68 Co 239/2024-344 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalované uveřejnit omluvu v navrženém znění a zaplatit žalobci na odčinění nemajetkové újmy částku , částka, . V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I a II) a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované ve výši , částka, (výrok III) a státu ve výši , částka, (výrok IV). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně pochybil především tím, že na jednání konaném dne , datum, nepřipustil rozšíření žaloby, které žalobce navrhl ve svém podání ze dne , datum, . Toto procesní rozhodnutí soudu prvního stupně neobstojí z několika důvodů. Prvním je, že rozšíření žaloby nebrání skutečnost, že žalobce tak učinil po koncentraci řízení. Žalobce má za to, že v předmětné věci výsledky řízení před rozšířením žaloby toto umožňovaly a soud prvního stupně tudíž pochybil, pokud je nepřipustil. Dalším důvodem je, že žalobce ve vztahu ke každé z požadovaných omluv uvedl, že každá z těchto omluv má být zveřejněna na webových stránkách žalované, ačkoliv soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že z navrhovaného rozšíření žaloby není zřejmé, kde má být požadovaná omluva umístěna. Dále nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že rozšířené nároky na omluvu jsou již promlčené, jelikož promlčení se týká pouze odčinění nemajetkové újmy v penězích formou přiměřeného zadostiučinění, nikoliv práva na omluvu. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud procesní usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění navrhovaného rozšíření žaloby přezkoumal v rámci projednání odvolání. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávnému závěru, že na žalobce je potřeba pohlížet jako na osobu veřejného zájmu, jelikož byl v dané době zastupitelem Městské části , adresa, . Žalobce odmítá, že by se nechal dne , datum, v FN , adresa, očkovat jakkoli v souvislosti s výkonem své tehdejší politické funkce zastupitele, přičemž v průběhu řízení nebyl žádným způsobem prokázán opak. Dále jsou klíčové informace použité v napadeném článku zjevně nepravdivé, jelikož ze strany žalované nebyly řádně ověřeny a interpretovány informace podané ředitelem FN , adresa, o podezření o přednostním naočkování žalobce, což ve svém důsledku vede ke všeobecnému negativnímu vyznění napadeného článku vůči osobě žalobce. Dále je zarážející a překvapivý závěr soudu prvního stupně, že jednání žalobce bylo označeno jako nemravné a neetické s odkazem na prověřování věci ze strany Policie ČR. Žalobce se nechal očkovat v dobré víře jen proto, že takové oprávnění od , datum, měl, a to právě s ohledem na své vedoucí manažerské postavení ve zdravotnických zařízeních , právnická osoba, a , adresa, Clinic. Soud prvního stupně v této souvislosti rovněž opomenul aplikovat provedený důkaz v podobě vyrozumění Policie ČR o odložení věci, která nezjistila, že by žalobce předložil potvrzení o tom, že je zdravotník, anebo že by takové potvrzení bylo kdy vystaveno. Dále ze svědecké výpovědi ředitele FN , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , nevyplývá, že by tento svědek žalobci zakázal jeho očkování dne , datum, poté, co bylo očkování proti onemocnění COVID-19 nově upraveno pro zdravotnická zařízení Metodickým pokynem. Naopak, z SMS komunikace mezi žalobcem a ředitelem FN , adresa, jasně vyplývá, že tento zákaz byl vysloven ke dni , datum, . Napadený článek ale vyznívá tak, že ředitel FN , adresa, zakázal žalobci jeho očkování právě ve spojitosti s dnem , datum, , což se ale nezakládá na pravdě. Dále žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jej nelze považovat za žádnou z oprávněných osob dle Metodického pokynu, neboť se nejedná o , podezřelý výraz, , ani o osobu vykonávající povolání důležitá pro zachování základních funkcí státu či zaměstnance kritické infrastruktury, a nemůže se jednat ani o osobu pracující na odběrových místech. Odkazuje zde na odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém soud dospěl k závěru, že přesné vymezení okruhu osob spadajících do příslušné skupiny osob dle Metodického pokynu je ponecháno na interpretaci a že je žalobce třeba považovat také za osobu pracující na odběrových místech ve smyslu Metodického pokynu, když , právnická osoba, byly takovým odběrovým místem a žalobce se osobně podílel na jeho činnosti, přičemž žalobce byl oprávněn podstoupit očkování rovněž ve fázi IB, která byla realizována od ledna 2021, jako osoba vykonávající povolání důležité pro zachování základních funkcí státu, a že očkování žalobce nebylo v žádném případě očkováním přednostním, které by nebylo v souladu s právními předpisy a také nebylo ani nikterak nemorální ani nečestné. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud se v napadeném článku vyskytla tvrzení o tom, že se žalobce vydával za , podezřelý výraz, se nejedná o nepravdivá tvrzení. Informace v napadeném článku nejsou v tomto ohledu podávány jasně, srozumitelně a úplně tak, aby si mohl čtenář udělat nezkreslenou a pravdivou informaci o očkování žalobce dne , datum, . Soud prvního stupně dále neprovedl žalobcem navržené svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří spolu s žalobcem tvořili management , podezřelý výraz, , právnická osoba, , které bylo od února 2021 očkovacím místem. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě po jejím rozšíření vyhověl, anebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení., právnická osoba, odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že žalobce i nadále interpretuje napadený článek nesprávně s tím, že tento tvrdí, že žalobce porušil právní předpisy vztahující se k očkování. Žalovaná ale v napadeném článku nic takového neuvedla. Pouze informovala o tom, že mezi FN , adresa, a dentální klinikou žalobce byla uzavřena dohoda, že pro zdravotnický personál dentální kliniky žalobce bude ze zásob FN , adresa, vyčleněn omezený počet šesti vakcín, přičemž platilo, že žalobce do této skupiny zahrnut nebude a že na očkování přijdou stomatologové, dentální hygienistky a , podezřelý výraz, . V napadeném článku bylo uvedeno toliko to, že žalobce navzdory výše uvedené dohodě se skupinou těchto osob přišel, nechal se s nimi pro účely očkovacího systému zapsat jako , podezřelý výraz, a následně očkovat. To médiím následně potvrdila FN , adresa, prostřednictvím svého komunikačního oddělení i samotný ředitel FN , adresa, . Žalovaná doplňuje, že v napadeném článku rozhodně není uvedeno, že by byl žalobce podvodníkem, pouze v mezích přípustného novinářského zjednodušení informovala o skutečnosti, že se žalobce k očkování dostavil jako jeden ze stomatologů, tedy jako lékař, kterým však není. Pokud žalobce zpochybňuje informace poskytnuté ředitelem FN , adresa, s odkazem na jejich SMS komunikaci, tak z této jasně vyplývá, že ředitel FN , adresa, dal žalobci pokyn, ať na očkování počká, dokud mu neřekne. Očkování dne , datum, probíhalo ve stejném režimu jako očkování v předcházejících termínech, přičemž ani tou dobou žalobce nedostal od ředitele FN , adresa, zprávu o tom, že už se , podezřelý výraz, může přijít i on sám. Co se týče nepřipuštění rozšíření žaloby soudem prvního stupně, žalobce od počátku argumentoval tím, že ho napadený článek nařknul z protiprávního jednání. Až následně, kdy bylo zřejmé, že toto napadenému článku vytýkat nelze a omluvu za toto nelze požadovat, začal tvrdit, že se jej napadený článek dotknul ještě zcela jinak. Dokazování po celou dobu směřoval zcela jiným směrem, než který se až v závěru řízení před soudem prvního stupně pokusil nově tvrdit. Námitka promlčení byla žalovanou uplatněna zcela správně, protože omluva je jakožto nemajetkové odčinění újmy promlčitelné. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.7. Soud prvního stupně citoval v napadeném rozsudku správně normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud neopakuje), zmínil přiléhavou judikaturu vysokých soudů a dospěl ke správnému právnímu závěru o tom, že žaloba není důvodná.8. Soud prvního stupně správně nepřipustil změnu žaloby spočívající v obsahové změně textu požadovaných omluv. V původ