17 Co 266/2025-94 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 175 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 116 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 141 875 Kč od 14. 6. 2024 do 23. 8. 2024 a z částky 116 700 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 495,80 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Posuzované řízení“), s tím, že žalobce výslovně požadoval odškodnit za celou délku řízení, nikoliv pouze za dobu do podání žádosti o odškodnění.3. Soud I. stupně měl za nesporné, že žalobce dne 23. 2. 2024 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění 200 000 Kč za nesprávný úřední postup v Posuzovaném řízení, žalovaná jeho žádosti částečně vyhověla, když konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalobci se omluvila a poskytla mu zadostiučinění ve výši 58 125 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že se v Posuzovaném řízení žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , resp. řízení o vydání finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce. Soud učinil podrobná skutková zjištění o průběhu Posuzovaného řízení, zejména že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 20. 3. 2018, žalobu podal k soudu dne 30. 8. 2018, v Posuzovaném řízení rozhodoval soud I. stupně dvakrát, odvolací soud třikrát a třikrát i soud dovolací, jehož poslední rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2024. Dne 2. 1. 2025 byl podán návrh k Ústavnímu soudu, věc je vedena pod sp. zn. , spisová značka, .4. Soud konstatoval, že Posuzované řízení trvalo celkem 6 let, 7 měsíců a 18 dní (od 20. 3. 2018 do 8. 11. 2024). Věc byla mírně procesně složitější, neboť žaloba byla podána k místně nepříslušnému soudu a bylo třeba rozhodovat o místní nepříslušnosti, dále bylo rozhodováno o návrhu na změnu žaloby. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, žalobce k celkové délce řízení nepřispěl (podání žaloby k místně nepříslušnému soudu a rozšíření žaloby soud zohlednil již v procesní složitosti věci; soud nemá za to, že by žalobce přispěl k délce řízení svou žádostí o odročení jednání, když jednání bylo odročeno například i z důvodu onemocnění pověřené členky senátu). Postup soudů v Posuzovaném řízení nebyl plynulý, když soudu trvalo 10 měsíců, než se mu podařilo vyžádat spis, který potřeboval k dokazování, a nelze klást k tíži účastníků, že nebylo možno ve věci z těchto důvodů jednat. Nepřiměřeně dlouhá doba uplynula rovněž mezi rozhodnutím Nejvyššího soudu dne 2. 11. 2021 a nařízením jednání dne 26. 8. 2022, a dále je třeba přičíst státu k tíži částečné zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2022 pro nepřezkoumatelnost. Posuzované řízení nemělo typově zvýšený význam a zvýšený význam pro svou osobu žalobce netvrdil, soud proto význam řízení pro žalobce považoval za standardní (neztotožnil se s tím, že by byl význam řízení pro žalobce nepatrný z důvodu, že nenavrhl v Posuzovaném řízení zvýšení požadovaného odškodnění z důvodu nepřiměřené délky Posuzovaného řízení).5. Právně soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména dle § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1 a 2 a § 31a odst. 1 – 3 OdpŠk. Celkovou délku Posuzovaného řízení shledal jako nepřiměřenou, především s ohledem na skutečnost, že se jednalo o kompenzační řízení. Samotné konstatování porušení práva by jako zadostiučinění nepostačovalo, je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích. Pokud jde o výši finančního zadostiučinění, vycházel soud ze Stanoviska Nejv. soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“). Za přiměřenou základní částku zadostiučinění považoval 15 000 Kč za rok (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), za první dva roky sníženou na polovinu. Soud neshledal důvod pro navýšení základní částky mimo rozmezí uvedené ve Stanovisku, ani z důvodu doby, jež uplynula od vydání Stanoviska, ani z důvodu růstu mezd, valorizace, atd., a to ve shodě s judikaturou Nejv. soudu, který se k možnosti překonání závěrů Stanoviska s ohledem na ekonomický růst, znehodnocení měny i změnu životní úrovně vyjadřoval opakovaně, např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, či rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Základní částka odškodnění za řízení dlouhé 6 let a 8 měsíců činí 85 000 Kč. Soud se dále zabýval kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, která by odůvodňovala zvýšení či snížení základní částky, a dospěl k závěru, že částku je třeba snížit s ohledem na mírnou procesní složitost věci o 5 %, o dalších 15 % z důvodu víceinstančnosti řízení, současně je vzhledem k postupu soudu na místě ji zvýšit o 15 %, když proporcionálně se na délce řízení podílel obdobně fakt víceinstančnosti řízení stejně jako okolnosti postupu soudu. Ve výsledku tak přiměřené zadostiučinění činí 83 300 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již žalobci zaplatila 58 125 Kč, uložil soud žalované uhradit žalobci částku 25 175 Kč. Do prodlení s plněním se žalovaná dostala 24. 8. 2024, v den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku žalobce (§ 15 odst. 1 OdpŠk), k tomu viz rozsudek Nejv. soudu ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001. Žalobci tak byl přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 175 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Názor vyslovený v rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 2. 11. 2023, č.j. , spisová značka, , dle nějž nelze přiznat úrok z prodlení a žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení, pokud mu v soudním řízení bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění nad částku přiznanou žalovanou v rámci předběžného projednání nároku pouze v důsledku plynutí času, zde nelze použít, neboť soud oproti žalované navýšil částku přiměřeného zadostiučinění i za období již žalovanou posouzené.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobce byl plně úspěšný (viz rozsudek Nejv. soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 495,80 Kč: zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve znění do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 2 x 3 100 Kč, odměna advokáta dle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 z přiznané částky 25 175 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření ve věci, účast na jednání soudu) 2 x 2 140 Kč, 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 a 2x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 2 515,80 Kč. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného v délce 15 dní soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou za středníkem o.s.ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.7. Proti rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.8. Žalobce napadl výrok I. v rozsahu lhůty k plnění, a dále i výroky II. a III. Uvedl, že pariční lhůta je ze zákona 3 dny, sama žalovaná v rámci moci zákonodárné stanovila toto pravidlo, a nyní systematicky žádá z tohoto pravidla o výjimku. To je neadekvátní a neopodstatněné. Soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o délce řízení, řízení stále trvá, neboť dosud nebylo skončeno řízení před Ústavním soudem sp. zn I. ÚS 12/25. Posuzované řízení je zatíženo soudním ping pongem, instančnost řízení proto nelze přičítat účastníkům a zohledňovat dle § 31a odst. 3 OdpŠk (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1551/23 a III. ÚS 1303/21). Závěr o doporučeném rozpětí základní částky 15 000 Kč – 20 000 Kč za rok byl vysloven již v r. 2010, za významně jiných ekonomických podmínek, dlouhodobé odpírání valorizace odškodnění je projevem bezduchého formalismu, když v mezidobí reálná hodnota peněz devalvovala, vzrostly výrazně platy soudců i průměrná mzda v ČR. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1536/11 je ignorován. O otázce valorizace základní částky bude rozhodovat