25 Co 276/2025-290 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeném v záhlaví soud prvního stupně rozhodl tak, že usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 2. 3. 2018, č. j. , spisová značka, , kterým soud schválil smír, v němž se , jméno FO, zavázal od 20. 7. 2017 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství platit , jméno FO, výživné v částce 14 500 Kč měsíčně splatné vždy do pátého dne kalendářního měsíce, se mění tak, že výživné se s účinností od 1. 7. 2021 snižuje na částku 10 000 Kč měsíčně splatnou vždy do pátého dne každého kalendářního měsíce (výrok I). Žalobu zamítl v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal snížení výživného za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2021 z částky 14 500 Kč měsíčně na částku 7 000 Kč měsíčně, dále v rozdílu mezi snížením výživného na částku 10 000 Kč měsíčně a požadovaným snížením ve výši 7 000 Kč měsíčně v období od 1. 7. 2021 do 30. 4. 2022, a v rozdílu mezi snížením výživného na částku 10 000 Kč měsíčně oproti požadovanému snížení žalobcem na částku 2 500 Kč měsíčně v období od 1. 5. 2022 do 14. 9. 2022 (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 104 503 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III).2. Podanou žalobou se žalobce domáhal snížení výživného na nerozvedenou manželku na základě tvrzení, že ve věci výživného nerozvedené manželky bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu , adresa, ze dne 2. 3. 2018, č. j. , spisová značka, , kterým byl schválen smír mezi účastníky, v rámci něhož se žalobce (v opačném procesním postavení) zavázal platit na výživu žalobkyně (v opačném procesním postavení) výživné ve výši 14 500 Kč počínaje 20. 7. 2017. Od doby tohoto rozhodnutí došlo k zásadní změně poměrů na straně obou účastníků. Žalovaná je od ledna roku 2019 zaměstnána a pobírá plat, když pracuje na pozici , funkce, . Uvedl, že si je vědom toho, že příjem žalované je poznamenán i nutnou péči o nezletilého syna, avšak sám se opakovaně nabízel, že o něj bude pečovat i v rozsahu překračujícím současnou mediační dohodu. Navíc žalovaná vykonává své zaměstnání na zkrácený úvazek zcela z vlastní vůle. Žalovanému byla odebrána licence , funkce, s ohledem na dlouhotrvající soudní spor týkající se opatrovnického a rozvodového řízení v souladu s požadavky na výkon jeho povolání, což je běžná praxe v rámci , činnost, s ohledem na významné , Typ, neštěstí. O odebrání , funkce, licence rozhodl ošetřující lékař pro , orgán, , a žalovaný byl v důsledku toho postaven mimo službu a nastoupil na nemocenskou dne 2. 4. 2020, kdy mu , orgán, byla odňata zdravotní způsobilost. Od dubna 2020 je mu vyplácena náhrada mzdy z pojistného zaměstnavatele, jelikož ve , stát, nefunguje stejný sociální systém zabezpečení jako v České republice. Každý zaměstnavatel má svůj pojistný fond, ze kterého v případě zdravotní nezpůsobilosti zaměstnanců vyplácí dávky obdobné, jakým je nemocenská v České republice. V souvislosti s postavením mimo službu pak žalovaný není oprávněn vykonávat jinou práci, což vyplývá z jeho pracovní smlouvy. S ohledem na tuto situaci došlo u žalovaného k významnému snížení příjmů, které sám nikterak nezpůsobil. V době původního rozhodnutí o výživné nerozvedené manželky činil příjem žalovaného částku přesahující 5 500 GBP, když v rozhodném období byl kurz britské libry, Anonymizováno, v průměru 31 Kč. Nyní žalovaný na náhradách za výdělek dostává ze sociálního fondu zaměstnavatelem od dubna roku 2020 příjem 2 100 GBP. Příjmy žalovaného tedy dlouhodobě od dubna roku 2020 klesly téměř o dvě třetiny původního příjmu, který byl posuzován při rozhodování soudu v roce 2017 a v roce 2018. Za této situace se žalovaný dostal do velmi těžké situace, když jeho příjem se snížil a navíc je povinen platit výživné na nezletilého syna účastníků. Součástí žaloby byla i tvrzení o výdajích žalovaného na hypotéku a na životní režii. Příjmy žalobce tak klesly téměř o dvě třetiny, oproti tomu příjmy žalobkyně vzrostly v průměru o jednu polovinu v průměru. Navrhl, aby výživné naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu , adresa, bylo sníženo z částky 14 500 Kč na částku 2 500 Kč.3. V průběhu řízení žalobce navrhl změnu žaloby a požadoval, aby výživné bylo sníženo za dobu od dubna 2020 do dubna 2022 na částku 7 000 Kč měsíčně a od dubna 2022 do 14. 9. 2022 (právní moc rozsudku o rozvodu manželství) na částku 2 500 Kč měsíčně.4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když sporovala tvrzení žalobce o tom, že by v poměrech účastníků nastala taková změna poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného v částce 14 500 Kč měsíčně. Na svoji obranu rovněž tvrdila, že nelze přiznat nárok na snížení výživného zpětně, neboť podle § 922 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení a zpětně takový nárok přiznat jen u dětí. Zdůraznila, že účelem výživného mezi manžely je zajištění zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně, do níž nepochybně spadá také úroveň bydlení, trávení volného času a celkového životního stylu, který by se snížením výživného dostal do významného nepoměru s její životní úrovní. Sama užívá se synem byt 2+kk bez auta, zatímco žalobce má k dispozici luxusní patrový dům o velikosti 5+1 se zahradou a bazénem, dvougaráží a dům je nadstandardně vybaven. Žalobce používá auto, jezdí na dovolené, na výlety, pravidelně sportuje, nakupuje drahé sportovní vybavení. Žalobce naprosto dobrovolně po dobu dvou let nevykonává žádnou pracovní činnost, přestože by mohl, pokud mu však nebyla v roce 2020 obnovena licence , funkce, , lze vycházet z toho, že se vzdal výhodného zaměstnání a majetkového prospěchu, pokud si jiné zaměstnání nezajistil a spokojil se s velmi výhodnou výplatou podpory z fondu zaměstnavatele. Ke svým osobním poměrům uvedla, že pracuje na tříčtvrteční pracovní úvazek 30 hodin týdně s ohledem na péči o syna a pobírá tomu odpovídající mzdu ve výši 18 700 Kč hrubého měsíčně. Tuto mzdu doplňují nepravidelné pohyblivé složky jako bonusy (během covidu nebyly vypláceny). Odkazovala i na závěry soudu rozhodujícího ve věci péče o nezletilého syna účastníků a s poukazem na § 687 o. z. označila návrh žalobce za v rozporu s dobrými mravy. Uvedla, že v měsíci dubnu 2020 až září 2022 pracovala u společnosti , právnická osoba, , za duben 2020 až říjen 2 020 Kč činil její příjem v důsledku doby covidové 7 500 Kč čistého měsíčně, od listopadu 2020 až do června 2021 byl její příjem cca, Anonymizováno, 9 600 Kč měsíčně čistého a od července 2021 do září 2022 činil její příjem 23-25 000 Kč měsíčně.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z původní úpravy provedené usnesením Okresního soudu pro , adresa, ze dne 2. 3. 2018, č. j. , spisová značka, , kterým soud schválil smír mezi účastníky, v němž se žalobce zavázal platit výživné nerozvedené manželky počínaje 20. 7. 2017 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství v částce 14 500 Kč měsíčně. Již v té době platil žalobce hypoteční splátku ve výši 35 474,60 Kč měsíčně, pojištění hypotéky ve výši 1 342 Kč, splátku půjčky na automobil ve výši 379,69 GBP (11 200 Kč) a vlastní režii. Rovněž žalobkyně již v době původní úpravy platila splátky hypotéky ve výši 4 564 Kč a svoji režii. Průměrný měsíční příjem žalobce činil za rok 2016 částku 5 330 liber, za rok 2017 4 497 GBP, za rok 2018 3 298 GBP, za rok 2019 3 534 GBP, za rok 2020 2 678 GBP, za rok 2021 2 078 GBP, za rok 2022 685 GBP a v roce 2023 byl bez příjmu.6. Průměrný měsíční příjem žalované činil za rok 2019 částku 14 664 Kč, za rok 2020 8 469 Kč, za rok 2021 16 946 Kč, za rok 2022 25 647 Kč, za rok 2023 25 485 Kč a za rok 2024 částku 26 426 Kč.7. Z rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 7. 4. 2022 , spisová značka, , kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 27. 9. 2021, č. j. , spisová značka, obvodní soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost platit na výživu nezletilého syna účastníků, , jméno FO, , narozeného , datum, , částku 14 000 Kč od 1. 9. 2016, částku 15 000 Kč od 1. 9. 2019 a částku 8 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2020. Odvolací soud při rozhodování zohlednil pokles příjmů žalobce od dubna 2020, kdy byla otci odebrána , funkce, licence. Při hodnocení výdělkových schopností matky/ žalované (zkrácený pracovní úvazek), poukázal na skutečnost, že rovněž otec z důvodu péče o nezletilého syna zkrátil pracovní úvazek na 75 % od 4. 9. 2017.8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 697, § 913 zák. č. 89/2012 Sb (dále též jen o. z.) a s odkazy na komentářovou literaturu a judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu uzavřel, že žalobce se bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti ve smyslu § 913 odst. 2 o. z., když k dočasnému odnětí licence došlo nezávisle na jeho vůli. Postavení , funkce, v životním situaci, v níž se žalobce nacházel, není ani na úvaze zaměstnavatele, ale je věcí kontroly , orgán, . Zaměstnavatel však , funkce, neumožňuje jiný výkon práce než funkci , funkce, , přičemž v době pracovní neschopnosti/překážek v práci na straně zaměstnance je pr