19 Co 208/2025-123 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozhodoval k návrhu žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky z titulu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a to za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“), a to jako nedoplatek na původně uplatněný nárok 301 854 Kč (2x 10 000 Kč + navýšení o inflaci 49,9 % + 9x 29 980 Kč + 2 054 Kč za 22 dní, sníženo o již uhrazených 128 000 Kč).2. Žalovaná další nárok žalobkyně neuznala, když jí k předžalobní žádosti vyplatila před podáním žaloby částku 128 000 Kč (2x 8 000 Kč, 9x 16 000 Kč, sníženo o 20 % pro složitost řízení).3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 466 Kč (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení dalších 148 535 Kč (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 819 Kč (výrok III.).4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, bylo zahájeno k návrhu žalobkyně dne 26. 3. 2013 řízení na určení výživného nerozvedené manželky. První rozsudek ze dne 31. 1. 2017 byl k odvolání účastníků zrušen Krajským soudem v , adresa, dne 13. 9. 2017. V dalším řízení byl vypracován znalecký posudek a následně jeho doplnění. V pořadí druhý rozsudek byl vyhlášen dne 9. 6. 2021. Odvolací soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2022 odvolání žalobkyně odmítl a rozsudek změnil. Právní moc nastala ve výrocích II. – V. dne 8. 3. 2022. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu žalobou pro zmatečnost. Usnesením ze dne 18. 8. 2022 byl výrok I. rozsudku ze dne 9. 2. 2022 o odmítnutí odvolání žalobkyně zrušen. Usnesení bylo dne 13. 4. 2022 potvrzeno Vrchním soudem v , adresa, . Krajský soud v , adresa, tak znovu projednával odvolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 9. 6. 2021. Dne 13. 9. 2023 byl spis vrácen prvostupňovému soudu bez věcného vyřízení za účelem vydání doplňujícího rozhodnutí, neboť nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení. I doplňující rozsudek ze dne 11. 10. 2023 napadla žalobkyně odvoláním. Odvolací soud dne 20. 3. 2024 rozsudek ze dne 9. 6. 2021 ve znění doplňujícího rozsudku změnil tak, že žalobu o výživném za dobu od, Anonymizováno, 11. 7. 2016 do 2. 10. 2017 zamítl. Právní moc nastala dne 18. 4. 2024.5. Soud prvního stupně nárok posuzoval dle § 13 odst. 1, § 31a OdpŠk, článku 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“), judikatury Nejvyššího soudu, především Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko Cpjn 206/2010“) a judikatury ESLP. Poznamenal, že řízení o věci samé a řízení o žalobě pro zmatečnost (zde byla shledána důvodnou) je třeba posoudit jako řízení jediné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2303/2011, sp. zn. 30 Cdo 2780/2015). Poté učinil závěr, že za situace, kdy posuzované řízení trvalo ode dne 26. 3. 2013 do 18. 4. 2024, tj. 11 let a 1 měsíc, došlo k nesprávnému úřední postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, a že je namístě finanční odškodnění.6. Při výpočtu vyšel z judikatury Nejvyššího soudu a dospěl k základní sazbě 16 000 Kč/rok s krácením na polovinu v prvních dvou letech (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5440/2014 – řízení 23 let, sazba 20 000 Kč/rok; sp. zn. 30 Cdo 1612/2009 – řízení 16 let, sazba 17 000 Kč). Základní částku nenavyšoval pro ekonomický růst (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3171/2018) ani inflaci nebo změnu kursu měny (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2356/2024). Základní částku ve výši 161 333 Kč následně moderoval dle § 31a odst. 3 OdpŠk, tak, že ji pro složitost řízení snížil o 20 % (složitost skutková i procesní 10 %: mnoho jednání, odročování, rozsáhlé dokazování, včetně znaleckého zkoumání, rozhodováno o procesních návrzích; dalších 10 % pak pro rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy), pro jednání žalobkyně nebyla základní částka modifikována, pro postup orgánů veřejné moci byla zvýšena o 20 % (průtahy: 1. žádost žalobkyně ze dne 28. 8. 2013 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, rozhodnuto dne 25. 8. 2014, následně osvobozena, ze dne 27. 2. 2015 úřední záznam, že poplatková povinnost ji netíží; 2. znalecký posudek zadán dne 29. 6. 2018, vypracován dne 10. 7. 2019, doplněk zadán dne 14. 2. 2020, vypracován dne 6. 10. 2020; 3. pochybení odvolacího soudu vyvolalo řízení o žalobě pro zmatečnost, prodloužení ode dne 8. 3. 2022 do 18. 4. 2024), pro presumovaný význam řízení byla základní částka navýšena o 10 %. Od výsledné částky 177 466 Kč odečetl částečné plnění ve výši 128 000 Kč, žalobkyni tedy přiznal částku 49 466 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a vyhlášky , orgán, . 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), a ode dne 1. 1. 2025 (dále jen „NAT“). Náklady stanovil za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, 4 úkony právní služby a DPH. Odměnu jen nepřiznal za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení substitučním advokátem.8. Včasným odvoláním napadla zamítavý výrok I. a výrok nákladový žalobkyně. Předně nesouhlasila s posouzením otázky inflace. Namítala nerovnost dříve odškodněných a její osoby. Má za to, že udržování výše odškodnění, jak jej nastavil Nejvyšší soud v roce 2010, ve stejné výši i v roce 2025, není možné, když za oněch 15 let hodnota peněz vlivem inflace je méně než poloviční. Osoby, které byly odškodněny v roce 2010, dostaly odškodnění zhruba dvojnásobně vyšší, čímž byla vytvořena protiústavní nerovnost před zákonem z důvodu plynutí času. Poznamenala, že není ani zřejmé, zda soud vzal inflaci za prokázanou či nikoliv. Za neodůvodněné, tedy nepřezkoumatelné, má dále použití sazby 16 000 Kč/rok. Dále namítala, že pro význam řízení měla být základní částka navýšena o 25 %, když celých 11 let čekala na rozhodnutí ohledně prostředků na jídlo a bydlení, tedy úhradu životních potřeb. Nákladový výrok napadla v rozsahu, v němž jí nebyly přiznány, a to ohledně cestovného z , adresa, do , adresa, a zpět. Namísto nich totiž vynaložila náklady na převzetí věci a přípravu zastoupení advokátem se sídlem v , adresa, . Argumentovala tím, že je jedno, za co náklady vznikly, když by nutně vznikly tak jako tak, a to přinejmenším právě v uplatněné výši.9. Rovněž tak včasným odvoláním napadla vyhovující výrok I. a výrok nákladový také žalovaná. Namítala, že prvostupňový soud posoudil celkovou délku řízení duplicitně, když základní částku dále navýšil pro místy nekoncentrovaný postup soudů. Odkázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1240/2013, či sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, dle nichž z hlediska tohoto kritéria je třeba zejména zkoumat, zda postup orgánů veřejné moci v řízení odpovídá procesním pravidlům. Postup odporující procesním pravidlům v řízení nebyl shledán, nebyl tak důvod pro navýšení základní částky. Nesouhlasila ani s navýšením pro význam řízení, když se nejednalo o řízení o osobním stavu ani o výživné pro nezletilé. Má za to, že se ve své podstatě jednalo o majetkový spor. Poznamenala, že žalobkyně v roce 2011 odjela do , stát, , v roce 2012 se vrátila do České republiky, nikoli však k manželovi a synovi do , adresa, , nýbrž žila s přítelem v , adresa, , syna ani manžela nekontaktovala, na syna finančně nepřispívala, nepracovala, svoji finanční situaci především řešila prostřednictvím výživného od manžela, který se staral sám o jejich syna, řízení o výživném tak pro ni skončilo neúspěchem. Navrhla proto změnit napadený výrok, tak, že se žaloba zamítá a jí se přiznává náhrada nákladů řízení.10. Žalobkyně na odvolání žalované reagovala s tím, že odvolací argumenty nejsou relevantní. K námitce dvojího zohlednění nekoncentrovaného postupu soudů (průtahů) namítla, že prvostupňový soud výslovně odlišil obecný závěr o nepřiměřené délce řízení od konkrétních závažných procesních pochybení soudů v průběhu řízení. K námitce ohledně zvýšeného významu řízení nesouhlasila s bagatelizací řízení o výživném a jeho podřazením pod majetkový spor, když se pro ni jednalo o rozhodování o „jídle, bydlení – životních potřebách“, když po dobu 11 let trvání řízení trpěla „existenční nouzí“ a nejistotou ohledně výsledku řízení. Má za to, že zvýšení mělo být přinejmenším 25 %.11. Vedlejší účastník vstoupil do řízení u jednání odvolacího soudu dne 22. 10. 2025 ve smyslu § 93 odst. 1, 2 o. s. ř. s odůvodněním, že má majetkově právní zájem na věci. O přípustnosti jeho vedlejšího účastenství soud nerozhodoval, neboť námitka v tomto směru nebyla uplatněna. Vedlejší