11 Co 9/2025-185 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 5 175 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody jakožto ušlého zisku z pronájmu jiného nebytového prostoru č. , číslo, v objektu v k.ú. , adresa, za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019 spočívající ve 2 příčinách - a) jednak v nezákonném rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2012, č.j. , číslo, , potvrzeném rozhodnutím , funkce, ze dne 12. 4. 2013, č. j. , číslo, b) jednak v nesprávném úředním postupu žalované jako speciálního , orgán, ve věcech dálnic v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, spočívajícím v nečinnosti , orgán, při odstraňování následků nezákonných rozhodnutí a způsobů vedení správního řízení o povolení stavby. Po vydání usnesení Nejvyššího soudu č.j. , spisová značka, k dovolání žalobkyně proti usnesení o odmítnutí žaloby byl usnesením Městského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, rozsudek ze dne 18. 5. 2023, č.j. , spisová značka, , zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení se závěrem, že není dána odpovědnost žalované za nezákonné rozhodnutí ve vztahu k tvrzené škodě, neboť vznik tvrzené škody spočívající v ušlém zisku z pronájmu nemovitostí žalobkyně za období let 2017 až 2019 není v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí č.j. , číslo, , ze dne 16. 11. 2012, a nezákonného rozhodnutí č.j. , číslo, , ze dne 12. 4. 2013, které bylo rozsudkem Městského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, , ze dne 14. 8. 2023, zrušeno. Nezákonné rozhodnutí bylo žalobkyni v době koupě nemovitostí známo, žalobkyně byla seznámena s faktickým stavem, jakož i s právním stavem soudních a správních řízení, a proto nárok z nezákonného rozhodnutí nelze odvíjet. Ohledně nároku žalobkyně z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu odvolací soud vytkl absenci skutkových zjištění k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu.3. Soud prvního stupně doplnil dokazování a vyšel ze zjištění, že žalobkyně nabyla nemovitosti od , jméno FO, kupní smlouvou ze dne 15. 3. 2016. Dále vyšel ze zjištění, že se jedná o stavební řízení o povolení stavby části , adresa, , obchvat , adresa, (pravý jízdní pás), jehož je žalobkyně účastníkem z titulu vlastnictví nemovitostí souvisejících se stavbou, a shrnul průběh řízení (odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku) zejména zjistil, že žádost o vydání stavebního povolení byla žalované doručena 24. 4. 2012, byla doplněna dne 5. 6. 2012 a 19. 7. 2012. Oznámení o zahájení řízení bylo zveřejněno veřejnou vyhláškou dne 18. 6. 2012. Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2012 žalovaná stavbu povolila, , funkce, zamítl rozklad mj. , jméno FO, (právního předchůdce žalobkyně) dne 12. 4. 2013 a potvrdil citované rozhodnutí. Městský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 14. 8. 2013, č.j. , spisová značka, , rozhodnutí , funkce, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, kasační stížnost byla zamítnuta. Dne 2. 12. 2013 vydal , funkce, rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí žalované s tím, že stavbu bude možno povolit pouze za předpokladu, že stavebník zajistí přístup k nemovitostem nebo poskytne odškodnění. Dne 7. 2. 2014 žalovaná vyzvala stavebníka k odstranění nedostatků podání a poskytla lhůtu k dořešení otázek přístupu k nemovitostem do 31. 1. 2016, řízení přerušila; dne 26. 1. 2016 stavební požádal o prodloužení lhůty, o čemž bylo rozhodnuto 28. 1. 2016, 5. 12. 2016 stavebník požádal o další prodloužení lhůty s tím, že byly vypracovány 4 varianty řešení. Dne 11. 5. 2016 byl zadán znalecký posudek, který byl předán 31. 8. 2016 a v čistopisu do ledna 2017; v mezidobí došlo ke změně vlastnictví části , nazev, , Anonymizováno, a žalovaná 30. 1. 2017 prodloužila lhůtu k odstranění vad žádosti do 31. 1. 2018 s tím, že stavebník prokázal nemožnost zřízení náhradního přístupu k dotčeným nemovitostem. Dne 26. 1. 2018 stavebník požádal o pokračování v řízení, oslovil znalce s nabídkou odškodnění žalobkyně, avšak k dohodě nedošlo. Znalec se obrátil 5. 1. 2017 na žalobkyni s žádostí o součinnost, kterou neposkytla, a proto se zabýval jen skutečnou škodou, kterou vyčíslil 2 441 000 Kč, tuto částku stavebník nabídl žalobkyni dne 4. 7. 2017, ta dne 17. 7. 2017 deklarovala poskytnutí součinnosti, nicméně požadovala revizní znalecký posudek a opakovaně (též dne 24. 8. 2017 a 20. 11. 2017) žádala o prodloužení lhůty, žádosti bylo vyhověno, avšak nakonec žádný posudek, jímž by vyvrátila správnost posudku, nepředložila; dne 9. 1. 2018 stavebník odeslal poslední prodloužení. Dne 7. 3. 2018 žalovaná veřejnou vyhláškou oznámila pokračování v řízení, proti čemuž podala žalobkyně námitky 14. 3. 2018 a dne 19. 3. 2018 žalobkyně sdělila, že na výzvy nereagovala, protože se jí nedostávala korespondence z důvodu pochybení jejího právního zástupce. Dne 15. 5. 2018 proběhlo ústní jednání, na němž se účastníci (i žalobkyně) odmítli vyjádřit k výši odškodnění dle znaleckého posudku. Dne 30. 1. 2019 žalobkyně uplatnila podnět na ochranu proti nečinnosti. Dne 26. 3. 2019 rozhodl ministr o žádosti účastníků, které nevyhověl. Dne 11. 3. 2019 stavebník požádal o zahájení vyvlastňovacího řízení, dne 12. 3. 2019 bylo řízení přerušeno, rozklad podaný mj. žalobkyní , funkce, zamítl 12. 6. 2019. Dále zjistil, že žalobkyně nabyla nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 15. 3. 2016 s , jméno FO, , v textu smlouvy byla výslovně informována o tom, že převáděné nemovitosti jsou předmětem posuzovaného správního řízení s odkazy na výše citovaná rozhodnutí. Dne 3. 1. 2020 žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a dne 2. 7. 2020 žalovaná sdělila, že nárok neuznává, protože k nečinnosti nedošlo s ohledem na složitou a komplikovanou věc. Pro nadbytečnost zamítl důkazy výslechem svědka , jméno, (vlastníka sousedních nemovitostí), svědka Váci (tvrzeného zájemce o nájem) a jednatele žalobkyně.4. Po právní stránce posoudil věc podle § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 zák. č. 82/1998 Sb. a dovodil, že nezákonné rozhodnutí bylo vydáno a zrušeno před tím, než žalobkyně nabyla vlastnictví smlouvou ze dne 16. 3. 2016 (s právními účinky vkladu ke dni 21. 3. 2016), a žalobkyně o jeho existenci a důsledcích s tím spojených věděla a byla svým právním předchůdcem informována, přílohou kupní smlouvy bylo mimo jiné i rozhodnutí Městského soudu v , adresa, ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. , spisová značka, , obsahující závazný právní názor pro další postup ve správním řízení, tudíž znala faktický a právní stav včetně přerušení řízení do 31. 1. 2017 a potřebě nalezení řešení stavebníka s dotčenými vlastníky, a nemovitost se přesto rozhodla koupit, proto nemůže nárok z nezákonného rozhodnutí (stavebního povolení, jehož následky existovaly již v době, kdy kupní smlouvu uzavřela) odvíjet. Vznik tvrzené škody spočívající v ušlém zisku z pronájmu za období 2017 - 2019 není v příčinné souvislosti s vydáním tvrzeného nezákonného rozhodnutí.5. Ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu uzavřel, že došlo k opakovanému prodlužování přerušení řízení, které ve svém souhrnu představují nesprávný úřední postup, stejně jako nečinnost žalované po rozhodnutí o pokračování řízení ze dne 7. 3. 2018, avšak v důsledku toho škoda nevznikla. Prvé přerušení řízení rozhodnutím č.j. , číslo, , ze dne 7. 2. 2014, nebylo bezdůvodné, neboť reflektovalo rozsudek č.j. , spisová značka, , délka přerušení nebyla s ohledem na složitost věci shledána nepřiměřenou. Pochybení nastalo u prvého prodloužení přerušení rozhodnutím ze dne 28. 1. 2016, č.j. , číslo, , které nebylo dostatečně odůvodněno, nicméně žalobkyně nabyla nemovitosti v březnu 2016 a bylo-li přerušení prodlouženo do 31. 1. 2017, i kdyby tvrzená škoda vznikla, není v příčinné souvislosti a souvisí s podnikatelským rizikem. Neshledal nesprávný úřední postup u druhého prodloužení přerušení řízení do 31. 1. 2018 rozhodnutím žalované ze dne 30. 1. 2017, , číslo, , neboť stavebník řádně zdůvodnil potřebu prodloužení přerušení řízení, varianty ke zřízení přístupu se ukázaly nemožnými, v květnu 2016 stavebník zadal posudek znaleckému ústavu, žalobkyně neposkytovala dostatečnou součinnost a nevyvíjela dostatečnou snahu k finančnímu vyrovnání se stavebníkem. Žalobkyně opakovaně žádala o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení revizního znaleckého posudku a její nedostatečná součinnost přispěla k délce přerušení řízení, shodně nereagovala ani ke dni 26. 11. 2018. Postup stavebníka (4 varianty nápravy a možnost finančního odškodnění) vyžadoval určitý časový prostor, a proto s ohledem na složitost řízení a komplikace k přijetí přijatelného řešení délka řízení nebyla zjevně nepřiměřená.6. I přesto, že jednotlivé úseky přerušení řízení neshledal průtažnými, celková délka přerušení předmětného řízení z důvodu dořešení otázek přístupu k nemovitostem od 7. 2. 2014, kdy bylo rozhodnuto o prvém přerušení řízení, do 31. 1. 2018, byla přiměřená. Přisvědčil