13 Co 260/2025-230 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 166 039,61 Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 128 159 Kč od 21.9.2024 do 29.10.2024, z částky 158 471 Kč od 30.10.2024 do 1.11.2024, z částky 166 039,61 Kč od 2.11.2024 do zaplacení a v téže lhůtě žalobkyni k rukám , Jméno advokátky A, zaplatit na nákladech řízení 91 090 Kč.2. Takto rozhodl o žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) došlé soudu dne 11.11.2024, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení neuhrazené části dodaného zboží a jeho montáže na základě objednávek žalované z 1.2., 6.2. a 22.5.2024, když na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním dospěl k závěru, že obchodní případy i/ RD , adresa, , parcela č. , číslo, , ii/ RD , adresa, a iii/ RD , adresa, , byly žalovanou prostřednictvím jejího manažera staveb , jméno FO, objednány, žalobkyní oceněny a posléze žalovanou prostřednictvím , jméno FO, závazně objednány. Žalovanou byla vždy uhrazena zálohová faktura, poté žalobkyně objednané zboží zaměřila a po jeho zhotovení řádně namontovala. Krom vyrobeného zboží a montáže podle ceníku, žalobkyně žalované neúčtovala žádné další platby či poplatky. Ve všech třech případech se jedná o konečné vyúčtování ceny sjednaného plnění (faktura č. , číslo, na částku 128 159 Kč, splatná 20.9.2024; faktura č. , číslo, na částku 30 312 Kč, splatná 14.10.2024 a faktura č. , číslo, na částku 7 568,61 Kč, splatná 1.11.2024). Ačkoliv žalobkyně nepopírala, že , jméno FO, vyplácela provize ze zakázek o větším objemu a svědek , jméno FO, potvrdil plnění v celkové výši cca 250 000 Kč a dne 10.10.2024 uzavřel s žalovanou dohodu o narovnání a uhradil jí 2 500 000 Kč, navyšování cen nad rámec ceníku žalobkyně prokázáno nebylo, když žalobkyně zboží požadované žalovanou a montáže naceňovala podle aktuálního ceníku a součástí cen bylo i řádné zaměření a přehled případných doplatků. Žalobkyní nebyly žalované žádné slevy poskytovány, žalobkyní jí nebyly ani přislibovány a nárok na ně (podle žalované ve výši 20% podle běžné obchodní praxe) nemá žádnou oporu v hmotném právu. S odkazem na 436 odst. 1, § 440 odst. 1, § 2002 odst. 1 a § 2079 a násl. o. z. proto žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/20132 Sb.), když pohledávky žalované namítané k započtení shledal ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. neexistujícími a nezpůsobilými k započtení. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění namítala, že navrhla přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí v trestní věci - řízení aktuálně vedeného před , orgán, , , adresa, , , název, pod č.j. , spisová značka, , avšak soud I. stupně tento její návrh zamítl a řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Ve zmíněném trestním řízení je beze sporu řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, čímž je dán důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c), příp. podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když nalézací soud není oprávněn řešit trestněprávní otázky a v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 1422/2022, z něhož citovala. Dále uvedla, že neměla a nemá žádnou možnost zajistit důkazy týkající se plateb mezi žalobkyní a svědkem , jméno FO, ve vztahu k předmětu řízení a současně je dáno důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti, došlo tak k přenesení důkazního břemene v souladu s obecnou zásadou, podle níž nesmí nikdo těžit ze svého protiprávního jednání a žalobkyně měla -jakožto strana nezatížená důkazním břemenem- vysvětlovací povinnost, na což však soud I. stupně zcela rezignoval a zatížil tak řízení rovněž vadou, jež má vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Soudu I. stupně vytýkala neúplné zjištění skutkového stavu, když neprovedl jí navržené důkazy účetnictvím , Jméno žalobkyně, . - zejména fakturace žalobkyně ve směru k , jméno FO, (IČ , IČO, ) z rozhodného období (2023-2024), kontrolním hlášením , jméno FO, k DPH z rozhodného období 2023- -2024 a výpisy z bankovního účtu žalobkyně z rozhodného období 2023-2024 - dokládající finanční toky mezi žalobkyní a , jméno FO, . Neztotožnila se se závěrem soudu, že nebylo prokázáno, že by došlo k navyšování cen a je naopak toho názoru, že provedeným dokazováním (výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, ) bylo prokázáno, že cena byla navýšena. Protiprávním jednáním (uplácení, podvod) organizovaným a řízeným žalobkyní (podplácení externího stavebního dozoru žalované odpovědného za nákup zboží a služeb za nejnižší dostupné ceny na trhu) vznikla situace, kdy žalovaná nakupovala zboží a služby žalobkyně za nikoliv velkoobchodní ceny, jak by bylo obvyklé, ale za maloobchodní ceny, tedy za ceny vyšší, čímž žalované vznikla škoda spočívající v nákupech za vyšší ceny a žalobkyni vznikl prostor se bezdůvodně obohatit na její úkor a z takto získaných prostředků uplácet externí stavební dozor žalované , jméno FO, . Dovozovala, že pokud jí byly účtovány maloobchodní ceny, tj. ceny bez prokazatelně obvyklé slevy mezi podnikateli s přihlédnutím k objemu zakázek, jedná se o účelové navýšení ceny i bez ohledu, že na slevu není nárok. Je však zřejmé, že velkoobchodní cenu nezískala pouze a jen z důvodu dohody žalobkyně s , jméno FO, . Soudu I. stupně vytýkala rovněž nesprávné právní posouzení věci, že měl přiměřeně aplikovat § 2 odst. 3 o. z. a pominul ust. § 8 o. z. a poukázala v tomto směru na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 1479/23, z něhož také citovala. V neposlední řadě uvedla, že za správný ani spravedlivý nepovažuje závěr soudu I. stupně, že jí uplatněná procesní obrana je nedůvodná, když pohledávky uplatněné k započtení k tomu nejsou způsobilé. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření důrazně odmítla, že by se dopouštěla protiprávního jednání spočívajícím v „uplácení“ , jméno FO, , když jejich obchodněprávní vztah měl charakter standardní, právem předvídané, zprostředkovatelské smlouvy a finanční prostředky vyúčtované= na základě této smlouvy byly vypláceny na základě faktur evidovaných v účetnictví obou subjektů a řádně daněny. Podle jejího přesvědčení je požadavek žalované na přerušení řízení motivován výlučně snahou o co nejdelší oddálení povinnosti uhradit žalovanou částku, přičemž trestní řízení je i po téměř jednom roce od podání trestního oznámení stále ve stádiu prověřování, aniž by bylo zahájeno trestní stíhání jakékoli osoby. O její trestněprávní odpovědnosti za údajné (žalovanou tvrzené) neoprávněné navyšování fakturace sama o sobě nic nevypovídá ani dohoda o narovnání uzavřená mezi žalovanou a , jméno FO, , který v ní sám označil tvrzení uvedená v čl. 2 jako tvrzení sporná. Dále uvedla, že uložení vysvětlovací povinnosti žalobkyni bylo pro účely rozhodnutí věci nadbytečné, stejně jako další dokazování za účelem zpřesnění výše fakturace mezi ní a svědkem , jméno FO, . V řízení prokázala, že částky kupních cen požadovaných po žalované k úhradě (částky fakturované žalované) za dodávky interiérových dveří nijak nedůvodně nenavyšovala oproti cenám sjednaným při objednání a rovněž kalkulacemi z cenového konfigurátoru výrobce dveří „, název, “ prokázala, že obě dodávky interiérových dveří byly naceněny v souladu s ceníkem výrobce dveří, tedy sjednány a realizovány za ceny ve výši na trhu v místě a čase obvyklé. Obdobně i u dodávky laminátové podlahy , název, ) podle objednávky z 6.2.2024 ceníkem laminátových podlah , název, prokázala, že dodala žalované zboží (podlahovou krytinu a podložku) za velmi výhodnou cenu 323 Kč/m2, zatímco tržní cena od jiného dodavatele činila v době sjednání zakázky minimálně 381 Kč/m2. Žalovaná sice zdůvodňuje odmítání úhrady žalovaného nároku údajným „účelovým a neoprávněným navyšováním fakturované jí částky“, ve skutečnosti si však svým postojem v tomto řízení po ní vynucuje poskytnutí dodatečných slev z písemně sjednaných výší kupní ceny. O slevách z kupní ceny však bylo na místě jednat s žalobkyní při objednání. Byť je žalovaná v oblasti stavebnictví profesionálem, žádné jednání s ní o poskytnutí slevy z kupní ceny nikdy neiniciovala. Bez předchozí dohody smluvních stran o podmínkách poskytnutí slevy žalovaná nemá na poskytnutí slevy z kupní ceny právní nárok. Kontraktační proces byl zcela transparentní a každá objednávka byla (před tím, než žalobkyně zadala požadavek do výroby) žalovanou „schválen“ zaplacením zálohy na kupní cenu. Na její úkor si žalovaná řeší svůj interní problém se svým bývalým obchodním partnerem (manažerem staveb , jméno FO, ). Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.5. V následné replice žalovaná setrvala na svém odvolání a na jeho podporu odkázala na nález Ústavního soudu sp.zn. IV.ÚS 27/09.6. Odvolací soud přezkoumal r