25 Co 255/2025-92 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení trvání smlouvy o vedení účetnictví ze dne 9. 1. 2023 č. , číslo, na dobu neurčitou (I) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 12 550 Kč (II).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala určení trvání specifikované smlouvy s tím, že tato byla uzavřena mezi účastnicemi řízení dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, přičemž mezi účastnicemi byly problémy v tom smyslu, že žalovaná řádně nepředávala účetní doklady ke zpracování, po změně vedení u žalované, žalobkyně nedodané účetní doklady obdržela a posléze zpracovala celé účetnictví za rok 2023. Na základě toho proto vystavila fakturu na částku 3 614 270 Kč, tuto fakturu však žalovaná neuhradila a následně listinou ze dne 7. 3. 2024 od smlouvy odstoupila. Žalobkyně však toto odstoupení považuje za neplatné, neboť nebyly naplněny smluvní ani zákonné důvody pro odstoupení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že existují rozdílné výklady, zda došlo či nedošlo k platnému odstoupení od smlouvy, respektive, zda tato i nadále trvá, přičemž pokud by trvala, žalovaná má povinnost vést účetnictví žalované a posléze má právo na smluvenou odměnu. Je proto namístě uvedeným určením odstranit nejistotu, zda právní vztah trvá či nikoliv.3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila, a zejména uvedla, že na straně žalobkyně absentuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Uvedla, že má za to, že skutečnou podstatou sporu je rozporována pohledávka na zaplacení částky 3 614 270 Kč za údajně dodané účetní služby. Žalovaná vychází z toho, že žalobkyně není dle smlouvy povinna zpracovávat účetnictví, k jehož zpracování jí žalovaná ani nepředala podklady, a proto jí nevznikl ani nárok na odměnu za neprovedené služby. Naléhavý právní zájem na určení, zda právní vztah, z něhož již stranám nová vzájemná práva a povinnosti po dobu několika měsíců nevznikají, není dán. Žalovaná od smlouvy odstoupila poprávu, neboť v jednání žalobkyně spatřovala nepoctivé a podvodné jednání, narušující jejich důvěru. Ke sporné faktuře pak nebyla vyhotovena příloha, obsahující přehled odpracovaných hodin účetní, nebylo ani zřejmé, zda částka tak, jak byla fakturována, byla fakturována správně.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování uzavřel, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako objednatelem byla dne 9. 1. 2023 uzavřena smlouva o vedení účetnictví č. , číslo, . Předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně jako dodavatele vést účetnictví a zpracovávat mzdovou agendu objednatele za podmínek ve smlouvě uvedených a objednatel se zavázal za uvedené hradit sjednané ceny ve sjednaných lhůtách. V rámci smlouvy bylo ujednáno, že konečná odměna bude stanovena dle rozsahu skutečně provedených prací podle ceníku, jež byl přílohou smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž dodavatel i objednatel byli oprávněni jednostranně od této smlouvy odstoupit, dojde-li k narušení důvěry mezi nimi, nebo neposkytuje-li objednatel i dodavatel potřebnou součinnost, či objednatel neseznámí dodavatele s veškerou problematikou, případně, pokud po předání celé agendy vyplynou skutečnosti, o nichž objednatel dodavatele neinformoval. Listinou ze dne 7. 3. 2024 žalovaná od předmětné smlouvy odstoupila s odkazem na odst. 4 oddílu VI smlouvy. Žalobkyně reagovala na odstoupení smlouvy tak, že je považuje za neplatné, neboť žalovaná nehodlá uhradit dlužnou částku, současně požádala, aby jí i nadále byly zasílány podklady pro zpracování účetních dokumentů žalované. Žalovaná pak reagovala tak, že opakovaně žalobkyni sdělila, že smluvní vztah odstoupením z její strany zanikl.5. Soud prvního stupně uzavřel, že spolupráce mezi účastnicemi probíhala zhruba rok bez problémů, avšak následně došlo k provedení mimořádných služeb ze strany žalobkyně pro žalovanou nad rámec již poskytnutých služeb, kdy žalobkyně zjistila chyby v účetnictví a vyúčtovala žalované služby částkou přesahující 3 000 000 Kč. Žalovaná přistoupila k odstoupení od smlouvy pro ztrátu důvěry, neboť nadále nechtěla ve smluvním vztahu setrvat. Žalobkyně však s uvedeným nesouhlasila a domáhá se proto určení, že smlouva nadále trvá.6. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a zkonstatoval, že po procesní stránce musí být naplněny skutečnosti, a to že účastníci mají věcnou legitimaci a na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Určovací žaloba je totiž preventivního charakteru a má místo pouze tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení, práva či nejistoty právního vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť, nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude dán ani naléhavý právní zájem na takovém požadovaném určení. Určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bude porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Závěrem tak soud prvního stupně uzavřel, že taková určovací žaloba není opodstatněná zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo byly již porušeny a kdy je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění.7. V dané věci žalobkyně vychází z toho, že žalovaná neplní řádně své povinnosti, když žalobkyni nepředává účetnictví, žalobkyně jej nezpracovává a nedostává za něj odměnu. Je tak zcela zřejmé, že žalobkyně v dané situaci nezvolila určovací žalobu za účelem eliminace stavu ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, ale zcela naopak. Prostřednictvím žalobkyní podané určovací žaloby nelze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který jí bude zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků, neboť ty by byly naopak generovány, což vyplývá již ze samotného tvrzení stran. Účastnice totiž na sebe vzájemně podávají žaloby, respektive i trestní oznámení. Lze tak jednoznačně uzavřít, že důvěra mezi stranami byla narušena do takové míry, že žalovaná s žalobkyní ve spolupráci již nechce pokračovat, což bylo důvodem jejího odstoupení od smlouvy. Soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud by snad žalobě vyhověl, zcela evidentně by došlo k prohloubení a rozmnožení sporů mezi účastnicemi, dospěl proto k závěru, že žalobkyni na požadovaném určení nesvědčí naléhavý právní zájem a žalobu jako takovou zamítl.8. Závěrem soud prvního stupně, doplnil, že žalovaná nepochybně od smlouvy odstoupila z důvodu ve smlouvě stranami vymezeným, tj. pro ztrátu důvěry, přičemž tento důvod byl zcela evidentně naplněn.9. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.10. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadla žalobkyně. Předně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na jí požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Tento shledává v tom, že existují rozdílné právní výklady mezi účastnicemi stran toho, zda došlo či nedošlo k platnému odstoupení od smlouvy ze strany žalované tj., zda i nadále smlouva mezi účastnicemi trvá či nikoliv. Pokud by totiž smlouva trvala, má žalobkyně nadále povinnost k řádnému vedení účetnictví, a to za smluvenou odměnu. Je proto třeba odstranit nejistotu, zda právní vztah na základě smlouvy ze dne 9. 1. 2023 nadále trvá, neboť jde o eliminaci stavu nejistoty právního postavení mezi účastnicemi. Poukázala dále na to, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán i tehdy, pokud by bylo možno teoreticky žalovat na plnění, pokud určovací žaloba vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde se tak případným dalším sporům o plnění či pokud žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Pokud pak soud prvního stupně stručně vyhodnotil, že důvody pro odstoupení na straně žalované byly dány, žalobkyně má za to, že tento závěr soudu prvního stupně je zcela chybný. Dle žalobkyně totiž žádné smluvní ani zákonné důvody pro odstoupení žalované od uvedené smlouvy naplněny nebyly. Naopak se jedná o obstrukční snahu žalované v otázce úhrady faktury za dodatečné účetní služby. Nadto soud prvního stupně pochybil, pokud vyhodnotil žalobkyní navrhované dokazování, zejména účastnickými výslechy jí navržených osob, za nadbytečné. Výslechy těchto osob by totiž potvrdily argumentaci žalobkyně ohledně dodatečných účetních služeb, které byly řádně provedeny, avšak žalovaná je doposud žalobkyni neuhradila pro důvod tvrzené ztráty důvěry. Ztráta důvěry však ve skutečnosti není dána, neboť žalobkyně postupovala na podkladě objednávky žalované a žádné interní informace třetí straně neposkytla. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě, aby rozsudek změnil a žalobě