28 Co 520/2024-235 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně původně proti České republice - , právnická osoba, , domáhala uložení povinnosti , orgán, zdržet se dalších neoprávněných zásahů do přirozených práv žalobkyně a obnovit stav před zásahy do základních lidských práv žalobkyně, konkrétně neobnovitelně vymazat veškeré hlasové (audio) a obrazové (video) záznamy žalobkyně pořízené žalovanou a dále požadovala poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím. Po opakovaných výzvách soudu žalobkyně žalobu upravila tak, že se domáhá zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 25. 11. 2020 došlo ze strany , orgán, k jejímu nezákonnému sledování na Městském úřadě v , adresa, , kam se žalobkyně dostavila kolem 10:30 hodin za účelem nahlížení do spisu. Dva zaměstnanci , orgán, na úřadě žalobkyni odchytili na chodbě, zaměstnanec , orgán, , jméno FO, se domáhal, aby jej žalobkyně následovala do úřadovny za účelem převzetí opakovaného předvolání na úřadovnu , orgán, v době pandemie Covid-19, což žalobkyně odmítala a žádala o zaslání otázek písemně. Dále žalobkyně tvrdila, že druhá zaměstnankyně , orgán, „, jméno FO, “ žalobkyni zatarasila dveře a oba zaměstnanci jí neumožnili odejít z úřadu. Dále tvrdí, že požádala o pomoc , orgán, a poté vyhledala lékařské ošetření. Toto jednání ze strany , orgán, považuje za zneužití práva a zásah do jejího soukromí, vyvolalo to obavu o její život, zdraví a rovněž obavu o její rodinu, a to s ohledem na pandemii. Nárok u , orgán, předběžně uplatnila dne 22. 9. 2021.3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně uplatňuje nemajetkovou újmu v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu , orgán, a že nárok je třeba posuzovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále též „OdpŠk“. V těchto věcech za stát jednají ministerstva a jiné ústřední správní úřady. , orgán, je nezávislým úřadem, který nespadá pod žádný ústřední správní úřad a soud začal z úřední povinnosti podle § 6 odst. 4 OdpŠk jednat s , orgán, .4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť není zřejmé, zda popisovaná jednání lze skutečně podřadit pod nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. Popsaná jednání jsou nekonkrétní, nejsou časově přesně zařazená a žalovaná proto namítla promlčení nároku. Dále namítala, že žalobkyně u ní svůj nárok předběžně neuplatnila. Dle názoru žalované se žalobkyně domáhá soukromoprávní cestou i řešení otázky vyplývající z trestního práva, kdy se cítí být obětí trestných činů. Rovněž uvedla, že může být ve věci dána překážka litispendence, neboť žalobkyně uplatnila shodný návrh vícekrát.5. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil, že žalobkyně spolu s dalšími dvěma oznamovateli podala dne 17. 7. 2020, Anonymizováno, trestní oznámení na neznámého pachatele - , funkce, z , orgán, , adresa, , neznámého nájemce z domu , adresa, , dále na , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Dne 22. 7. 2020 bylo trestní oznámení v části, které se týkalo , jméno FO, , který je příslušníkem , orgán, , postoupeno , orgán, . , orgán, opakovaně předvolávala žalobkyni k podání vysvětlení, žalobkyně poštu přebírala (jako doručovací adresu uvedla poštovní úřad v , adresa, ), k podání vysvětlení se však opakovaně nedostavila. Na telefonní číslo, které sama uvedla, se zaměstnanci , orgán, opakovaně nedovolali a na SMS žalobkyně nereagovala. Místní šetření na adrese trvalého bydliště žalobkyně nepřineslo žádné poznatky o jejím faktickém bydlišti. Zaměstnanci , orgán, následně zjistili v součinnosti s Městským úřadem v , adresa, , že žalobkyně se bude dne 25. 11. 2020 nacházet na jednání na Městském úřadě v , adresa, . Tento den provedli zaměstnanci , orgán, pokus o doručení předvolání k podání vysvětlení krátkou cestou, a to přímo na Městském úřadě v , adresa, , přičemž žalobkyni sdělili, nechť písemnost převezme, či ať odmítne její převzetí, což bude zaprotokolováno. Žalobkyně zopakovala, že jí zaměstnanci , orgán, nebezpečně pronásledují, toto telefonicky oznámila i , orgán, a , orgán, a následně opustila budovu Městského úřadu , adresa, .6. Soud prvního stupně odkázal na § 5 OdpŠk a dále na § 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 341/2011 Sb., o , orgán, .7. Ohledně námitky, že žalobkyně nezaslala žalované předběžné uplatnění nároku soud prvního stupně uzavřel, že od tohoto uplatnění předběžného nároku lze podle judikatury upustit, jestliže žalobkyně uplatnila svůj nárok před podáním žaloby u , orgán, a nikoliv u , orgán, . Žalované pak byla doručena žaloba, aniž byl tento nedostatek odstraněn, ta se k žalobě vyjádřila a nárok odmítla a v takovém případě lze od požadavku na předběžné uplatnění nároku upustit.8. Po provedeném dokazování soud prvního stupně na straně , orgán, neshledal žádný nesprávný úřední postup a není tak splněna první podmínka pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žalobkyně uvedla, že protiprávní jednání , orgán, spatřuje v incidentu, který se odehrál dne 25. 11. 2020 na Městském úřadě v , adresa, . Z provedeného důkazu audiovizuálním záznamem vyplynulo, že zaměstnanci , orgán, vyhledali žalobkyni téhož dne na Městském úřadě , adresa, pouze za účelem doručení výzvy k podání vysvětlení ve věci trestního oznámení, jehož oznamovatelkou byla žalobkyně a v němž museli postupovat z úřední povinnosti. Žalobkyně se předtím opakovaně nedostavila, a proto zaměstnanci , orgán, využili její přítomnosti na Městském úřadě , adresa, . , orgán, jednala v souladu s § 30 odst. 1 zákona o , orgán, a podle odstavce druhého téhož ustanovení byla dokonce oprávněna žalobkyni předvést. Zaměstnanci žádným způsobem nevybočili ze svých pravomocí, žalobkyni nijak neublížili na cti a nejednali ani tak, že by u žalobkyně mohli vyvolat důvodnou obavu o její život či zdraví. Nebylo prokázáno, že by žalobkyni bránili z úřadu odejít, naopak z nahrávky je zřejmé, že fyzicky žalobkyni v odchodu nikdo nebránil a zaměstnanec , orgán, , jméno FO, opakovaně žalobkyni sdělil, že může odepřít přijetí písemnosti a úřad opustit, což ona posléze učinila. Z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která namítala, že byla vyzvána k podání vysvětlení v , adresa, v době smrtelné epidemie Covid-19, včas a řádně se omluvila a vyzvala písemně žalovanou k zaslání písemných otázek, ale ty jí zaslány nebyly. Uvedla dále, že bez povolení soudce byla vícekrát sledována a byl mapován její soukromý život, konkrétně na poště v , adresa, , na Městském úřadě v , adresa, a v místě jejího bydliště v , adresa, . Žalobkyně se cítí být obětí trestného činu a státní zástupce jí odmítl jakkoliv pomoci. Byla sledována v místě jejího soukromého bydliště v , číslo, . patře. Na Městském úřadě v , adresa, byla omezena na svobodě po delší dobu, neznámá zaměstnankyně žalované zatarasila dveře a žalobkyně volala o pomoc , orgán, , , orgán, a , orgán, , protože měl strach o svůj život a zdraví, zejména v době smrtelné epidemie Covid-19 a udělalo se jí nevolno. Neznámou zaměstnankyní žalované byla bolestivě strčena, až se musela posadit a z extrémního stresového vypětí nemohla normálně dýchat a motala se jí hlava, byla ve stresu a musela vyhledat ošetření v Nemocnici , adresa, . Při tomto jednání žalované byla fyzicky a psychicky zraněna, byla omezena na svobodě v úřední místnosti referenta , jméno FO, . Bylo s ní jednáno tak, že u žalobkyně byla důvodně vyvolána obava o její život či zdraví, musela požádat o pomoc , orgán, a , orgán, a věc předala soudu. Nebýt tohoto jednání žalované, nemusela by žalobkyně vůbec vyhledat lékařské ošetření. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, přiznal jí částku 400 000 Kč s příslušenstvím a požadovala náklady řízení.10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, vyvracena důvody uvedené v odvolání žalobkyně a požadovala náklady odvolacího řízení.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř.13. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku proto lze odkázat, a odvolací námitky žalobkyně nelze pov