16 Co 242/2025-93 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala proti žalované zaplacení částky 63 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 8. 2022 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 350 Kč představující náhradu škody způsobené zásahem , bezpečnostní sbor, v jejím bytě obývaném jejím synem (, jméno FO, ) i žalobkyní samotnou. Došlo k poškození vstupních dveří. Domovní prohlídka byla provedena v rámci trestního stíhání syna žalobkyně vedeném u Krajského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, . Toto trestní stíhání bylo nezákonné, když syn žalobkyně byl obžaloby rozsudkem jmenovaného soudu zproštěn z důvodu podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu.3. Žalovaná se bránila tím, že není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a postupem policejního orgánu při provedení domovní prohlídky z důvodu, že násilný vstup do objektu byl zapříčiněn neuposlechnutím výzvy ze strany syna žalobkyně. Vznesla i námitku promlčení, neboť k domovní prohlídce došlo dne 26. 8. 2019, nárok na náhradu škody byl u žalované uplatněn dne 18. 2. 2022, žaloba byla podána teprve dne 1. 10. 2024, přičemž si lze při počítání běhu promlčecí lhůty stěží představit, že se žalobkyně dozvěděla o domovní prohlídce v jí užívaném bytě až po právní moci zprošťujícího rozsudku, když i smlouva o dílo na opravu dveří je datována 27. 8. 2019. Žalobkyně pak ani neprokázala vznik škody na své straně, neboť nebyla stranou smlouvy o dílo.4. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že usnesením , bezpečnostní sbor, , ze dne 26. 8. 2019, č. j. , spisová značka, , bylo zahájeno trestní stíhání mj. , jméno FO, , nar. , datum, , syna žalobkyně, a to pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3, písmeno c), odst. 4 písmeno c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Okresní soud v , místo, dne 19. 8. 2019 vydal příkaz k domovní prohlídce, č. j. , spisová značka, , kterým nařídil provedení domovní prohlídky mj. v bytě č. , číslo, nacházejícím se v prvním patře v domě č. p. , číslo, a prostor k bytu náležejícím v , adresa, na ulici , adresa, postaveným na pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , vše zapsáno na LV číslo , číslo, , jehož vlastníkem je žalobkyně a užívá ho její syn. Domovní prohlídka byla provedena dne 26. 8. 2019. Vstup do bytu byl po marné výzvě , bezpečnostní sbor, překonán přes bezpečnostní dveře zásahovou jednotkou. O provedení prohlídky byl vyrozuměn zvolený obhájce syna žalobkyně, jemuž byla umožněna porada s obhájcem. Před provedením prohlídky byl syn žalobkyně vyslechnut. Původně avizoval vůli se prohlídky účastnit, ale před jejím samotným zahájením si to rozmyslel a uvedl, že se jí účastnit nechce. Prohlídky byl účasten jeho bratr , jméno FO, , nar. , datum, , který spolu se synem žalobkyně a jejich rodiči , jméno FO, a , jméno FO, (nynější žalobkyní) byt též užíval. Prohlídky byla jako nezúčastněná osoba přítomna , jméno FO, . Vstupní dveře do bytu byly při domovní prohlídce, Anonymizováno, zcela zničeny, oprava byla objednána dne 27. 8. 2019 a vyžádala si náklad 63 350 Kč, objednavatelem opravy byl syn žalobkyně. Cena byla uhrazena hotově dle smlouvy o dílo. Syn žalobkyně , jméno FO, byl obžaloby zproštěn z důvodu podle § 226 písm. b) trestního řádu rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2021., č. j. , spisová značka, . Nárok na náhradu škody uplatnila žalobkyně u žalované dne 18. 2. 2022.5. Nejprve soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1083/2022, uvedl, že je namístě věc posuzovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), neboť žalobkyně coby vlastník bytu, ve kterém proběhla domovní prohlídka, byla též osobou, u které se dle trestního řádu domovní prohlídka konala, prohlížené obydlí v dané době též skutečně obývala, měla tak práva a povinnosti, přičemž organizační složkou státu oprávněnou za stát je dle § 6 OdpŠk jednat , ústřední orgán, .6. Následně zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně posoudil dle § 8 odst. 1, § 32 odst. 1 OdpŠk.7. Soud I. stupně předně uvedl, že u domovní prohlídky je možno uvažovat pouze o náhradě škody z titulu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 věty první a druhé OdpŠk. Příkaz k domovní prohlídce, podle kterého v bytě žalobkyně prohlídka proběhla, nebyl však zrušen ani změněn, byť tak mohl učinit jen Ústavní soud na základě ústavní stížnosti podané žalobkyní. Soud rozhodující o nároku na náhradu škody nemůže otázku zákonnosti sporné domovní prohlídky posuzovat jako otázku předběžnou a nemůže obcházet skutečnost, že si žalobkyně proti příkazu k domovní prohlídce v souladu se zásadou „vigilantibus iura scripta sunt“ nepodala ústavní stížnost. Není zde tak dán odpovědnostní titul dle OdpŠk, proto soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nelze tak uvažovat ani o promlčení nároku na náhradu škody, neboť tříletá subjektivní promlčecí lhůta (§ 32 odst. 1 věta druhá Odpšk) počíná běžet až právě od okamžiku doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí, resp. ode dne následujícího po dni, kdy takové rozhodnutí nabude právní moci.8. Ani skutečnost, že trestní stíhání syna žalobkyně, v rámci kterého byla domovní prohlídka provedena, skončilo v jeho případě zprošťujícím rozsudkem, není důvodem dle soudu I. stupně pro závěr o nezákonnosti domovní prohlídky provedené v rámci daného, Anonymizováno, trestního řízení, která proběhla v souladu s § 82 až 85c trestního řádu, neboť z toho, že nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. I pokud by připustil, že pro vznik povinnosti státu k náhradě škody způsobené řádně provedenou domovní prohlídkou není nutné zrušení příkazu k domovní prohlídce na základě (spíše výjimečně podávané) ústavní stížnosti, neboť trestní řád jiný opravný prostředek proti příkazu k domovní prohlídce nepřipouští, bylo by možné uvažovat o odpovědnosti žalované za škodu pouze tehdy, byla-li by provedená domovní prohlídka ve zjevném rozporu se smyslem a účelem konkrétního posuzovaného trestního stíhání, tedy mimo jiné nepřiměřeným zásahem do práv s přihlédnutím k povaze a závažnosti stíhaného skutku, nicméně pro takový závěr ničeho v uvedené věci nesvědčí. Závěr o neadekvátním či absurdním užití institutu domovní prohlídky v trestním řízení vedeném, jak plyne i z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , vůči značenému množství obviněných (z toho 22 následně odsouzených) v rozsáhlé a závažné drogové trestné činnosti pak uvažovat nelze, byť byl syn žalobkyně obžaloby následně zproštěn. Zároveň vzhledem k tomu, že z protokolu o provedení prohlídky plyne naplnění předpokladů pro postup dle § 85a odst. 2 trestního řádu, nelze uvažovat ani o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk spočívajícím v absenci marné výzvy před překonáním odporu. I pokud by v řízení vyšlo najevo, že nebyl dodržen postup dle § 85a odst. 2 trestního řádu spočívající v předchozí marné výzvě, nemohla by být žalobkyně ve věci úspěšná s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení z důvodu uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty (§ 32 odst. 1 OdpŠk), jelikož se žalobkyně o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, musela dozvědět nejpozději v době objednávky opravy dveří, tj. 27. 8. 2019. Svůj nárok uplatnila u žalované ještě v promlčecí lhůtě dne 18. 2. 2022, kdy došlo ke stavení jejího po dobu šesti měsíců (§ 35 odst. 1 OdpŠk), tj. do 18. 8. 2022. Podala-li však žalobkyně žalobu až o více jak další dva roky později (1. 10. 2024), nezbylo by soudu jinak než konstatovat promlčení jejího nároku.9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů v souhrnné výši 1 500 Kč za vyjádření k žalobě, 2x příprava účasti na jednání a 2x účast u jednání.10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení. Soud prvního stupně svými závěry uráží obyčejné lidské cítění a je v rozporu s § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Rozsudkem je zjevně popírán koncept objektivní odpovědnosti státu za výsledek. Žalobkyně ničeho neučinila právně vadného a ani nikdo z její rodiny, není ji však nahrazena objektivně vznik