25 Co 210/2025-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 24. 1. 2025 do zaplacení (I.), žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 25 000 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2024 do 23. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení zamítl (II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 737,50 Kč (III.).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, způsobenou jí v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení bylo zahájeno usnesením vydaným , orgán, ze dne 19. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , přičemž vedené proti žalobkyni bylo posléze skončeno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , jímž byla žalobkyně obžaloby zproštěna. Usnesením Krajského soudu v , adresa, bylo odvolání státního zástupce zamítnuto a téhož dne (23. 1. 2024) rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci. Nezákonné trestní stíhání žalobkyně trvalo 15 měsíců, přičemž negativně zasáhlo do osobních, pracovních a společenských vztahů žalobkyně, když tato byla nucena vyhledat i pomoc psychoterapeutického odborníka.3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila v souladu s konstantní judikaturou, že v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 10. 2022. Za toto nezákonné trestní stíhání se žalobkyni jednak omluvila a současně jí poskytla zadostiučinění v peněžité formě ve výši 20 000 Kč. Nad rámec této částky však považuje nárok žalobkyně za nedůvodný.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování, a to předně uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy u žalované, stanoviskem , orgán, , usnesením , orgán, , jímž bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobkyni, spisem Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, a účastnickým výslechem žalobkyně, jakož i výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, posléze uzavřel, že žalobkyně byla na základě usnesení , orgán, ze dne 19. 10. 2022 trestně stíhána pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona, přičemž věc byla projednávána u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení bylo skončeno rozsudkem, jímž soud žalobkyni zprostil obžaloby v plném rozsahu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání žalobkyně, které ve vztahu k ní trvalo 15 měsíců. Za spáchání přečinu jí hrozil trest odnětí svobody až ve výši čtyř let. Povahu věci byla možno hodnotit jako spíše méně závažnou, neboť uvedená trestná činnost je zpravidla vnímána méně negativně, nežli, například úmyslná, násilná trestná činnost. Jde-li o negativní zásahy do osobního, rodinného, pracovního a společenského života žalobkyně, vyplynulo, že žalobkyně zaznamenala útlum v mimo pracovních aktivitách, jakož i v jejím pracovním zapojení nad rámec jejích povinností, žalobkyně se však snažila pokračovat nejen v pracovních povinnostech, ale i v rámci možností pokračovat v aktivitách, které jí přinášely radost a smysl. Věnovala se proto nadále aktivitám ve , činnost, , i když tyto byly do určité míry omezeny stresem, který žalobkyně kvůli svému trestnímu stíhání prožívala. Tyto dopady tak lze hodnotit jako zvlášť intenzivní. V rámci pracovního života žalobkyně svoji práci zvládala bez problémů i v průběhu svého trestního stíhání, po celou dobu jeho průběhu působila na stejné pozici a svoji práci byla schopna řádně vykonávat. Zásah do její pracovní sféry proto nelze hodnotit jako zvlášť intenzivní. Žalobkyně s ohledem na svoje povolání (, povolání, ) však byla objektivně trestním stíháním ohrožena na dalším výkonu svého zaměstnání. Zásahy do sociálního života, respektive pověsti žalobkyně vzal soud rovněž za prokázané, avšak nebyly intenzivní. Věc žalobkyně nebyla medializována, s ohledem na to, že žalobkyně žije na malém městě, byla však vystavena tzv. „šeptandě“. Žalobkyně s ohledem na svůj psychický stav byla nucena vyhledat psycholožku a psychoterapeutku, přičemž další psychickou pomoc vyhledávala u rodiny, kolegyň a přátel. Žalobkyně se totiž cítila zahájením trestního stíhání rozhozená, byla pod dlouhodobým stresem během celého trestního stíhání, uváděla projevy své duševní nepohody, a to nespavost, plačtivost, potíže s dýcháním, větší pocení, pocit sevření hrdla, opakované chvění a třes končetin i celého těla. Pociťovala bezmoc, nejistotu, strach, ztrátu kontroly, což znesnadňovalo její obvyklý způsob života, a to jak v soukromí, tak i v zaměstnání. Zlepšení psychického stavu žalobkyně nastalo až po pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu v její trestní věci.5. Posléze soud prvního stupně vyšel ze srovnávacích případů, a to věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , u odvolacího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , kdy toto trestní stíhání poškozené osoby trvalo 17 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona, trest zde poškozenému hrozil až 4 roky. Poškozený poukazoval na zásahy do rodinného života, prokázal dále zásahy do sféry zdraví, trpěl úzkostnými stavy, pocity frustrace a beznaděje, v souvislosti s tím vyhledal pomoc psychologa. Poškozený obdržel přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Dále soud prvního stupně vyšel z řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kde trestní stíhání trvalo 17 měsíců, proti poškozenému bylo vedeno pro trestný čin dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona a poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v délce trvání 4 let. Poškozený zde prokázal zásahy do profesního života, dále zásahy do rodinného života, v této věci poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , u odvolacího soudu pod sp. zn. , spisová značka, trestní stíhání poškozeného trvalo 14 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákona a pro trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákona a trestný čin násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákona ve formě spolupachatelství. Poškozenému zde hrozil trest odnětí svobody až 4 léta, poškozený neprokázal zásahy do rodinného, profesního života, prokázal však zásahy do sféry zdraví, kdy trpěl stresem a v důsledku toho zhubl. Rovněž prokázal zásahy do sociálního života, bylo mu přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 25 000 Kč. Dále soud vyšel též z věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , u odvolacího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . V této věci trestní stíhání poškozeného trvalo 20 měsíců, přičemž bylo vedeno pro trestný čin dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona a poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 4 léta. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, dále do sféry zdraví, došlo též k zásahu do jeho osobnostních práv, a zejména do práva na ochranu soukromí, života, dobré pověsti a jména. V době trestního stíhání poškozený čelil nepříznivému zdravotnímu stavu, hrozil mu trest zákazu činnosti, řízení motorových vozidel, což by pro něj bylo likvidační. Tomuto poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.6. Následně tak soud prvního stupně dospěl k závěru, že stran nemajetkové újmy je na místě žalobkyni, protože byly naplněny všechny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, přiznat zadostiučinění v peněžité formě, a to ve střední výši zmiňovaných obdobných případů. Uzavřel, že přiměřené zadostiučinění pro případ žalobkyně představuje částku 45 000 Kč, s ohledem na to, že žalovaná již žalobkyně dobrovolně plnila částku 20 000 Kč, žalobkyni přiznal zbývající částku ve výši 25 000 Kč, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. Jde-li o žalobkyní nárokovaný úrok z prodlení, soud prvního stupně vyšel z § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu, kdy v konkrétním případě žalobkyně byl její nárok uplatněn dne 23. 7. 2024, poslední den lhůty stanovené v § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu tak připadal na den 23. 1. 2025. Žalovaná se proto dostala do prodlení dne 24. 1. 2025 a od tohoto dne včetně, ji stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Žalobě proto soud prvního stupně vyhověl i ohledně úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení.8. Pro úplnost soud prvního stupně zkonstatoval, že žalobkyni přiznané zadostiučinění nenavýšil s ohledem na změnu hospodářské situace panující v České rep