19 Co 109/2025-157 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 843,51 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 11. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 843,51 EUR od 27. 1. 2023 do 10. 2. 2023 (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 67 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku na pojistné plnění z pojistné smlouvy č. , číslo, o pojištění profesní odpovědnosti uzavřené mezi účastníky dne 27. 2. 2009. Za pojistnou událost označila žalobkyně škodu ve výši 7 843,51 EUR, která vznikla třetí osobě v příčinné souvislosti s pochybením žalobkyně, která pro tuto třetí osobu podala opožděně žádost o vrácení daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) z jiného členského státu.3. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně je u žalované pojištěna pro případ škody způsobené činností účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence a daňových poradců a dále z provozní činnosti, kterou se pro účely pojištění rozumí činnost obvykle spojená s výkonem profese uvedené v pojistné smlouvě, a to za předpokladu, že v době vzniku pojistné události je žalobkyně k výkonu této profese oprávněna. V době vzniku pojistné události (9. 10. 2022) byla žalobkyně oprávněna k výkonu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence.4. Po právním zhodnocení skutkových zjištění podle zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a § 3028 odst. 1 a 3 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud I. stupně dovodil, že pojištěnou činností žalobkyně dle předmětné pojistné smlouvy bylo mj. „daňový poradce, účetní poradce – právnická osoba“. I kdyby tomu tak nebylo a pojištěnou činností žalobkyně by nebyla činnost daňového poradce, a soud by tedy vycházel striktně ze samotné pojistné smlouvy, tedy předmětu pojištění „činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence“, měl by žalobu za důvodnou, neboť pojištění se vztahuje i na činnost obvykle spojenou s výkonem profesí uvedeným v pojistné smlouvě. Z vyjádření , orgán, pak vyplývá, že byť podání žádosti o vrácení DPH nespadá stricto sensu do obsahové náplně uvedené živnosti, je třeba zohlednit ustálenou praxi a skutečnost, že v rámci vedení účetnictví se komunikaci s orgány finanční správy vyhnout nelze a jedná se o zvyklost, kdy je např. obvyklé, že účetní zpracovávají a podávají kontrolní hlášení k DPH. Uzavřel, že podání žádosti o vrácení DPH je obvyklou činností v rámci vedení účetnictví a jako takové je v rámci této činnosti pojištěno.5. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná odvolání. Soudu I. stupně vytkla neúplné skutkové zjištění. Soud nevyslechl znalkyni , jméno FO, , která by se vyjádřila k otázce, zda lze žádost o vrácení DPH zahrnout do pojmu „běžné komunikace s daňovými úřady“. Tvrdila, že tato činnost je svěřena výhradně do gesce daňových poradců podle § 2 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDaňPor“). Žalovaná však nedisponuje oprávněním daňového poradce. Škoda tak nevznikla z provozní činnosti žalobkyně ani z činnosti s ní související, neboť jí chybí příslušné oprávnění k výkonu takové výdělečné činnosti. Toto oprávnění je dle čl. 2.1 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“) předpokladem poskytnutí pojistného plnění. Za excesivní označila úvahu soudu, že žádost o vrácení DPH z jiného členského státu je činnost spojená s výkonem činnosti účetních. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popř. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného s tím, že se plně ztotožňuje se závěry soudu I. stupně. Tyto závěry opakovala, zejména pak v tom ohledu, že podání žádosti o vrácení DPH je obvyklou činností v rámci vedení účetnictví, a tudíž je pojištěno.7. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné.8. Soud I. stupně učinil správná a dostatečná skutková zjištění, tato však nesprávně právně posoudil.9. Vzhledem ke smluvnímu ujednání účastníků není pro posouzení sporu rozhodné, zda měla žalobkyně uzavřeno pojištění profesní odpovědnosti za škodu způsobenou jako daňový poradce. Soud I. stupně učinil správné skutkové zjištění, že pojistná smlouva byla uzavřena za účelem pojištění profesní odpovědnosti, přičemž pojištění se vztahovalo pouze na odpovědnost pojištěného za škody způsobené v souvislosti s výkonem profese uvedené v pojistné smlouvě, a to za předpokladu, že pojištěný je v době vzniku pojistné události oprávněn k výkonu této profese. Daňovým poradenstvím se podle § 1 písm. a) ZDaňPor rozumí „poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (dále jen „daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí“. Podle § 3 odst. 1 tohoto ustanovení poskytuje daňové poradenství fyzické nebo právnické osobě daňový poradce nebo hostující daňový poradce. Podle odst. 2 se daňovým poradcem rozumí fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců (dále jen „seznam“) podle § 4 odst. 2 a 3. Hostujícím daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba uvedená v § 8a odst. 1 písm. b) zaregistrovaná v seznamu podle § 4 odst. 4; seznam vede komora. V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná nebyla v době vzniku škody zapsána do seznamu daňových poradců, nebyla ani hostujícím daňovým poradcem, a tudíž nebyla oprávněna k výkonu této profese. Pokud by tedy vznikla škoda v souvislosti s výkonem profese daňového poradce, pojištění se na tuto škodu nevztahuje, neboť nebyla splněna jedna z podmínek sjednaných v pojistné smlouvě. Podle § 2 ZDaňPor nejsou tímto zákonem dotčena oprávnění advokátů, komerčních právníků a auditorů, popřípadě jiných osob a orgánů, upravená zvláštními předpisy. Dotčeno není ani právo fyzické nebo právnické osoby požádat o právní pomoc a finančně ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, i jinou fyzickou osobu, než je daňový poradce; tato jiná osoba však nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku, nejde-li o osoby uvedené ve větě první.10. Na základě níže uvedeného pak zastává odvolací soud názor, že žalobou uplatněná škoda nevznikla v souvislosti s výkonem profese, ke které byla žalovaná v rozhodné době oprávněna, tedy profese účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence.11. Žádost o vrácení daně z přidané hodnoty z jiného členského státu není uvedena ve výčtu činností účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence podle přílohy 2 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností.12. Podle sdělení , orgán, , , nazev, ze dne 11. 10. 2023, obsaženého na č. l. 45 soudního spisu, nelze v rámci podnikatelského oprávnění účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence provést úkon spočívající v podání žádosti o vrácení DPH za daňový subjekt.13. Ze znění § 2 ZDaňPor, ze sdělení , orgán, , , nazev, ze dne 11. 10. 2023 a rovněž ze zjištění učiněného soudem I. stupně z vyjádření , orgán, ze dne 17. 1. 2024, obsaženého na č. l. 66 soudního spisu vyplývá, že podávání žádostí o vrácení daně je činnost obvykle spojená s výkonem profese daňový poradce (jde o zastoupení vůči správci daně ve věci daní, tj. poskytnutí související právní služby), tedy nikoli s výkonem činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence; nespadá proto do působnosti výkonu profese, ke které byla žalobkyně v době pojistné události oprávněna. Za chybný proto považuje odvolací soud závěr soudu I. stupně, že podání žádosti o vrácení DPH, navíc z jiného státu, je obvyklou činností v rámci vedení účetnictví, a jako takové je v rámci této činnosti pojištěno. Takový závěr rozhodně nelze učinit ani z jednoho ze dvou „vyjádření , orgán, “, jak uvádí soud I. stupně, a nesdílí jej ani odvolací soud.14. Odvolací soud naopak činí závěr, že škoda, kterou žalobkyně způsobila opožděnou žádostí o vrácení DPH z jiného členského státu nevznikla z provozní činnosti žalobkyně (vedení účetnictví) ani z činnosti s ní obvykle související, nýbrž z činnosti jiné (daňové poradenství), k níž však žalobkyni chybí příslušné oprávnění (není daňovým poradcem zapsaným v příslušném seznamu). Toto oprávnění je ovšem dle č. 2.1 VPP předpokladem poskytnutí pojistného plnění. Na pojistné plnění proto žalobkyně nemá nárok.15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený výrok I. rozsudku so