13 Co 203/2025-251 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 358 000 Kč s týmž příslušenstvím (výrok II), a zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 37 466,55 Kč k rukám jeho zástupce rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku tvrzené nepřiměřené délky konkursního řízení vedeného (v prvním stupni) u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , právnická osoba, (dále i jen „konkursní soud“), jehož byl jako konkursní věřitel účastníkem (dále i jen „namítané řízení“), poté, co byly jeho předchozí rozsudky ze dne 22. 8. 2023, č. j. , spisová značka, , jímž žalobě vyhověl co do částky 18 500 Kč s příslušenstvím, ve zbytku ji zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a ze dne 9. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , kterým žalobu zcela zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, zrušeny usneseními Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 13 Co 3/2024, a ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 13 Co 415/2024, a věc mu byla vracena k dalšímu řízení.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované nárok na odškodnění dne , datum, , že žalovaná neplnila ničeho, že namítané řízení, jehož průběh popsal, bylo z žalobcova pohledu zahájeno dne , datum, přihlášením dvou jeho pohledávek ve výši celkem 542 400 Kč a skončeno dne 10. 4. 2024 odmítnutím jeho ústavní stížnosti usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 165/24.4. Takto zjištěnou dobu namítaného řízení (22 let) soud prvního stupně zhodnotil bez dalšího (již s ohledem na její očividně enormní délku) jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“). Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.5. Výši peněžního odškodnění soud prvního stupně určil, vycházeje pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění, činící za celé řízení 420 000 Kč a určenou součinem roční částky odškodnění ve výši 20 000 Kč (resp. poloviční částky za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, snížil o 30% z důvodu skutkové a procesní složitosti věci a o 60% s ohledem na velmi nízký („blízký nule“) význam řízení pro žalobce, kterému muselo být po naprosto převážnou dobu řízení (již od roku , datum, ) zřejmé, že se mu na úhradu jeho pohledávky ničeho dalšího (nad rámec částky mu vyplacené správcem konkursní podstaty již v roce , datum, ) nedostane. Pro jakoukoliv další modifikaci základní částky odškodnění soud prvního stupně neshledal důvod; ve vztahu ke kritériu postupu orgánů k tomu uvedl, že odpovídal procesním pravidlům.6. Proto soud prvního stupně stanovil výslednou částku odškodnění za celé řízení na 42 000 Kč (10% základní částky), které uložil žalované zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 26. 4. 2022 do zaplacení (aniž by přiznání příslušenství, jakkoliv odůvodnil, stejně jako ve svém v pořadí prvním rozsudku, ačkoliv mu to bylo výslovně vytčeno v pořadí prvním kasačním usnesení odvolacího soudu – poznámka odvolacího soudu).7. Ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), podle níž vyčíslil výši nákladů v řízení „zcela úspěšného žalobce“, včetně cestovních výdajů jeho zástupce.8. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé včasným a přípustným odvoláním, v němž zpochybnil správnost v něm provedeného posouzení jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk a z toho vyplývající snížení odškodnění až na pouhých 10% základní částky, stojící v rozporu již s obecným judikatorním apelem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009), podle kterého by snížení či zvýšení odškodnění neměla přesahovat 50% základní částky.9. Žalobce připouští, že se již s ohledem na množství konkursních věřitelů a incidenčních sporů jednalo o složitou konkursní věc, snížení základního odškodnění z tohoto důvodu o celých 30 % se mu však nejeví být adekvátní. V této souvislosti poukazuje na selhání správce konkursní podstaty, ale i konkursního soudu při vymáhání pohledávky konkursní podstaty ve výši 15 000 000 Kč za , tituly před jménem, , jméno FO, , nezrealizovaném ve výsledku jen proto, že jmenovaný žije a má majetek v , adresa, , pročež konkursní soud vyslovil souhlas s vyloučením této pohledávky ze soupisu konkursní podstaty. Pro žalobce je takový postup konkursního soudu „obtížně přijatelný“, pochopil by ho snad v případě pobytu dlužníka v rozvojové zemi, nikoliv však v případě civilizované země, jakou je , adresa, .10. Podle žalobce dále nemůže obstát úsudek soudu prvního stupně o absenci důvodů pro zvýšení odškodnění v rámci kritéria postupu orgánů. Soud prvního stupně nezohlednil, že správce konkursní podstaty a konkursní soud neplnili dlouhá léta řádně a včas své povinnosti, správce nevyplatil žalobci jeho pohledávku a ani nezajistil její uspokojení poté, co mu byla pravomocně přisouzena, konkursní soud nevyužil ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), o uložení pořádkové pokuty, stejně tak nepostupoval důsledně podle § 12 ZKV, nepřijal opatření nezbytná k zajištění účelu konkursu, v rámci své dohledové činnosti se nedostatečně zabýval činností správce konkursní podstaty, připustil usnesením o částečném rozvrhu, aby byl proveden částečný rozvrh přesto, že nebyla uhrazena pohledávka žalobce vyplývající ze mzdových nároků jako pohledávka přednostní.11. Žalobce kategoricky nesouhlasí s tím, že by význam řízení, v němž jako věřitel uplatňoval judikátní zapodstatovou (pracovní) pohledávku, bylo možné hodnotit jako snížený či dokonce nulový, jak uvedl soud prvního stupně, a že by mu snad již v roce , datum, mělo být známo, že nad rámec částky vyplacené mu správcem konkursní podstaty v roce , datum, pak z konkursu již ničeho dalšího neobdrží. V tomto ohledu zdůraznil, že jeho nejistota, zda dostane vyplacen svůj pracovní nárok, trvala „nejméně do“ (v kontextu odvolání však „až do“) , datum, , kdy konkursní soud rozhodl o zrušení konkursu z důvodu nedostatku majetku postačujícího k úhradě jeho nákladů. Až do tohoto okamžiku žalobce důvodně očekával vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, byla-li mu pravomocně přisouzena a věděl-li, že finanční prostředky v majetku úpadce jsou. Byly-li tyto prostředky nakonec použity na odměnu a náklady konkursního správce, pak uvedené žalobce nemohl s jistotou předpokládat, neboť u těchto prostředků přicházela v úvahu moderace odměny konkursního správce podle § 8 odst. 3 věty páté ZKV. Na očekávatelné uspokojení své pohledávky mohl žalobce usuzovat též z existence nevymožené pohledávky za , tituly před jménem, , jméno FO, . Pokud se žalobce „až do roku , datum, bránil veškerými možnými zákonnými opravnými prostředky a doufal, že jeho pohledávka vyplývající ze mzdových nároků bude skutečně uspokojena“, pak uvedené podle jeho přesvědčení neodpovídá jeho údajné (soudem prvního stupně dovozované) vědomosti o bezvýslednosti konkursu.12. Závěru soudu prvního stupně o sníženém významu řízení dále žalobce v odvolání vytkl nepřihlédnutí ke skutečnosti, že je osobou pokročilejšího věku (v době zahájení namítaného řízení mu bylo 57 let a v době jeho skončení 79 let) a že mu správce konkursní podstaty zaslal zápočtový list za období od , datum, do , datum, až dopisem ze dne , datum, , čímž žalobci znemožnil, aby se mohl ucházet o další zaměstnání či aby byl evidován na úřadu práce. „Nevyplacení mzdy za předmětné období“ pak navíc ovlivnilo výši odvodů na důchodové pojištění a v konečném důsledku tak negativně ovlivnilo výši žalobcova starobního důchodu. I právě uvedené podle žalobce svědčí závěru o vyšším, nikoliv nižším či snad až „nulovém“ významu namítaného řízení pro jeho osobu.13. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v zamítavém výroku tak, že žalobě vyhoví i v tomto rozsahu.14. Žalovaná k odvolání uvedla, že po zohlednění konkrétních okolností případu je soudem prvního stupně přiznané zadostiučinění více než adekvátním odškodněním. Žalovaná se rozhodla částečné vyhovění žalobě akceptovat s úmyslem řízení již dále