35 Co 333/2025-75 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 42 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 6. 2024 do zaplacení (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Rozhodl takto o žalobě na náhradu nemajetkové újmy, které se domáhala žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“. Žalovaná s nárokem nesouhlasila, když ze strany správního orgánu nedošlo k jakémukoliv liknavému přístupu, který by měl za následek tvrzenou nepřiměřenou délku řízení. V postupu , Orgán veřejné moci, nebyly nepřiměřené průtahy v řízení.2. Soud prvního stupně dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně podala u žalované dne , datum, žádost o podporu v programu „, podezřelý výraz, “ s názvem vývoj metodiky a stanovení biologické účinnosti lyzátů, a téhož dne podala zjednodušenou žádost o platbu. Dne , datum, žalovaná oznámila žalobkyni, že rozhodla o úpravě požadované částky dotace k proplacení v žádosti o platbu, jelikož požadovaná dotace ve výši 1 187 041,22 Kč byla krácena na částku 1 032 188,84 Kč. Proti tomuto opatření podala žalobkyně námitky, o nichž rozhodl , podezřelý výraz, rozhodnutím ze dne , datum, , kterým námitkám nevyhověl a opatření potvrdil. Proti rozhodnutí ministra podala žalobkyně dne , datum, žalobu, která byla vedena , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením ze dne 22. 2. 2021 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, dne 17. 3. 2021 byla žalované zaslána výzva k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce, dne 19. 4. 2021 se žalovaná k žalobě vyjádřila a vyjádření bylo žalobkyni zasláno dne 23. 4. 2021. Přípisem ze dne 20. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k předložení správního spisu, na který reagovala dne 4. 6. 2021 a spis soudu předložila. Podáním ze dne 9. 11. 2022 žalobkyně podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., neboť měla za to, že v nadepsané věci dochází k průtahům. Dne 18. 11. 2022 byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , byl návrh žalobkyně zamítnut. Nejvyšší správní soud s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře dospěl k závěru, že dobu, po kterou se žalobkyni dosud nedostalo rozhodnutí, lze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny považovat ještě za přiměřenou a nevyžadující ingerenci ve smyslu § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Dne 16. 12. 2022 byl spis vrácen , Orgán veřejné moci, . Podáním ze dne 4. 5. 2023, jež bylo soudu doručeno dne 9. 5. 2023, žalobkyně požádala o přednostní projednání věci. Dne 12. 5. 2023 bylo ve věci nařízeno jednání na 11. 8. 2023. Dne 9. 8. 2023 bylo nařízené jednání zrušeno a téhož dne byl vydán rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení, dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 8. 2023. Místopředseda , Orgán veřejné moci, v dopisu ze dne 1. 1. 2024 sdělil , Orgán veřejné moci, , že se nedomnívá, že v řízení došlo k průtahům stricto sensu, neboť věc čekala po učinění nezbytných procesních úkonů na vyřízení spolu s věcmi, které napadly dříve a jež bylo třeba vyřídit v souladu s § 56 odst. 1 s. ř. s. před touto věcí. V daném případě byla o cca 6 měsíců překročena přiměřená délka řízení, a to především z důvodů objektivních příčin spočívajících v zatížení správního úseku , Orgán veřejné moci, v rozhodném období vysokým nápadem žalob, včetně žalob vyřizovaných v režimu přednostních. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení částky 42 250 Kč uplatnila u žalované dne 23. 11. 2023, která jí dopisem ze dne 8. 5. 2024 sdělila, že její žádost o náhradu nemajetkové újmy není důvodná. Žalobkyni byl dne 13. 1. 2023 udělen patent na vynález a dne 14. 4. 2020 byl zapsán užitný vzor žalobkyně. Úřad průmyslového vlastnictví prodloužil platnost zápisu užitného vzoru do 6. 2. 2027.3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 3, § 31a odst. 1, 2, 3, zákona o odpovědnosti za škodu. Předně konstatoval, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 zákona a je tedy věc možné projednat soudně. Soud prvního stupně uvedl, že k porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné jeho ukončení zpravidla očekávat. Po rekapitulaci skutkových zjištění uzavřel, že žalobkyně byla účastníkem správního a na něj navazujícího soudního řízení, které trvalo od 22. 6. 2020 do 9. 8. 2023 (doba, za kterou žalobkyně požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení), tedy 3 roky, 1 měsíc a 18 dnů. Konstatoval, že nárok žalobkyně je nedůvodný, jelikož délka řízení není nepřiměřená s přihlédnutím ke skutečnosti, že každé řízení nějakou dobu trvá, navíc pokud probíhá před správním orgánem a následně před soudem. Řízení před správním orgánem probíhalo ve dvou stupních a následné rozhodnutí správního orgánu bylo podrobeno soudnímu přezkumu. I když v průběhu soudního řízení došlo k ojedinělému průtahu, řízení jako celek nebylo nijak extrémně dlouhé, aby žalobkyni vznikla nemajetková újma, jež by vyžadovala finanční satisfakci. I když mělo řízení pro žalobkyni jako majitelku patentu a užitného vzoru význam, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně nemohla být v nejistotě ohledně jeho výsledku, neboť řízení se týkalo poskytnutí dotace, na kterou není žádný právní nárok. Žalobkyně nemohla předpokládat, že jí dotace bude poskytnuta, a pokud ano, v jaké výši. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, přičemž zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za 5 úkonů.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že řízení je stiženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném posouzení věci [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o přiměřenosti délky řízení, přičemž ona považovala délku předmětných řízení za nepřiměřeně dlouhou. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 30 Cdo 283/2023, ve kterém byl za nepřiměřený shledán i průtah v řízení odvolacího správního orgánu v délce téměř tří let. Soud prvního stupně nezdůvodnil, z jakého důvodu považoval délku řízení 3 let a 2 měsíců za přiměřenou, přičemž z toho po dobu delší 20 měsíců nebyl ze strany , Orgán veřejné moci, učiněn v řízení jakýkoliv úkon. Soud prvního stupně se ani nezabýval skutkovými okolnostmi případu, s nárokem žalobkyně se vypořádal pouze obecnými tvrzeními. Podle žalobkyně je rozsudek nepřezkoumatelný, neboť nebylo vysvětleno, z jakého důvodu soud prvního stupně nepovažoval prokázané průtahy za nezávažné. Nejednalo se o složitý případ, žalobkyně byla aktivní v řízení před , Orgán veřejné moci, a podala i návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Zdůraznila taktéž vyjádření místopředsedy , Orgán veřejné moci, , že v daném případě byla o cca 6 měsíců překročena přiměřené délka řízení. Nebylo přitom rozhodující, zda byly průtahy v řízení způsobeny subjektivními či objektivními důvody a soud prvního stupně se s touto námitkou nevypořádal. Správní řízení mělo pro žalobkyni zásadní význam z hlediska technologického a ekonomického. Žalobkyně dále polemizovala se závěry soudu prvního stupně v tom, že i když na poskytnutí dotace nebyl právní nárok, neznamená to samo o sobě, že žalobkyně nemohla peněžní prostředky z dotace získat a tyto očekávat. Smyslem a účelem zákona o odpovědnosti není rozlišování osob dle nároku na poskytnutou dotaci, ale dostatečné odčinění nesprávného úředního postupu mající původ v průtazích v řízení, bez ohledů na to, zda má žadatel na přiznání příslušného plnění právní nárok či nikoliv. S ohledem na výše uvedené se žalobkyně domáhala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zcela vyhoví jejímu žalobnímu nároku, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.5. Žalovaná se ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla, aby jej odvolací soud jako věcně správný potvrdil.6. Odvolací soud na ústním jednání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správ