35 Co 229/2025-111 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 408 871,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 5. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a na náhradě nákladů řízení částku 70 006 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého částkou vymoženou v rámci exekučního řízení, které bylo později zastaveno pro nezpůsobilost exekučního titulu (rozhodčího nálezu), byť formálně nezrušeného. Žalobkyně tento nárok uplatnila s tvrzením, že uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s panem , jméno FO, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, , jakožto postupitelem (dále též „postupitel“). Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 8. 2022. Žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne 14. 9. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, a dne 4. 3. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , přičemž součástí obou smluv byla i smluvní ujednání. Téhož dne, kdy žalovaná uzavřela s postupitelem smlouvu o revolvingovém úvěru, s ním žalovaná uzavřela rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrových smluv budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrových smluv žalovaná poskytla postupiteli částku 20 000 Kč za poplatek 36 304 Kč, tedy celková částka splatná postupitelem měla být 56 304 Kč, a to ve 36 měsících, kdy výpůjční úroková sazba činila 129,67 % p. a. a RPSN činilo 130,59 %. Na základě druhé smlouvy žalovaná poskytla postupiteli částku 50 000 Kč za poplatek 78 232 Kč, celková částka splatná postupitelem měla být 128 232 Kč, a to ve 36 měsících, kdy výpůjční úroková sazba činila 109,26 % p. a. a RPSN činilo 106,86 %. Úvěrové smlouvy byly dále zajištěny celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. Smluvních ujednání. V průběhu smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná vůči němu zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním dvou rozhodčích nálezů, na základě kterých byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řada smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Žalovaná následně zahájila vůči postupiteli na základě exekučních titulů – vydaných rozhodčích nálezů – exekuční řízení, které bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , a to pod sp. zn. , spisová značka, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, . V průběhu exekučního řízení podal postupitel návrh na zastavení exekuce s odkazem na § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Exekuční řízení bylo zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 12. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , a usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 14. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčích smluv a navazujících úvěrových smluv, neboť v rozhodčích řízeních nerozhodoval rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ani , tituly před jménem, , jméno FO, , nýbrž zastřený rozhodčí soud – , právnická osoba, , v důsledku čehož rozhodčí nálezy vydal subjekt, který k tomu neměl pravomoc a rozhodčí nálezy tak nikdy nemohly být způsobilými exekučními tituly v exekučních řízeních. Usnesení o zastavení exekučních řízení nabyla právní moci dne 12. 11. 2021 a 17. 11. 2021. Předtím, než bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno, vymohli soudní exekutoři na postupiteli částku 511 691,02 Kč, která byla kromě poskytnuté částky 70 000 Kč tvořena především částkami připadajícími na excesivní úroky, smluvní sankce a náklady rozhodčího řízení. Vymoženou sumu soudní exekutoři vyplatili žalované jako oprávněné v exekučním řízení. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat, tj. vyplacenou jistinou úvěru v částce 70 000 Kč a částkou 9 915,84 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ode dne 18. 9. 2015 do 12. 11. 2021 a částkou 22 903,90 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč ode dne 12. 3. 2016 do 17. 11. 2021. Celkově je tak žalovaná oprávněna si ponechat částku 102 819,74 Kč.3. Žalovaná důvodnost nároku odmítla s tím, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. , číslo, a , číslo, , na kterou nebylo řádně hrazeno, úvěr byl zesplatněn a žalovaná uplatnila smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na splatný dluh, nejedná se proto o bezdůvodné obohacení. V řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, dluh stále existuje a exekuční soud o něm ani rozhodovat nemohl. Žalovaná zdůraznila existenci rozhodčích nálezů rozhodců , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , které nabyly právní moci a staly se vykonatelnými, a nikdy nebyly postupem podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZRŘ“), zrušeny a veškeré přijaté plnění je plněním na pravomocný rozhodčí nález. Právnímu předchůdci žalobkyně přitom nic nebránilo, aby podal v zákonné lhůtě žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a tam případnou obranu použil. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně věděl, resp. vědět měl a mohl, všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení a zcela ignoroval běh promlčecí doby. Právní předchůdce žalobkyně mohl nejpozději k datu podání návrhu na zastavení exekuce podat žalobu na zaplacení vznikajícího bezdůvodného obohacení. Podle žalované není zastavení exekuce předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení a u plnění vymoženého v průběhu exekuce též platí obecná promlčecí doba plynoucí od data uskutečnění plnění. Již tehdy právní předchůdce žalobkyně věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení bez ohledu na právní hodnocení.4. Soud prvního stupně v posuzované věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které v zájmu stručnosti není třeba opakovat.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž setrvala na důvodnosti námitky promlčení, k čemuž mj. odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 3870/19, podle nějž není zastavení exekuce na návrh povinného předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Právní předchůdce žalobkyně minimálně při podání návrhu na zastavení exekuce datovaném 13. 7. 2021 věděl o skutkových okolnostech pro to, aby se mohl domáhat vydání bezdůvodného obohacení a mohl tedy podat žalobu. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl. Dále žalovaná namítala, že soud prvního stupně nevzal v potaz, že pohledávku nevymáhá spotřebitel, ale podnikatel, který tvrzenou pohledávku nabyl za účelem zisku.6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované poukázala na sjednocenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a uvedla, že ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec objektivně vznikne. Exekuce byly důvodem, proč bylo pro žalovanou vymáháno další plnění, tedy až rozhodnutí o zastavení exekucí k návrhům povinného napravila protiprávní stav. Žalobkyně odkázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017, podle něhož až rozhodnutím o zastavení exekuce je vymožené plnění možné identifikovat s bezdůvodným obohacením. Nejdříve tedy musel být odstraněn právní důvod plnění, aby mohlo být prosazováno právo z bezdůvodného obohacení. Na tyto závěry navazuje Nevyšší soud v rozsudcích ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023 a ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 33 Cdo 501/2023. Rozhodujícím je tedy okamžik právní moci usnesení o zastavení exekuce, od kterého počíná běžet promlčecí lhůta na vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobkyně je zřejmé, že žaloba byla podána včas, neboť bezdůvodné obohacení vzniklo až právní mocí usnesení o zastavení exekucí. Žalobkyně dále uvedla, že námitka promlčení se příčí dobrým mravům a nelze k ní přihlížet, s odkazem na další judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších před