39 Co 244/2024-289 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem ve výši 5 % ročně od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou , datum, , se společnost , právnická osoba, , domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, poskytla žalovanému , datum, částku , částka, se splatností , datum, , na základě dodatku č. , hodnota, z , datum, byla splatnost zápůjčky prodloužena do , datum, , ve smlouvě se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit s 5 % ročním úrokem. Žalovaný přes upomínky žalovanou částku nevrátil.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že smlouvu považuje za simulované právní jednání, neboť fakticky byla uzavřena inominátní smlouva o oddlužení společnosti , jméno FO, a.s., když oddlužení této společnosti bylo důležité pro žalovaného i původní žalobkyni, neboť po oddlužení mělo dojít k výplatě odměny od společnosti , právnická osoba, . Žalovaný dále vznesl námitku promlčení s tím, že při sjednání dodatku bylo úmyslem pouze původní smlouvu doplnit, ne nahradit splatnost půjčky. Promlčecí lhůta tak začala běžet , datum, , skončila , datum, , žaloba byla podána , datum, , tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.4. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a že rozhodným právem je podle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 právo české.5. Dále uvedl, že usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, neboť původní žalobkyně pohledávku postoupila.6. V důkazním řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému , částka, se splatností do , datum, , sjednán byl 5 % roční úrok ode dne, kdy částka bude odepsána z účtu zapůjčitele do vrácení zápůjčky. Podle bankovního výpisu z účtu , právnická osoba, , byla částka , datum, stržena ve prospěch účtu č. , č. účtu, s označením platby zápůjčka. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byla splatnost prodloužena do , datum, . Výzvou z , datum, byl žalovaný vyzván k vrácení zápůjčky. Výzvou z , datum, byl žalovaný opětovně vyzýván k vrácení zápůjčky. Uzavírání zápůjčky měl být podle žalovaného přítomen , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že nebyl přítomen podepisování smlouvy ani žádnému jednání, kde by se o této částce jednalo. Měl dispoziční právo k účtu společnosti , právnická osoba, , na základě pokynu pana , jméno FO, provedl převod částky na účet žalovaného. Svědek , jméno FO, uvedl, že byl členem představenstva , právnická osoba, ., společnost , právnická osoba, , byla dceřinou společností. O poskytnutí částky , částka, věděl z účetních dokladů, měl k dispozici smlouvu. Co bylo důvodem zápůjčky nevěděl, že by byl přítomen jednání o zápůjčce si nevzpomněl.7. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn z výše uvedených důkazů. Pokud provedl další listinné důkazy, uvedl, že nebyly podstatné pro rozhodnutí věci. Neprovedl další navržené listinné důkazy a výpovědi svědků, které se měly vztahovat k prokázání irelevantních skutečností.8. Následně citoval ust. §§ 2390, 1968, 1970, 609, 619, 629, 1790, 1888 o. z. a věc s odkazem na ně posuzoval právně. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena v souladu s ust. § 2390 o. z. smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka , částka, z účtu , právnická osoba, , na osobní účet žalovaného, zapůjčenou částku měl vrátit do , datum, s 5 % ročním úrokem ode dne odepsání částky z účtu společnosti, k čemuž došlo , datum, , dodatkem č. , hodnota, z , datum, došlo k prodloužení splatnosti do , datum, . Jelikož žalovaný dluh nezaplatil, je od , datum, v prodlení, výše úroku byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Námitku promlčení vznesenou žalovaným shledal nedůvodnou. Uvedl, že dodatkem č. , hodnota, byla splatnost prodloužena do , datum, , promlčecí lhůta začala běžet , datum, a její konec připadl na , datum, , dne , datum, , tedy v tříleté promlčecí lhůtě, byla žaloba podána k soudu. Nesouhlasil s názorem žalovaného, že dodatek smlouvy nebyl způsobilý ovlivnit počátek běhu promlčecí lhůty, který nastal před uzavřením dodatku. Poukázal na to, že nemohou existovat dvě splatnosti jednoho závazku (s výjimkou plnění ve splátkách). Uzavřením dodatku č. , hodnota, v souladu s ust. § 1901 o. z. došlo ke změně splatnosti závazku žalovaného na , datum, a k promlčení závazku před podáním žaloby k soudu nedošlo.10. Žalovaný poukazoval na to, že závazek převzala společnost , jméno FO, a.s., což dokládal dohodou o převzetí pohledávky ze dne , datum, , která byla podepsána žalovaným jako dlužníkem a zároveň ji podepsal za uvedenou společnost. Uvedl, že za této situace lze mít pochybnosti o autentičnosti dohody, uzavřené jeden den po převzetí částky na účet žalovaného, neboť zde bylo uvedeno, že z uvedené půjčky se „platili“ náklady, penále, náhrady mzdy, nedoplatky. Dále poukázal na ust. § 1888 odst. 1 o. z., podle něhož kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dál-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. Takový souhlas věřitel neudělil, k účinnému převzetí dluhu nedošlo, žalovanému proto ve vztahu k věřiteli zůstala povinnost dluh uhradit, v této souvislosti odkázal i na ust. § 1889 o. z.11. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda nešlo o zastřený úkon ve smyslu ust. § 555 o. z. Dospěl k závěru, že smlouva z , datum, byla smlouvou o zápůjčce, kde jako dlužník vystupoval žalovaný, na jehož účet byla částka , částka, dne , datum, převedena. Pokud z poskytnuté půjčky měly být hrazeny závazky společnosti , jméno FO, a.s., nic to nemění na obsahu závazku ze smlouvy o zápůjčce a povinnosti žalovaného z ní vyplývající.12. Skutečnosti, které uváděl žalovaný ohledně inkasa z kontraktu mezi společností , jméno FO, a.s. a , právnická osoba, ., Krnovských strojíren apod., soud prvního stupně považoval za irelevantní ve vztahu k předmětu tohoto řízení. Zdůraznil, že i v tomto podání z č.l. 70 spisu žalovaný uváděl, že v roce 2017 v druhém měsíci mu společnost CTY poskytla půjčku , částka, . Kč. I když dále uváděl, že mu nebyla poskytnuta bezdůvodně, je zřejmé, že šlo o zápůjčku. Důvod poskytnutí je ve vztahu k závazku irelevantní.13. Žalovaný tvrdil, že byla uzavřena dohoda, že zápůjčku vrátí společnost , jméno FO, a.s., neboť takové prohlášení učinil , tituly před jménem, , jméno FO, před svědky , jméno FO, a , jméno FO, . Výpovědí těchto svědků tvrzená skutečnost nebyla prokázána.14. Uvedl i to, že nebyla prokázána ani další tvrzení žalovaného, že byla uzavřena smlouva s jiným obsahem, než vyplývá z písemně uzavřené smlouvy, konkrétně smlouva příkazní. Žalovaného usnesením ze dne , datum, vyzval, aby svá tvrzení doplnil, ten reagoval podáním z , datum, , kde uváděl irelevantní skutečnosti k předmětu sporu. Při jednání , datum, uváděl, že s původní žalobkyní uzavřel inominátní smlouvu o oddlužení společnosti , jméno FO, a.s. a uzavřená smlouva byla simulovaným úkonem, že příkazní smlouva nebyla žalovaným uzavřena žádná, ale žalovaný dostával příkazy k úkonům, jež měly vést k úhradě veřejnoprávních dluhů společnosti , jméno FO, a.s., ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, došlo k prohlášení, že žalovaný částku splácet nebude. K tomu soud prvního stupně uvedl, že ve vztahu k předmětu řízení jsou tvrzení o uzavření inominátní smlouvy o oddlužení nelogické a irelevantní, proto se těmito tvrzeními více nezabýval. Ohledně tvrzení, že zápůjčku měla uhradit společnost , jméno FO, a.s. odkázal na výše uvedené. S ohledem na uvedené rozhodl tak, jak uvedl ve výroku svého rozhodnutí.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a za náklady spojené se zastoupením advokátem, a to za pět úkonů po , částka, , 6 paušálních náhrad po , částka, a 21 % DPH z částky , částka, ve výši , částka, .16. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný nejprve blanketní, později doplněné, odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, dospěl proto k nesprávným skutkovým a právním závěrům.