11 Co 225/2025-78 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 944,80 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.); co do částky 20 399,20 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 309,38 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala částky 95 344 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., který měl spočívat v nepřiměřené délce správního řízení a navazujícího soudního řízení.3. Soud vyšel ze skutečnosti, že nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne 24. 4. 2024; žalovaná dopisem ze dne 22. 10. 2024 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu s ohledem na jeho nepřiměřenou délku, za což se žalobkyni omluvila; finanční zadostiučinění žalovaná žalobkyni neposkytla.4. Ohledně posuzovaného řízení soud prvního stupně zjistil, že dne 24. 7. 2018 bylo zahájeno řízení o přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb. (dále též „zákon o ochraně přírody“), kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že bez příslušného rozhodnutí o povolení kácení dřevin mimo les nechala pokácet 27 ks dřevin svým obvodem převyšujícím obvod kmene 80 cm ve výčetní výšce 130 cm, čímž měla porušit § 8 zákona o ochraně přírody. Za přestupek hrozila žalobkyni pokuta až 100 000 Kč dle § 87 odst. 4 písm. c) zákona o ochraně přírody. Dne 13. 8. 2018 se žalobkyně vyjádřila a dne 17. 8. 2018 vydal správní orgán usnesení, jímž stanovil žalobkyni lhůtu 15 dnů k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Dne 9. 10. 2018 správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí, jímž shledal žalobkyni vinnou z výše uvedeného přestupku a uložil jí pokutu ve výši 20 000 Kč. Proti rozhodnutí se žalobkyně odvolala dne 9. 11. 2018. Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019, č. j. , číslo, , změnila rozhodnutí prvního stupně tak, že upřesnila počet pokácených dřevin, a z toho důvodu snížila uloženou pokutu na 18 000 Kč, ve zbytku rozhodnutí prvního stupně potvrdila. Dne 23. 9. 2019 žalobkyně napadla rozhodnutí žalované správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v , adresa, . Dne 16. 1. 2020 se v řízení vyjádřila žalovaná a současně vznesla námitku místní nepříslušnosti. Usnesením ze dne 6. 2. 2020 byla věc postoupena Městskému soudu v , adresa, jako soudu místně příslušnému. Dne 14. 4. 2020 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 8. 9. 2022 vydal Městský soud v , adresa, rozsudek, jímž žalobu zamítl. Proti rozsudku podala žalobkyně dne 26. 9. 2022 kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 10. 2023 zrušil rozsudek Městského soudu v , adresa, pro nepřezkoumatelnost ve smyslu § 110 odst. 4 soudního řádu správního. Městský soud v , adresa, (dále též „správní soud“) následně vydal dne 14. 12. 2023 rozsudek, jímž zrušil napadené správní rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s., neboť správní orgány neprokázaly, že se vytýkaného jednání dopustila žalobkyně, resp. se touto skutečností dostatečně nezabývaly. Dne 9. 2. 2024 bylo žalovanou (dále též „správní orgán druhého stupně“) zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Dne 4. 4. 2024 vydal správní orgán prvního stupně usnesení, jímž rozhodl o zastavení řízení, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněné prokázáno; usnesení nabylo právní moci dne 27. 4. 2024.5. Po právní stránce soud posoudil soud věc dle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“); soud odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“), stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále též „Stanovisko Nejvyššího soudu“ nebo „Stanovisko“), a judikaturu Nejvyššího soudu a dospěl k následujícím závěrům. V rámci správního řízení byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 18 000 Kč za spáchání přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody. Byť se řízení vedlo pro uložení sankce za nikoliv trestný čin, měl soud za nepochybné, že sankce za přestupek měla trestněprávní povahu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť jejím smyslem bylo odradit pachatele od opakování zakázaného jednání a současně horní hranici sankce ve výši 100 000 Kč nelze považovat za zanedbatelnou. Po pravomocném ukončení správního řízení následoval soudní přezkum správního rozhodnutí, přičemž platí, že podmínkou pro přístup ke správnímu soudu bylo absolvování správního řízení; řízení jako celek tedy spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který, mimo jiné, garantuje právo na jeho přiměřenou délku. Řízení trvalo celkem 5 let, 9 měsíců a 3 dny, bylo tak zatíženo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Výjimečné okolnosti, pro něž by dostatečnou formou zadostiučinění bylo toliko konstatování porušení práva, resp. omluva, soud neshledal, když se zejména neztotožnil s tvrzením žalované, že význam řízení byl pro žalobkyni nepatrný.6. Při stanovení výše finančního zadostiučinění soud vyšel z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk a ze stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010. Ohledně délky řízení soud konstatoval, že posuzované řízení bylo zahájeno 24. 7. 2018, kdy bylo žalobkyni oznámeno zahájení řízení o přestupku, a trvalo do 27. 4. 2024, kdy bylo řízení pravomocně zastaveno. Z hlediska procesní a hmotněprávní složitosti soud nepovažoval řízení za složité, neboť správní orgány svá skutková zjištění opřely o výsledky předcházející kontroly, která se však do samotné délky řízení nezapočítává. Základní částku odškodnění soud nesnížil ani z důvodu instanční složitosti, když poukázal na zrušení prvního rozhodnutí správního soudu Nejvyšším správním soudem pro nepřezkoumatelnost, jakož i na to, že žalobkyně po právu uplatňovala opravné prostředky a tato skutečnost jí nemůže být kladena k tíži. Ohledně jednání poškozeného soud shledal, že žalobkyně svým jednáním k délce řízení nijak nepřispěla. K postupu orgánů veřejné moci během řízení uvedl, že řízení bylo prodlouženo průtahem před Městským soudem v , adresa, , neboť tato fáze řízení trvala od podání správní žaloby v září 2019 do vydání rozhodnutí v září 2022; dále vzal v úvahu, že rozsudek městského soudu byl zrušen z důvodu nepřezkoumatelnosti, a shledal, že tyto skutečnosti opodstatňují navýšení základní částky o 10 %, když vzal současně v potaz, že průtah před městským soudem byl hlavním důvodem, který vedl k závěru o nepřiměřené délce odškodňovaného řízení. Ohledně kritéria významu předmětu pro poškozeného soud uvedl, že předmětem odškodňovaného řízení byla otázka, zda se žalobkyně dopustila přestupku, za nějž jí mohla být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč. Žalobkyně tedy musela být v nejistotě zejména před vydáním správního rozhodnutí prvního stupně. Toto rozhodnutí však bylo vydáno již tři měsíce po zahájení přestupkového řízení a žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč, tedy při dolní hranici zákonné sazby. S ohledem na zákaz reformace in peius současně nehrozilo navýšení uložené sankce (pokuta byla naopak snížena na 18 000 Kč) a v řízení před správními soudy mohlo být rozhodnutí buď potvrzeno, tedy stav žalobkyně by se nezměnil, nebo zrušeno, což by představovalo postup ve prospěch žalobkyně; s ohledem na výše uvedené soud snížil základní částku odškodnění o 5 %.7. Základní částku odškodnění soud stanovil ve výši 15 000 Kč za rok, za první dva roky ve výši poloviční, s tím, že celkem činí základní náhrada 71 376 Kč (za první dva roky 15 000 Kč, za další tři roky 45 000 Kč, za devět měsíců 11 250 Kč, za tři dny 126 Kč). Tuto částku zvýšil o 10 % (7 137,60 Kč) z důvodu postupu orgánů veřejné moci, a snížil o 5 % (3 568,80 Kč) z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni a uzavřel, že žalobkyně má nárok na odškodnění ve výši 74 944,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doručila výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne 24. 4. 2024, měla žalovaná lhůtu k plnění až do 24. 10. 2024 a dnem 25. 10. 2024 se ocitla v prodlení, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně ve včasném odvolání (do výroku II.), s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, namítala, že významné průtahy nelze konzumovat závěrem o deklaraci nesprávného úředního postupu, ale jej nutno v jejich důsledku valorizovat základní částku náhrady; zvýšení základní částky odškodnění za postup orgánu veřejné moci by proto mělo být vyšší než 10 %. Proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 399,20 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení.9. Žalovaná ve včasném odvolání (do výroku I. a III.) namítala, že význam řízení pro žalobkyni byl nepatrný a že celkovou délku řízení – s ohledem na právní, skutkovou a procesní složitost řízení a počet instancí (když v řízení rozhodovala , právnická osoba, , , orgán, ,