17 Co 65/2025-238 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobkyni bytovou jednotku č. , číslo, a podíl ve výši id. 1/3 k nebytové jednotce č. , číslo, , nacházející se na adrese , adresa, (výrok I.) a uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 317 422 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vyklizení a předání uvedených nemovitostí. Tvrdila, že nemovitosti nabyla jako vydražitelka ve veřejné nedobrovolné dražbě konané dne 24. 11. 2022, přičemž vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 16. 12. 2022. Žalovaný, jako bývalý vlastník, tímto dnem pozbyl právní titul k užívání nemovitostí. Žalobkyně jej následně vyzvala k vyklizení (dne 7. 2. 2023) a zaslala mu i předžalobní výzvu (dne 20. 2. 2023), avšak žalovaný na výzvy nereagoval a žalobkyni neumožnil výkon jejího vlastnického práva.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že dražba, na jejímž základě žalobkyně nemovitosti nabyla, byla nedobrovolná a elektronická, přičemž proběhla s četnými nesrovnalostmi. Žalovaný podal žalobu na určení neplatnosti dražby a rovněž žalobu týkající se zástavního práva k nemovitostem. Podle jeho názoru žalobkyně nemohla být přesvědčená o svém vlastnictvím, neboť soud mohl vyslovit neplatnost dražby. Dále žalovaný namítal, že výzva k vyklizení neobsahovala výzvu ani žádné pokyny k předání nemovitostí a že předžalobní výzvu zaslal jiný právní zástupce než ten, který žalobkyni zastupuje v tomto řízení.4. Soud I. stupně shledal svou mezinárodní příslušnost a posoudil věc podle české právní úpravy, což dovodil ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a čl. 37 mezinárodní smlouvy mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci z 12. 8. 1982 (č. 95/1983 Sb. m. s.).5. Po provedeném dokazování vyšel soud I. stupně ze zjištění, že žalobkyně nabyla vlastnické právo příklepem ve veřejné nedobrovolné dražbě podle § 53 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Námitky žalovaného týkající se neplatnosti dražby a tvrzené nepřípustnosti prodeje zástavy již byly pravomocně vypořádány v jiném řízení (rozsudky Okresního soudu ve , adresa, a Krajského soudu v , adresa, ), a proto se jimi již v rámci tohoto řízení nezabýval. Žalobkyně byla zapsána jako vlastnice nemovitostí v katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 16. 12. 2022, čímž jí vzniklo vlastnické právo. Žalovaný nemovitosti nadále užíval bez právního titulu a tím zasahoval do výkonu vlastnického práva žalobkyně. Námitku žalovaného, že nevěděl, s kterým ze zástupců žalobkyně má jednat, odmítl jako právně irelevantní, neboť žalovaný netvrdil, že by se o předání pokusil. Uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou vlastnicí a žalovaný nemovitosti nevyklidil ani nepředal, a proto žalobě vyhověl dle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy podle zásady úspěchu ve věci. Tarifní hodnotu pro výpočet odměny za právní zastoupení stanovil ve výši 17 600 000 Kč, což odpovídá ceně, za niž byly nemovitosti vydraženy.7. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm a v jeho doplnění ze dne 18. 3. 2025 především opakoval a rozvíjel svou argumentaci o neplatnosti dražby. Dále uvedl, že se neměl možnost účastnit jednání soudu dne 21. 8. 2024, neboť v době doručování předvolání probíhala oprava počítače (od začátku července do konce srpna 2024), z něhož měl žalovaný přístup do datové schránky. Předvolání k jednání mu proto bylo doručeno až dne 26. 8. 2025. Dle jeho názoru měl soud také poskytnout účastníkům lhůtu k dalšímu vyjádření s ohledem na předchozí přerušení řízení. Pokud by mu taková lhůta byla poskytnula, navrhl by žalovaný výslechy svědků (v odvolání vyjmenovaných). Dále žalovaný namítal nesprávně určenou tarifní hodnotu pro výpočet nákladů řízení, neboť dražba se konala již v listopadu 2022 a soud pominul ekonomický vývoj v ČR, s nímž se pojí mimo jiné pokles cen nemovitostí, a to v některých případech až o desítky procent. Dle žalovaného tudíž hodnota sporu nebyla stanovena a je třeba vycházet z tarifní hodnoty určené dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), tedy z částky 50 000 Kč. V této souvislosti poukázal na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 5. 6. 2024 (pozn. odvolacího soudu: žalovaný uvedl chybné datum 9. 7. 2024), č. j. , spisová značka, , kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne 9. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , ve výroku o nákladech řízení. Dále žalovaný namítal, že ačkoli v souvislosti s podaným odvoláním požádal o osvobození od soudních poplatků, byl soudní poplatek z odvolání zaplacen neznámou osobou bez jeho souhlasu.8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku.9. K jednání odvolacího soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto jednal dle § 101 dost. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.11. Odvolací námitka, že soudní poplatek byl uhrazen třetí osobou bez souhlasu odvolatele, není relevantní. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nevyžaduje, aby platbu provedl výlučně poplatník. Rozhodující je, že poplatek byl uhrazen řádně a včas, čímž byla splněna procesní podmínka řízení. Úhrada třetí osobou nemá vliv na projednatelnost odvolání.12. Pokud jde o přezkoumávaný rozsudek, soud I. stupně učinil správný závěr o své pravomoci a rozhodném právu. Na jeho odůvodnění uvedené v bodech 4. a 11. napadeného rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje. Dokazování provedl v dostatečném rozsahu a učinil na základě něj odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě právně posoudil.13. Námitce, že se žalovaný neměl možnost zúčastnit jednání soudu dne 21. 8. 2024 z důvodu nefunkčnosti svého počítače, odvolací soud nepřisvědčil. Z obsahu spisu se podává, že žalovanému bylo předvolání k jednání dodáno do jeho datové schránky dne 9. 7. 2024, tedy více než měsíc před termínem nařízeného jednání.14. Podle § 47 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, a nepřihlásí-li se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty.15. Dle judikatury Nejvyššího soudu je doručení listiny neúčinné, pokud adresát prokazatelně neměl přístup do své datové schránky z důvodu, který nezavinil, např. při výkonu vazby (srov. usnesení ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2568/2018). Jedná se tedy o zcela výjimečné situace, kdy účastník bez své viny nemá možnost jakkoli ovlivnit skutečnost, že do své datové schránky nemá přístup.16. O takový případ se však v souzené věci nejedná. Žalovaný uvedl, že přístup do datové schránky neměl z důvodu opravy svého počítače. To je však okolnost, která jde zcela k tíži žalovaného. Oprava navíc dle jeho tvrzení trvala dva měsíce. Měl tedy v každém případě dostatek času na to, aby si přístup do své datové schránky zřídil jiným způsobem.17. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud jednal v nepřítomnosti žalovaného.18. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaného, že mu měla být soudem poskytnuta lhůta k podání dalšího vyjádření. Zákon neukládá soudu povinnost vyzývat účastníky v průběhu řízení k dalším vyjádřením, resp. jim k takovým vyjádřením poskytovat lhůtu. Jako účastník řízení měl žalovaný možnost se v průběhu řízení kdykoli písemně vyjádřit, doplňovat tvrzení a označovat důkazy. Svou neúčastí na jednání pak sám zmařil možnost toto učinit ústně.19. Soud I. stupně správně nepřihlédl k námitkám žalovaného týkajícím se údajné neplatnosti dražby, neboť žaloba na určení neplatnosti dražby byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 9. 6. 2023, č.j. , spisová značka, , který byl ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 5. 6. 2024, č. j. , spisová značka, . V průběhu odvolacího řízení pak bylo zamítnuto dovolání žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2025. č. j. , spisová značka, .20. Pokud jde o náklady řízení, soud I. stupně postupoval správně, pokud vycházel z tarifní hodnoty určené dle § 8 odst. 1 a. t. Podle tohoto ustanovení se považuje za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká.21. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše od