54 Co 357/2024-226 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela Rámcovou kupní smlouvu s právním předchůdcem žalovaných, panem , jméno FO, , narozeným dne , datum, , zemřelým dne , datum, , jejímž předmětem byla dodávka topných olejů k výrobě tepla (dále jen LTO) a na základě této Rámcové smlouvy byly uzavírány jednotlivé kupní smlouvy na dodávku topných olejů na adresu , adresa, , osada , adresa, . , adresa, dodané právnímu předchůdci žalovaných bylo fakturováno jednotlivými daňovými doklady. Právní předchůdce žalovaných uhradil pouze část kupní ceny, a to při závozu zboží. Druhá část kupní ceny zůstala neuhrazena. Tato měla být hrazena v závislosti na vznik nároku na vrácení spotřební daně, a to na základě Smlouvy o programu , název, , jejímž předmětem bylo obstarání, vyřízení a uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla. Předmětem žaloby jsou neuhrazené faktury, které jsou v žalobě specifikovány a představují druhou část kupní ceny, která se rovnala výši spotřební daně. Splatnost druhé části kupní ceny nastala dle čl. 4.6 Rámcové smlouvy nejpozději do 18 měsíců ode dne dodání zboží. Žalovaní jsou právními nástupci pana , jméno FO, , jak vyplývá z dědického řízení. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy plnila, nicméně ke vzniku nároku na vrácení spotřební daně nedošlo, hlavním důvodem nepřiznání nároku na vrácení spotřební daně bylo nedostatečné měření skutečné spotřeby LTO daňovým subjektem. Žalobkyně zaslala všem svým zákazníkům stanovisko Generálního ředitelství cel s dopisem vysvětlujícím, jak má být vedena evidence spotřeby LTO v rámci jednotlivých míst spotřeby. Způsob měření byl v režii jednotlivých zákazníků.3. Žalovaní se žalobě bránili tím, že ze Smlouvy o programu , název, , , právnická osoba, podmínek i Rámcové smlouvy vyplynulo, že bylo povinností žalobkyně obstarat vrácení spotřební daně. Bylo v očekávání předchůdce žalovaných, že žalobkyně svoji povinnost splní, bude jednat poctivě a s pečlivostí. K zaplacení druhé části kupní ceny nedošlo výhradně z důvodů na straně žalobkyně, která neplnila své povinnosti. O tom, že nejsou splněny předpoklady na vrácení daně, pan , jméno FO, nevěděl, nebyl o tom informována a nebyl mu vytknut jakýkoliv nedostatek při měření spotřeby LTO. Takové skutečnosti žalobkyně nedoložila žádnými relevantními důkazy. Žalovaní namítali nepoctivost jednání žalobkyně.4. Soud prvního stupně po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalovaní jsou právními nástupci , jméno FO, , zemřelého dne , datum, . Mezi žalobkyní a , jméno FO, byly dne , datum, uzavřeny dvě smlouvy, a to Rámcová kupní smlouva v souladu s ustanovením § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a Smlouva příkazní dle ustanovení § 2430 a násl. o. z. Na základě uzavřené kupní smlouvy se žalobkyně jako prodávající zavázala dodávat , jméno FO, jako kupujícímu extra lehký topný olej, kdy kupující vždy uhradil v hotovosti první část kupní ceny, ve vyúčtování poníženou o spotřební daň. V Rámcové kupní smlouvě si strany sjednaly, že druhá část kupní ceny představující spotřební daň bude žalobkyni zaplacena kupujícím bez ohledu na vznik nároku na vrácení spotřební daně, nejpozději do 18 měsíců ode dne dodání zboží. Příkazní smlouvou se žalobkyně zavázala za úplatu pro , jméno FO, obstarat vyřízení a uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla podle ustanovení § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních; žalobkyně jakožto odborník v dané záležitosti se s výslovným poukazem na ustanovení § 5 o. z. zavázala danou záležitost obstarat poctivě, pečlivě a s odbornou péčí, s použitím každého prostředku, kterého vyžaduje povaha dané obstarávané záležitosti, a to v souladu se zájmy , jméno FO, ; žalobkyně se rovněž zavázala sdělovat zákazníkovi všechny jí zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit i změnit pokyny či jí známé zájmy příkazce. Žalobkyně jako příkazník za úplatu zastupovala a jednala jménem , jméno FO, ve věcech týkajících se uplatnění nároku na vrácení dané spotřební daně při jednání s příslušnými správními orgány. Žalobkyně neprokázala, že provedla všechny úkony potřebné k přiznání a vrácení spotřební daně z LTO , jméno FO, a že by jednala v jeho zájmu, i s ohledem na svou erudici odborníka podnikajícího v daném oboru dle příkazní smlouvy, a to zejména s ohledem na očekávání zákazníků, jak vyplynulo z nabídky žalobkyně, že se zákazníci nemusí starat o vrácení spotřební daně. Žalobkyně , jméno FO, neinformovala o rozhodnutí správních orgánů ve věci nepřiznání nároku na vrácení spotřební daně a o důvodech, z nichž správní orgány vycházely, ani nepoučila o nutnosti správnosti a přesnosti měření skutečné spotřeby ETO. Žalobkyně v tomto směru neprokázala, že by tyto skutečnosti ve vztahu k předchůdci žalovaných učinila, a proto soud prvního stupně žalobu zamítl, když takový postup žalobkyně považoval zcela v rozporu s povinností žalobkyně jednat poctivě, pečlivě a v souladu se zájmy zastupované osoby, jak to předpokládal sjednaný závazek, přímo vyplývající z ustanovení § 2432 odst. 1 o. z. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení druhé části kupní ceny, lze jednání žalobkyně hodnotit jako nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy, jemuž nelze přiznat ochranu dle ustanovení § 6 a § 8 o. z. Soud prvního stupně zároveň odkázal na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne , datum, , sp. zn. IV ÚS 4206/18) jakož i Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), úspěšným žalovaných byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení v celkové výši , částka, za celkem , hodnota, úkonů právní služby jejich advokátky a 28 paušálních náhrad.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že na základě provedeného dokazování měl soud prvního stupně dospět k závěru, že druhá část kupní ceny dle článku 4.6 Rámcové kupní smlouvy měla být uhrazena bez ohledu na vznik nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla, a to do 18 měsíců od dne dodání zboží. Za situace, kdy nebyl přiznán nárok na vrácení spotřební daně, která by pokryla druhou část kupní ceny, bylo povinností kupujícího druhou část kupní ceny uhradit. Z jakého důvodu nedošlo k vrácení spotřební daně, nepovažovala za rozhodné. Žalobkyně zboží dodala, první část kupní ceny byla uhrazena a tím došlo k naplnění kupní smlouvy. Nárok žalobkyně je tak oprávněný. Žalovaní se bránili tím, že ze strany žalobkyně došlo k porušení jí stanovených povinností, vyplývajících zejména ze Smlouvy v rámci programu , název, a i tím, že druhá část kupní ceny měla být uhrazena v závislosti na vzniku nároku na vrácení spotřební daně dle čl. 4.3 Rámcové kupní smlouvy. V tomto směru si žalovaní vybrali jen část pasáže Rámcové smlouvy, která však pojednává o situaci, kdy je nárok na vrácení spotřební daně přiznán a celní úřad přikáže vrácení přiznané spotřební daně na účet kupujícího. Takový výklad smlouvy je však nepřípustný. Dále žalobkyně v odvolání uvedla, že soud nesprávně uvedl, že faktury, kterými byla vyúčtována druhá část kupní ceny, nebyly panu , jméno FO, doručeny. Žalobkyně u soudu vysvětlila, že byly vystavovány jednotlivé faktury, které obsahovaly ujednání o celkové ceně a dále údaj o tom, jaká částka odpovídá druhé části kupní ceny a u této druhé části byla splatnost odložena dle Rámcové smlouvy.7. V rozhodnutí soudu prvního stupně je dle žalobkyně vnitřní rozpor, pokud uvádí, že je nesporné, že žalobkyně zboží panu , jméno FO, dodala, on uhradil první část kupní ceny, a že bylo sjednáno, že druhá část kupní ceny bude uhrazena bez ohledu na (ne)přiznání nároku na vrácení spotřební daně. Následně však soud tvrdí, že nárok žalobkyně není důvodný, přičemž přijal obranu žalovaných, která spočívala v uplatnění kompenzační námitky z titulu způsobené újmy. Tento závěr žalobkyně považuje za nesprávný. Poukázala přitom na to, že soud prvního stupně se zabýval pouze procesem vrácení spotřební daně, opomněl však zkoumat základní atributy způsobilosti pohledávky, zda vůbec taková újma vznikla, v jakém rozsahu a zda je splatná a způsobilá k započtení. Namítala, že pohledávka žalovaných není splatná, a tudíž způsobilá k započtení. Namítala rovněž, že tato pohledávka nebyla ani dostatečně určitě specifikována. Nesouhlasila dále s tím, jak soud prvního stupně posuzo