18 Co 302/2025-104 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nahradil souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy uložené do úschovy Obvodního soudu pro , adresa, , usnesením , právnická osoba, , , adresa, , ze dne 19. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , žalobci (výrok I.); žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení (výrok II.), doplňujícím rozsudkem zamítl vzájemný návrh žalovaného, aby soud nahradil souhlas žalobkyně, tedy společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO, , s vydáním osobního vozidla zn. , název, , model , název, , reg. zn. , SPZ, , VIN: , VIN kód, , včetně povinné výbavy, klíče od vozidla s dálkovým ovládáním a osvědčení o registraci vozidla č. , číslo, (dále jen „předmět úschovy“ či „vozidlo“), žalovanému, tedy panu , Jméno žalovaného, , nar. , datum, , bytem , adresa, (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne 6. 3. 2024, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil souhlas žalovaného s vydáním předmětu uloženého do úschovy Obvodního soudu pro , adresa, výše uvedeným usnesením , bezpečnostní sbor, . Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem předmětu úschovy, neboť jako prodávající uzavřela dne 3. 8. 2022 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , číslo, (dále jen „autobazar“ nebo „kupující“), jakožto kupujícím, kupní smlouvu o prodeji vozidla. Kupní smlouva výslovně obsahovala výhradu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně, tedy že autobazar nenabude vlastnické právo k vozidlu, dokud neuhradí žalobci kupní cenu. Vozidlo bylo autobazaru předáno a žalobkyně vystavila fakturu k uhrazení kupní ceny, kupní cena nikdy nebyla autobazarem žalobkyni v plné výši uhrazena. Autobazar i přes neuhrazení celé kupní ceny žalobkyni prodal vozidlo žalovanému. S ohledem na podezření ze spáchání trestného činu ze strany autobazaru podala žalobkyně trestní oznámení, následně bylo usnesením , bezpečnostní sbor, , , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodnuto o uložení vozidla a souvisejících věcí (osvědčení o registraci a klíčů) do úschovy nadepsaného soudu. Usnesením soudu I. stupně ze dne 22. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 29. 4. 2024, bylo spojeno uvedené řízení s řízením vedeným pod sp. zn. 10 C 79 /2024, kterým se žalovaný domáhal, aby soud nahradil souhlas žalobkyně s vydáním předmětu úschovy s tvrzením, že dne 10. 8. 2022 uzavřel kupní smlouvu jako kupující s autobazarem jako prodávajícím o koupi předmětu úschovy. Žalovaný dovozoval, že k vozidlu nabyl vlastnické právo. K uzavření kupní smlouvy došlo v autobazaru , název, , provozovaném , právnická osoba, . Dne 12. 8. 2022 byl žalovaný zapsán do osvědčení o registraci vozidla jako vlastník (do tzv. velkého technického průkazu), dne 12. 8. 2022 rovněž došlo k zápisu žalovaného do Centrálního registru vozidel jako vlastníka vozidla, a žalovaný tak byl považován státními orgány za vlastníka, a byl tak v dobré víře, že je vlastníkem vozidla, přičemž je v Centrálním registru vozidel zapsán jako vlastník dosud. Žalovaný má za to, že je řádným vlastníkem vozidla, neboť vozidlo nabyl na základě řádného titulu, tedy kupní smlouvy, a splnil veškeré své povinnosti, které mu ukládá zákon podle § 2079 odst. 1 o. z., neboť vozidlo od autobazaru převzal a zaplatil za něj sjednanou kupní cenu 1.750.000 Kč a autobazar jako prodávající vozidlo odevzdal a umožnil žalovanému nabýt k němu vlastnické právo.3. Oba účastníci navrhovali zamítnutí vzájemné žaloby.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a citaci příslušných zákonných ustanovení včetně německé úpravy kupní smlouvy v , místo, uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu od společnosti , název, , která byla v registru vozidel , místo, zapsána jako poslední vlastník vozidla na území , místo, , na základě kupní smlouvy (, název, ) ze dne 23. 3. 2022, když ve smlouvě byl převod vlastnického práva dohodnut a vozidlo bylo žalobkyni předáno. Žalobkyně na základě kupní smlouvy předala vozidlo autobazaru, přičemž uvedená kupní smlouva obsahovala výhradu vlastnického práva k vozidlu tak, že vlastnické právo k němu přejde na autobazar až úplným zaplacením kupní ceny žalobkyni. K úplnému zaplacení kupní ceny však nedošlo, neboť autobazar zaplatil žalobkyni pouze část kupní ceny a žalobkyně se zaplacení zbytku domáhala nejprve žalobou a poté přihlásila pohledávku spočívající v doplacení kupní ceny. Proto také nedošlo k přechodu vlastnického práva z žalobkyně na autobazar. Dále měl za prokázané, že autobazar, poté co převzal od žalobkyně vozidlo, uzavřel taktéž kupní smlouvu s žalovaným, ve které se s ním jako tvrzený vlastník vozidla dohodl na prodeji vozidla za dohodnutou kupní cenu, aniž by měl od žalobkyně zmocnění prodat vozidlo třetí osobě dříve, než k němu na něj přejde vlastnické právo. Autobazar vozidlo převzaté od žalobkyně žalovanému předal a žalovaný autobazaru zaplatil celou dohodnutou kupní cenu.5. S ohledem na prokázané skutkové okolnosti případu a citovanou judikaturu Nejvyššího soudu se nalézací soud zabýval tím, ve smyslu § 1109 písm. b) o. z., zda žalovaný získal vozidlo od autobazaru v dobré víře, a uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný v době uzavírání kupní smlouvy s autobazarem kupní smlouvu neviděl, neměl podezření, že by s vozidlem mohl nastat problém, když následná registrace vozidla na jeho osobu proběhla bez problémů. Nerozuměl tomu, co je napsáno k vozidlu v osvědčení Spolkové republiky Německo, stačilo mu vidět vozidlo vystavené v autobazaru, obecně dostal od autobazaru papíry, ale především vůbec nezjišťoval, zda autobazar může vozidlo prodat, či nikoliv. Soud I. stupně měl za to, že takový přístup žalovaného rozhodně nelze považovat za dostatečný investigativní přístup za situace, kdy jde o koupi ojetého motorového vozidla původem ze zahraničí, a naopak na místě je zvýšená pravděpodobnost, že převodce nemusí být k převodu oprávněn. S ohledem na prokázané skutečnosti soud I. stupně uzavřel, že u žalovaného v době, kdy vozidlo od autobazaru kupoval, dobrá víra v oprávněnost autobazaru k převodu absentovala; žalovaný jednal důvěřivě, což se projevilo nejen v době uzavření kupní smlouvy, ale i později, kdy nedbale spoléhal na to, že pokud byl zapsán do registru vozidel jako vlastník vozidla, je vše v pořádku, byť podle jeho subjektivního názoru tato skutečnost postačovala ke vzniku dobré víry, že autobazar na něj může vozidlo převést. Z výše uvedených důvodů nalézací soud žalobě žalobkyně vyhověl a doplňujícím rozsudkem poté zamítl opačný nárok žalovaného.6. Proti oběma rozsudkům podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, kterým požaduje, aby byly oba rozsudky v celém rozsahu a zrušeny a vráceny soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nesprávnost napadeného rozsudku spatřuje v tom, že soud I. stupně na základě zjištěných skutečností a provedených důkazů nesprávně vyhodnotil dobrou víru žalovaného a nesprávně aplikoval § 1109 o. z. Má za to, že výhrada vlastnického práva měla účinky pouze mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . Žalovanému takové vedlejší ujednání u kupní smlouvy známo nebylo a byl v dobré víře, že autobazar je oprávněn vozidlo prodat. Podotýká, že šlo o renomovaný autobazar, ve kterém se prodávala prémiová vozidla, a žalovaný s ním měl již pozitivní zkušenost z předchozí koupě. Nemohl tedy mít podezření, že by při koupi vozidla bylo něco v nepořádku, a to i s ohledem na cenu, která odpovídala typu vozidla a na následný převod vozidla na žalovaného v Centrálním registru vozidel. Tyto skutečnosti utvrdily dobrou víru žalovaného v oprávněnost autobazaru vozidlo prodat. Má za to, že mu svědčí zákonná ochrana institutu nabytí od neoprávněného dle § 1109 písm. b) o. z. i proto, že vozidlo získal za úplatu od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti, v rámci běžného obchodního styku, prokázal dostatek opatrnosti, jakou od něj nelze rozumně při koupi zánovního vozidla vystavovaného v renomovaném autobazaru požadovat. Vozidlo bylo navíc žalovanému ještě v den podpisu kupní smlouvy, včetně všech dokladů, předáno a bylo mu umožněno k němu nabýt vlastnické právo. O 2 dny později byl zapsán jako vlastník vozidla v Centrálním registru vozidel. K otázce investigativní povinnosti kupujícího připomíná, že vozidlo kupoval v postavení spotřebitele od renomovaného podnikatele, což nalézací soud při hodnocení náležité opatrnosti nezohlednil, aniž by přihlédl k okolnostem konkrétního případu, kdy připomíná komentářový výklad § 1110 o. z., dle kterého nadále neobstojí závěry judikatury požadující, aby kupující v případě sebemenších pochybností využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil o oprávnění převodce věc převést. Skutečné, faktické, odevzdání věci pak představuje významnou indicií pro vnitřní přesvědčení nabyvatele, že je vlastníkem věci.