39 Co 222/2024-51 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne , datum, po žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , město, pod sp. zn. , spisová značka, . Tvrdil, že posuzované řízení bylo vedeno proti jeho otci v pozici žalovaného, který dne , datum, , podezřelý výraz, a žalobce vstoupil do řízení jako jeho právní nástupce. Posuzované řízení trvalo 6 let a 5 měsíců, meritorně soudy rozhodovaly sedmkrát na třech stupních soudní soustavy. Pravomocná rozhodnutí, na základě kterých původní žalobce plnil protistraně, byla zrušena Nejvyšším soudem. K částečnému vrácení finančních prostředků od protistrany došlo až po novém projednání věci Nejvyšším soudem s odstupem dvou let. Uvedl, že v řízení docházelo k průtahům, nebylo složité. Význam řízení byl zvýšený s ohledem na věk právního předchůdce žalobce.3. Žalovaná nezpochybnila, že žalobce u ní podáním ze dne , datum, uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši žalované částky ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Uzavřela, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování porušení práva. V postupu soudů shledala místy nekoncentrovanost a v jednom případě došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost. Předmětem řízení byla náhrada škody a nemajetkové újmy z titulu úmyslného chování původního žalobce (v posuzovaném řízení žalovaný), který bránil žalobci (v posuzovaném řízení) v přístupu do nemovitosti. Okresní soud v , město, zřídil v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, žalobci v posuzovaném řízení věcné břemeno cesty přes pozemkovou parcelu původního žalovaného v posuzovaném řízení. Žalovaný však pravomocné rozhodnutí nerespektoval a mj. byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v , město, pod sp. zn. , spisová značka, , že žalobci znemožnil užívat jeho dům, ač byl jako vlastník pozemku povinen strpět věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby (žalobce v posuzovaném řízení). Spáchal tak tr. čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle ust. § 208 odst. 3 tr. z. Poškozený byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Z tohoto důvodu konstatovala, že posuzované řízení nemohlo způsobovat právnímu předchůdci žalobce větší újmu než pouze nepatrnou.4. Na základě provedeného dokazování (bod 4. – 6. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na příslušná zákonná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok uplatnil předběžně u žalované dne , datum, , která ve svém stanovisku ze dne , datum, uvedla, že délku řízení má rovněž za nepřiměřenou a jako odpovídající zadostiučinění poskytla žalobci konstatování porušení práva.5. Soud prvního stupně dále uvedl, že řízení bylo zahájeno pro žalobce (v posuzovaném řízení žalovaný) dne , datum, doručením žaloby jeho právnímu předchůdci a skončilo právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu dne , datum, . Celková délka řízení tak činila 6 let a 5 měsíců. Žalobce pak do řízení vstoupil ke dni , datum, (právní moc usnesení o nástupnictví), když s ohledem na příbuzenský vztah původního žalovaného a žalobce je nutné posuzovat délku řízení ve vztahu k žalobci jako celek.6. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně třikrát, odvolací soud taktéž třikrát a Nejvyšší soud jedenkrát. V procesní otázce (nepřiznání osvobození od soudních poplatků) odvolací soud rozhodoval jednou.7. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení byl nárok žalobce , jméno FO, na náhradu škody a nemajetkové újmy z titulu úmyslného bránění v přístupu k nemovitostem) a z nich vyplývající potřebu dokazování (listinné důkazy, výslechy svědků, účastnický výslech, znalecké zkoumání, součinnost) vyšší míru složitosti skutkové i právní, neboť bylo třeba řešit více právních otázek (odpovědnostní titul, příčinnou souvislost a výši škody). S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. Soud v souvislosti se zadáním vypracování znaleckého posudku uložil žalovanému uhradit zálohu na znalecký posudek a rozhodoval o znalečném. Dále rozhodoval o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků a o procesním nástupnictví z důvodu , podezřelý výraz, původního žalovaného. V této souvislosti vyčkával na výsledek dědického řízení, resp. sdělení okruhu dědiců původního účastníka.8. Významný podíl žalobce či původního žalovaného v posuzovaném řízení na délce řízení soud prvního stupně neshledal.9. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, soud prvního stupně shledal jedinou prodlevu v dovolacím řízení. Dovolatel uhradil doplatek soudního poplatku za dovolání dne , právnická osoba, . 2020 a o dovolání Nejvyšší soud rozhodl , datum, . Postup soudů v řízení byl jinak plynulý. S ohledem na ojedinělost průtahu, a navíc u dovolacího soudu, který je jediným v České republice, soud při právním hodnocení k němu nepřihlédl. Ačkoliv v řízení došlo ke zrušení mj. i pravomocných rozhodnutí nižších soudů, nestalo se tak z důvodu nepřezkoumatelnosti či porušení procesních povinností, a není tak dán důvod pro zvýšení odškodnění.10. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci , podezřelý výraz, , věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě se jednalo o náhradu škody a nemajetkové újmy vyvolané chováním žalovaného, tedy právního předchůdce nynějšího žalobce. Typově se tak uvedené řízení neřadí mezi ta, u nichž by byl z jejich povahy dán vyšší význam předmětu řízení, neboť jde o majetkový nárok. Původní žalovaný byl ve vyšším věku (v době zahájení řízení mu bylo 80 let) a podle konstantní judikatury jej lze označit za osobu v pokročilejším věku ve smyslu Stanoviska, neboť spodní hranice pokročilejšího věku činí minimálně 75 let, a to vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z hlediska významu však soud prvního stupně považoval za stěžejní, že řízení bylo vyvoláno chováním právního předchůdce nynějšího žalobce, tj. žalovaného v posuzovaném řízení, který byl za své jednání i uznán vinným a odsouzen v trestněprávní rovině. Zahájení posuzovaného řízení bylo důsledkem jeho chování, neboť poškozený, byť byl v řízení jen částečně úspěšný, se domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, kterou mu žalovaný způsobil. Z tohoto důvodu hodnotil význam řízení pro žalobce jako snížený. Tvrzení žalobce o tom, že uhradil povinnost na základě rozhodnutí, která byla následně jako pravomocná zrušena, soud prvního stupně neshledal důvodná pro význam řízení. Skutečnost, že mu žalobce v posuzovaném řízení nevrátil zpět plnění ihned po zrušení rozhodnutí, nelze dávat k tíži státu.11. Soud prvního stupně vzal do úvahy uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy. Soudu prvního stupně se však ve shodě se žalovanou jevilo samotné konstatování porušení práva, jehož se již žalobci dostalo od žalované v jejím stanovisku ze dne , datum, , tedy ještě před podáním žaloby v této věci, za dostačující. Tento závěr soud prvního stupně opřel zejména o zanedbatelný význam řízení pro žalobce. Uvedl v této souvislosti, že poskytnutí žalobcem požadovaného zadostiučinění v penězích není důvodné, nenaplňuje požadavek přiměřenosti odškodnění. Uzavřel, že konstatování práva je v souladu s judikaturou plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, její poskytnutí předpokládá ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.12. S ohledem na uvedené tak soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.13. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná.14. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal předně, že se neztotožnil se zá