30 Co 325/2025-78 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 59.608 Kč se, Anonymizováno, zákonným úrokem z prodlení z částky 59.608 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne 24. 1. 2025, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 59.608 Kč s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“).3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobci poskytla před podáním žaloby finanční zadostiučinění 71.000 Kč, což považovala za dostačující.4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku vyšel zejména ze zjištění, že žalobce se podáním ze dne 28. 8. 2024 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 6. 12. 2024 zhodnotila celkovou délku posuzovaného řízení 6 let a 11 měsíců jako nepřiměřenou, konstatovala nesprávný úřední postup a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 71.000 Kč.5. Dále obvodní soud detailně popsal průběh posuzovaného řízení tak, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne 1. 6. 2017. Žaloba o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 4.500.000 Kč a dále za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 250.000 Kč byla v posuzovaném řízení podána dne 2. 10. 2017. Dne 12. 9. 2018 ve věci proběhlo první jednání, následovala jednání ve dnech 8. 11. 2018, 10. 1. 2019, 6. 2. 2019, 13. 2. 2019 a u jednání dne 27. 2. 2019 byl vyhlášen rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým bylo žalobci přiznáno zadostiučinění 140.000 Kč, ohledně částky 60.000 Kč bylo řízení zastaveno a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Dne 6. 8. 2019 byla věc předložena Městskému soudu v , adresa, k rozhodnutí o odvolání účastníků, jeho rozsudkem ze dne 10. 10. 2019 byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 14. 1. 2020 dovolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 č. j. , spisová značka, tak, že dovolání bylo odmítnuto. Nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021 pod sp. zn. , spisová značka, byla zrušena předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu, odvolacího soudu a soudu prvního stupně s tím, že bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu. Dne 27. 8. 2021 byl spis vrácen soudu prvního stupně, který na 7. 10. 2021 nařídil jednání. U jednání dne 4. 11. 2021 bylo rozhodnuto v pořadí druhým rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , kterým bylo řízení zastaveno ohledně částky 60.000 Kč a žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 340.000 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobce bylo rozhodováno rozsudkem odvolacího soudu ze dne 12. 4. 2022 č. j. , spisová značka, , kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrzen. Dne 5. 7. 2022 podal žalobce dovolání, spis byl předložen dovolacímu soudu dne 23. 12. 2022. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023 bylo dovolání žalobce odmítnuto. Usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024 byla odmítnuta žalobcova ústavní stížnost.6. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení činící 6 let a 11 měsíců (zahrnující i předběžné projednání nároku u žalované) hodnotil jako nepřiměřenou, v posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zabýval se proto tím, jaká satisfakce odpovídá nemajetkové újmě žalobce, jejíž vznik se presumuje.7. Základní částku zadostiučinění stanovil obvodní soud na 88.750 Kč v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (publikované pod R 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to částkou odškodnění ve výši 15.000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy základní částku redukoval na polovinu. Tutu základní částku pak modifikoval za použití jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. V rámci posouzení složitosti řízení soud prvního stupně zohlednil zejména opakované rozhodování na všech stupních soudní soustavy, kdy dvakrát rozhodoval soud prvního stupně, odvolací soud a rovněž tak Nejvyšší a Ústavní soud. Z tohoto důvodu soud prvního stupně modifikoval základní částku o 20 %. V případě kritéria postup orgánů veřejné moci obvodní soud neshledal žádné období neodůvodněné nečinnosti soudů podílejících se na rozhodnutí věci. Nepatrná prodleva při vyžádání spisu soudem prvního stupně byla způsobena tím, že spis nebyl přes opakované žádosti obratem zapůjčen, což však rovněž nelze klást k tíži účastníkům řízení, nicméně i z daného důvodu bylo soudem konstatováno, že délka řízení není přiměřená. Soud prvního stupně proto u tohoto kritéria základní částku odškodnění dále nemodifikoval. Význam předmětu řízení pro žalobce byl shledán jako standardní, jednání poškozeného bylo neutrální.8. Nalézací soud tedy shrnul, že základní částku 88.750 Kč je třeba snížit o 20 % z důvodu víceinstančnosti posuzovaného řízení (kritérium složitosti řízení). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 71.000 Kč. Zároveň prvostupňový soud vyšel z toho, že žalovanou již bylo žalobci poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 71.000 Kč, proto žalobu v plném rozsahu zamítl, a to včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaná plnila v zákonné šestiměsíční lhůtě (plnila ještě před podáním žaloby) a nedostala se tak do prodlení. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Namítal, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a nesprávném posouzení skutkových okolností. K nesprávnému právnímu posouzení výše přiměřeného zadostiučinění žalobce uvedl, že soud prvního stupně vycházel ze základní částky 15.000 Kč za rok řízení dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Mechanická aplikace dolní hranice tohoto rozmezí není podle žalobce přiměřená a zcela jistě nereflektuje všechny okolnosti daného případu. Řízení trvalo více než 6 let, probíhalo opakovaně u všech tří instancí, a pro žalobce mělo zcela zásadní význam – jednalo se o kompenzaci za nezákonné trestní stíhání spojené se ztrátou zaměstnání a zhoršením psychického stavu, což by mělo být dle žalobce bez dalšího promítnuto do stanovení základní částky náhrady. Žalobce prokazatelně utrpěl citelnou újmu v osobní a profesní sféře, celý případ byl medializován, přišel o práci a po dobu více než 6 let čelil vleklému soudnímu řízení, které mu znemožnilo uzavřít tuto kapitolu života, což zcela jistě nelze bagatelizovat, jak činí soud prvního stupně. Přiznání pouze 15.000 Kč za rok řízení představuje nepřijatelný mechanický formalismus, který je v rozporu s požadavkem na individuální posouzení závažnosti újmy a okolností konkrétní věci. Soud by měl při stanovení výše náhrady reflektovat také vyvíjející se cenovou hladinu a inflaci, kdy přiznaná náhrada by měla reflektovat současnou situaci.10. Dále žalobce argumentoval nesprávnou modifikaci základní částky zadostiučinění, jak byla realizována obvodním soudem. V případě významu řízení pro žalobce bylo toto kritérium posouzeno nalézacím soudem jako standardní. V tomto ohledu odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který nepřikládá kompenzačnímu řízení zvýšený význam. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu projevená například ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 však hovoří o nutnosti individuálního posuzování každého případu. Žalobce se domáhal kompenzace za nezákonné trestní stíhání. Trestní stíhání bylo medializováno. Dokonce vedlo ke ztrátě zaměstnání a narušení rodinného života žalobce. Poté co žalobce čelil řadu let konstantnímu stresu a nespravedlnosti požadoval za takovou dobu náhradu. Místo adekvátní kompenzace byl ale žalobce vystaven dalšímu stresu spojeným s nejistotou, zda se mu podaří prosadit svá Listinou základních práv a svobod. Předmětné řízení tedy mělo pro žalobce stejný význam jako nezákonné trestní stíhání, které bylo nespravedlivě vedeno proti jeho osobě.11. Při posouzení kritéria složitosti řízení a postupu orgánů veřejné moci dospěl obvodní soud k závěru, že řízení nebylo právně či procesně složité. Soud prvního stupně modifikoval základní částku zadostiučinění o 20 % v žalobcův neprospěch z důvodu počtu rozhodování na několika stupních soudní soustavy. O věci rozhodoval dvakrát soud prvního stupně, odvolací soud, dovolací soud i Ústavní soud. Podle žalobce je inst