21 Co 80/2025-104 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 60 375 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 7. 9. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 29 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 6. 3. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 375 Kč od 6. 3. 2024 do 6. 9. 2024 a úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 27. 8. 2024 do zaplacení primárních úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 23 901 Kč (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě ze dne 27. 8. 2024, jíž se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 89 700 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného nejprve u , orgán, a následně u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Předmětem řízení bylo zrušení povolení žalobce k výkonu činnosti insolvenčního správce. Celková doba řízení, 4 roky a 10 měsíců, je nepřiměřená. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 6. 3. 2024, žalovaná v šestiměsíční době k projednání nároku nepřistoupila.3. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce, resp. , tituly před jménem, , jméno FO, , dne 6. 3. 2024 uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 96 595 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Žádosti žalobce nebylo vyhověno. Žadatel byl totiž vyzván k doložení řádné plné moci svého zástupce, což neučinil. Žádost byla proto posouzena jako podaná osobou neoprávněnou. K přezkoumávanému řízení žalovaná uvedla, že se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, délka řízení byla přiměřená. Navrhla žalobu zamítnout.4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného řízení. , orgán, dne 28. 3. 2019 oznámilo zahájení řízení z moci úřední s ohledem na porušení insolvenčního zákona a dne 4. 12. 2019 vydalo rozhodnutí č. j., Anonymizováno, , číslo, , kterým bylo mj. rozhodnuto, že se žalobci zrušuje povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. Proti specifikovanému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který byl zamítnut. Žalobce zplnomocnil advokáta, , Jméno advokáta, , k zastupování ve věci rozhodnutí , tituly před jménem, , jméno FO, , , funkce, , orgán, , ze dne 7. 4. 2020, č. j. , číslo, , kterým byl zamítnut rozklad ze dne 11. 12. 2019 (dále jen „Rozhodnutí”). V posuzovaném řízení žalobce podal dne 28. 4. 2020 žalobu s návrhem na přiznání odkladného účinku, v níž se domáhal zrušení Rozhodnutí a rozhodnutí , orgán, ze dne 4. 12. 2019, č. j. , číslo, . Usnesením ze dne 20. 5. 2020 bylo rozhodnuto, že se návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítá. Dne 1. 6. 2020 se žalovaná vyjádřila k žalobě a předložila úplný spisový materiál. Dne 8. 6. 2020 došlo k doplnění žaloby. Dne 14. 12. 2022 byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , jímž byla žaloba zamítnuta. Dne 9. 3. 2022 žalobce zaslal Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2022 bylo rozhodnuto, že se kasační stížnost žalobce zamítá. Dne 10. 8. 2022 podal žalobce ústavní stížnost, která byla odmítnuta dne 14. 2. 2024, toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2024.5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“] a § 1806 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.” či „občanský zákoník“). Shledal, že žalobce řádně uplatnil předběžně nárok u žalované. K výkladu plné moci užil extenzivního výkladu. Dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení. Předmětné řízení trvalo od 28. 3. 2019 do 22. 2. 2024. V řízení shledal průtahy v období od 28. 3. 2019 do 4. 12. 2019, v období od 12. 6. 2020 do 14. 2. 2022 a v období od 10. 8. 2022 do 14. 2. 2024. Posuzované řízení tak nelze považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Nejednalo se ani o řízení s nepatrným významem pro žalobce, celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci. Neshledal jako dostačující zadostiučinění konstatováním porušení práva. Měl za to, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se zabýval kritérii vymezenými zákonem. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel ze základní částky 57 500 Kč, tj. 15 000 Kč za první dva roky řízení, 15 000 Kč za každý další rok a 1 250 Kč, Anonymizováno, za jeden měsíc řízení. Částku 15 000 Kč ročně stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která není extrémně dlouhá. Posuzované řízení bylo po stránce skutkové i hmotněprávní složité, proto snížil základní částku o 20 %. Žalobce se na délce řízení nepodílel. K tomuto kritériu soud prvního stupně proto nepřihlížel. Postup orgánů veřejné moci ve výše uvedených obdobích průtahů nepovažoval za hospodárný a koncentrovaný, proto základní částku zvýšil o 35 %. Jako poslední z hledisek zohlednil význam řízení pro žalobce a s přihlédnutím k judikatuře ESLP a Nejvyššího soudu zvýšil základní částku o 10 %, neboť vzhledem k předmětu řízení lze zařadit spor svým významem pod pracovněprávní spor. Celkem zvýšil základní částku o 5 %. Přiznal tak žalobci částku 60 375 Kč. Ve zbývajícím rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 6. 3. 2024. Soud prvního stupně přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, tj. od 7. 9. 2024. Soud prvního stupně nepřiznal žalobci požadované „úroky z úroků”, neboť tento požadavek nebyl řádně uplatněn.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).7. Proti výroku II rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že posuzované řízení mělo pro žalobce existenční význam, proto je zvýšení odškodnění o pouhých 10 % nedostatečné. Dále nesouhlasil s nepřiznáním úroku z úroků. Soud prvního stupně měl žalobce vyzvat podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k opravě formulace nároku. Pokud tak neučinil, zatížil tím řízení nezákonností. Soud prvního stupně mu přiznal primární úrok od 7. 9. 2024 a od toho dne měl žalobce nárok též na úroky z úroků. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Proti výroku I a III rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Považovala rozsudek za nesprávný pro vady, které mohly vést k vydání nesprávného rozhodnutí, pro nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Namítla, že žalovaná nevyřídila žádost žalobce ze dne 6. 3. 2024 o přiznání přiměřeného zadostiučinění, neboť udělená plná moc nezahrnovala jednání spojená s podáním žádosti o odškodnění. Z plné moci nelze dovodit, že se vztahuje na jednání před žalovanou ve smyslu § 14 a 15 OdpŠk. Žalovaná na nedostatky plné moci zástupce žalobce upozornila dopisem ze dne 30. 4. 2024, a to současně s výzvou k doložení řádné plné moci opravňující zástupce žalobce za něj jednat ve věci odškodnění za nepřiměřenou délku namítaného řízení. Upozornila jej též, že v případě nedoložení plné moci nebude možné žádost věcně vyřídit. Žalobce výzvě nevyhověl, proto před uplynutím šestiměsíční lhůty od předložení „žádosti“ žalovaná dopisem ze dne 26. 8. 2024 sdělila zástupci žalobce, že jím podaná žádost bude posouzena jako žádost podaná neoprávněnou osobou a nebude věcně vyřízena. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že žádost o odškodnění nebyla řádně uplatněna, tudíž žalovaná není v prodlení s případným plněním. Namítla, že žaloba je rovněž opřena o totožnou plnou moc, a proto i soudní řízení je vedeno osobou neoprávněnou. Dále brojila proti přiznání náhrady nákladů zastoupení žadatele za předběžné uplatnění nároku. Z procesní opatrnosti namítla nesprávné posouzení jednotlivých zákonných kritérií soudem prvního stupně, zejména navýšení základní částky o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Při jednání odvolacího soudu dne 9. 7. 2025 vznesla námitku promlčení. V doplnění odvolání uvedla, že žalobce u ní řádně neuplatnil nárok na odškodnění, vady plné moci přiložené k žádosti o odškodnění nelze zhojit až v soudním řízení. Namítané řízení bylo sk