 odst. 2, 26 a 31a OdpŠk, u nichž shrnul judikaturu stran podmínek hodnocení celkové (ne)přiměřenosti délky původního řízení. Uvedl, že již jen rozhodování na více stupních soudní soustavy má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení, a že původní řízení vykazovalo vyšší míru skutkové a procesní složitosti danou množstvím procesních návrhů a odvolání, o kterých muselo být rozhodnuto. Dovodil, že samotný žalobce se podílel na délce původního řízení nemalou měrou. Byť využívání opravných prostředků či podávání návrhů nelze přičítat k tíži účastníků, žalobce svou enormní procesní aktivitou doslova zahlcoval soud, zasílal celou řadu svých vyjádření a důkazních návrhů, podával další a další návrhy na vydání předběžných opatření, a mařil mimosmluvní jednání rodičů, například nepatřičnými aktivitami při navázání kontaktu s poradnou ohledně rodinné terapie. Postup tamějšího soudu prvního stupně byl přitom plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup samotných soudů obou stupňů. V původním řízení neshledal větší prodlevy. Prodleva způsobená při vyhotovení rozsudku, kdy soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, je opodstatněná, a to vzhledem k rozsahu spisového materiálu. Nepatrná prodleva při vypracovaní znaleckého posudku je pak odůvodněna tím, že v době, kdy byl zpracováván znalecký posudek, tak v České republice probíhala koronavirová pandemie, která objektivně ztěžovala zpracování znaleckého posudku. Přesto se tamější soud snažil opakovaně urgovat , právnická osoba, k předložení znaleckého posudku, tak aby v řízení nedocházelo k větším prodlevám. K tomu je také nutné i zmínit, že i v tomto období byl přehlcen nesčetným množstvím předběžným opatření. Soud i , právnická osoba, tak byly po celou dobu aktivní a prodloužení mělo objektivní důvody. Ze spisového materiálu pak nevyplývá tvrzení žalobce, že přijel ke znalcům a ti ho poslali pryč, protože nebyli připraveni na znalecký posudek. Ostatně ani k tomu nenavrhoval žádný důkaz. Neshledal průtah ani mezi rozhodnutím ve věci samé a rozhodnutím tamějšího odvolacího soudu, neboť v mezidobí byly činěny další úkony, když odvolací soud rozhodoval o odvolání do znalečného, dále pak nařídil i ve věci jedno ústní jednání, tamější soud prvního stupně rozhodoval i o náhradě nákladů řízení státu. V původním řízení tak nevznikl jediný průtah, který by nebyl omluvitelný, dobře odůvodněný a adekvátní dané situaci. Též význam původního řízení o péči o nezletilého byl pro žalobce coby otce nepochybně zvýšený, žalobce nicméně sám vlastní aktivitou bránil tomu, aby řízení skončilo v přiměřené době.5. Na základě těchto hledisek soud prvního stupně uzavřel, že dobu řízení v délce 4 roky a 6 měsíců nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za nepřiměřenou. Ztotožnil se i s důvody nemožnosti ukončit řízení ve lhůtě 6 měsíců uvedenými již v odůvodnění rozsudku tamějšího soudu prvního stupně. Přes znění ust. § 471 odst. 2 z. ř. s. tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk spočívajícímu v nepřiměřené délce původního řízení. Tamější soud prvního stupně již od počátku musel řešit velmi špatné vztahy mezi rodiči a nemožnost jejich vzájemné komunikace, které nebyli schopni ani ve prospěch svého syna. Byla potřeba se opakovaně zabývat osobními půtkami rodičů, a to ať už v rámci opakovaných procesních návrhů nebo soudem nařízené terapie, když v dané věci musel být i vypracován znalecký posudek. Délka řízení je tak odrazem nevůle žalobce coby otce a matky společného dítěte spolu komunikovat, pracovat na svých problémech a vytvářet ve vzájemné shodě řádné výchovné prostředí pro nezletilého. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl s odkazem na ust. §§ 142 odst. 1 a 151 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.6. Proti tomuto rozsudku žalobce podal včasné a přípustné odvolání. Neztotožnil se v něm se závěrem soudu o odpovídající a přiměřené délce původního řízení, které osmkrát překročilo nejvyšší přípustnou dobu stanovenou v ust. § 471 odst. 2 z. ř. s. Zdůraznil, že v původním řízení šlo o právo otce stýkat se se svým synem, kterému byl na počátku řízení 1 rok a se kterým se po dobu téměř tří let od zahájení řízení stýkal jen minimálně jednu hodinu týdně v asistované formě za přítomnosti matky, která průběh styku ovlivňovala. Znalecké posudky byly zadány usnesením ze dne 17. 2. 2020 a při jejich vypracování došlo zásadním způsobem k prodloužení řízení, přičemž soud prvního stupně dostatečně nereagoval na urgence otce. Prodleva mezi vyšetřením otce psychiatrem a psychologem též přesáh