55 Co 295/2024-307 — Městský soud v Praze

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil výrokem I. žalované zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím zde uvedeným, výrokem II. jí soud uložil zaplatit žalobkyni částku , částka, se zde specifikovaným příslušenstvím a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, , vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí.2. Předmětem sporu byly dva požadavky na úhradu dlužného nájemného z titulu smlouvy o nájmu pozemku a druhý požadavek spočíval v návrhu na úhradu smluvní pokuty za pozdní úhradu nájemného.3. Soud I. stupně po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli , datum, smlouvou dle níž se žalobkyně zavázala přenechat žalované ve smlouvě specifikovaný pozemek za účelem umístění reklamního panelu se sjednaným nájemným , částka, ročně, placeným čtvrtletně. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně.4. Žalovaná postavila svoji obranu na tom, že nebyla schopna uhradit dluh s ohledem na pandemii covidu, která omezila její hospodářskou činnost. To hodlala prokázat výpovědí předsedy představenstva žalované , jméno, , který se však k jednání soudu nedostavil. Dále navrhla k započtení částku , částka, jako obranu proti návrhu, nicméně tento návrh žalovaná ničím nedoložila ani neposkytla soudu tvrzení, jak tato její pohledávka ve vztahu k žalobnímu nároku měla vzniknout.5. Soud I. stupně žalobě vyhověl, když měl oba žalobní požadavky za prokázané. Smlouvu o nájmu pozemku hodnotil jako platnou, včetně nároku na úhradu smluvní pokuty, když toto ujednání není v rozporu se zásadou o dobrých mravech a nijak nevybočuje z ujednání jež jsou ve smlouvách obdobného typu běžně obsažena. U příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle ustavení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení vycházel ze zásady úspěchu ve věci.6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná nejprve blanketní odvolání, které následně doplnila s tím, že se soud I. stupně dostatečně nezabýval platností uzavřené smlouvy z listopadu 2016. Procesním postupem soudu nebyla zaručena rovnost zbraní obou účastníků sporu. Předseda představenstva žalované se k jednání nedostavil, neboť se z nařízeného jednání omluvil. Před jednáním odvolacího soudů žalovaná znovu odvolání doplnila, poukázala na to, že požádala soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a nesouhlasí s důvody, proč těmto jejím návrhům nebylo vyhověno. Poutač na předmětném pozemku fakticky ani nebyl umístěn. To, že soud I. stupně nevyhověl procesním návrhům odvolatelky představuje zásah do jejich procesních práv. Dle názoru odvolatelky tak v řízení rozhodoval vyloučený soudce. Nesouhlasila ani s tím, že by měla hradit žalobkyni náklady řízení. Rozhodnutí i žalobu považuje za nepřezkoumatelnou. Pro případ, že by se za těchto okolností konalo odvolací jednání, považuje to odvolatelka za porušení svých ústavně zaručených práv. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, kterého jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1,5 o. s. ř. a dovodil, že odvolání žalované je zcela nedůvodné.8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. Skutečnost, že žádný ze statutárních zástupců se nedostavil k jednání soudu I. stupně ani k soudu odvolacímu dokládá pouze skutečnost, že odvolatelka se domáhá provedení důkazu, aniž umožnila tento důkaz, zejména před soudem I. stupně provést (výslech předsedy představenstva žalované). Odvolací soud má však za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně.9. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry soudu I. stupně na něž pro stručnost odkazuje, jak pokud jde o platnost smlouvy o nájmu pozemku z , datum, , taky i pokud jde o platnost ujednání ve smlouvě ohledně smluvní pokuty (článek VI. odst. 3 smlouvy). Oba nároky žalobkyně byly prokázány co do důvodu i výše soud I. stupně proto správně žalobě vyhověl, včetně příslušenství pohledávky.10. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný.11. Argumentace odvolatelky, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně nemá oporu v zákoně, když ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V zásadě tak jde o námitku ve smyslu tohoto ustanovení zcela nepřípustnou, pokud jde o zákonné důvody, které zákon formuluje pro možné vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci (§ 14 odst. 1 o. s. ř.).12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšná žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a náleží jí náhrada dle § 151 odst. 3 za 1 úkon právní služby dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši , částka, za 1 úkon (účast odvolací jednání).