35 Co 393/2025-90 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 148 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 945,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II).2. Rozhodl tak o požadavku žalobkyně ze smlouvy o životním pojištění ze dne , datum, , na základě které žalobkyně uhradila žalované pojistné ve výši žalované částky, avšak pro neplatnost smlouvy žalobkyně považuje zaplacené pojistné za bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uzavřenou pojistnou smlouvu považuje za platnou, nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně. Pro případ jiného posouzení nároku soudem vznesla námitku promlčení nároku vůči pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním požadavku u soudu.3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že dne , datum, žalobkyně s žalovanou uzavřely pojistnou smlouvu o životním pojištění , podezřelý výraz, za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., typ životní pojištění jako firemní pojištění – spoření k důchodu. Pojištění bylo sjednáno na dobu 22 let s počátkem pojištění , datum, . Pojistné bylo sjednáno zpočátku v částce 2 500 Kč měsíčně s tím, že výši pojistného lze v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy upravit. Dále bylo sjednáno, že pojistné bude alokováno do několika různých fondů s různým poměrem, když alokaci lze k žádosti pojistníka změnit a v případě dožití se konce pojištění bude vyplacena aktuální hodnota podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu pojistníka. V případě smrti bude vyplacena pojistná částka pro případ smrti a aktuální hodnota podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu pojistníka. Pojistná částka pro případ smrti byla sjednána na částku 2 000 Kč a při smrti způsobené úrazem do jednoho roku od počátku pojištění částka 10 000 Kč. Obmyšlenou osobu žalobkyně neurčila. Žalobkyni byly žalovanou každoročně zasílány výpisy z podílového účtu, v nichž byla informována o aktuálním stavu účtu, tj. o výši aktuální hodnoty podílových jednotek v jednotlivých fondech a obsahovaly informaci, že aktuální hodnota podílových jednotek není totožná s výší odkupu. Dne , datum, žalovaná žalobkyni potvrdila přijetí výpovědi předmětné pojistné smlouvy s tím, že pojištění zanikne ke dni , datum, a do tohoto data bude poskytována pojistná ochrana. Dne , datum, byla žalobkyně informována o výši odkupného ze smlouvy, které jí bude vyplaceno, a to v částce 72 852 Kč. Žalobkyně byla informována, že odkupné neodpovídá celkové hodnotě zaplaceného pojistného, neboť jeho hodnota byla snížena o náklady spojené s existencí smlouvy a zhodnocena technickou úrokovou mírou s tím, že s ohledem na předčasné ukončení pojistné smlouvy nemůže dojít k očekávanému zhodnocení jejích finančních prostředků. Žalobkyně zaslala dne , datum, žalované předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení v žalované výši ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy. Žalovaná dne , datum, nároky odmítla uhradit. Žalobkyně i prostřednictvím zaměstnavatele (firmy) uhradila za dobu trvání pojistného vztahu celkem částku 180 000 Kč, poslední pojistné bylo zaplaceno dne , datum, . Při skončení pojistného byla žalobkyni vyplacena částka odkupného ve výši 72 852 Kč. Skutkový stav se nestal sporným bodem řízení. Soud prvního stupně měl rovněž za nesporné, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, neboť účastníkem smlouvy byla ona jako pojistník a plátce pojistného, stejně jako příjemce pojistného plnění a bylo nerozhodné, kdo za ni pojistné žalované hradil.4. V návaznosti na uvedené soud prvního stupně uvedl, že má postaveno najisto, že předmětná smlouva je od počátku absolutně neplatná z důvodu neurčitého sjednání esenciálních náležitostí smlouvy, a to ujednání o počátečních a správních nákladech, o které se snižovala kapitálová hodnota pojištění a rizikového pojistného, kdy tato ujednání nejsou od ostatních ujednání pojistných podmínek oddělitelná a činí tak absolutně neplatnou předmětnou smlouvu jako celek. Soudu prvního stupně je z úřední činnosti známo, že tento závěr již učinily soudy prvního stupně i odvolací soudy v kauzách s totožným či obdobným předmětem řízení u obdobných typových smluv. Žalobkyni a žalované tedy na základě absolutně neplatné smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení. V podrobnostech soud prvního stupně odkázal ohledně absolutní neplatnosti předmětné smlouvy na argumentaci žalobkyně.5. Následně soud prvního stupně po citaci § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uvedl, že je na místě posoudit věc podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) a citoval § 451 odst. 1, § 457, § 580, § 107 odst. 1, 2 obč. zák. Soud prvého stupně vyšel z nesporně zjištěné skutečnosti, že účastníkům pojistné smlouvy by vznikla povinnost vrátit si vše, co podle ní dostali, kdyby nárok nebyl promlčen. Za stavu, kdy soud prvního stupně měl za prokázanou výši uplatněného nároku listinnými důkazy, spornou zůstala otázka vznesené námitky promlčení, resp. jejího rozporu s dobrými mravy a event. délka trvání promlčecí lhůty. Soud prvního stupně shledal, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně s tím, že ve smyslu právních názorů vyjádřených v judikatuře a odvolacími soudy, v odůvodnění citovaných, v obdobných kauzách se jako počátek plynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby určuje den, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se smlouvou není něco v pořádku. Za tento den lze považovat nejpozději den, kdy učinila úkon směřující k ukončení pojistného vztahu, z něhož lze usuzovat, že tento pojistný produkt začala považovat pro sebe za nevýhodný. Tento závěr soud prvního stupně opřel o nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21, z něhož vyplývá, že aby byla splněna podmínka pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby spočívající v tom, že oprávněný se dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, pak oprávněný musí mít alespoň laické povědomí o tom, že se smlouvou není něco v pořádku. V tomto okamžiku se žalobkyně rovněž dozvěděla o svém právu uplatnit svůj nárok u soudu. Tato laická představa zcela postačuje k tomu, aby se oprávněný mohl domáhat svých nároků, aniž by musel být zastoupen právním odborníkem a aby od tohoto okamžiku začala plynout subjektivní promlčecí lhůta. Pokud by totiž žalobkyně smlouvu považovala za „v pořádku“ a tedy pro sebe za výhodnou, nic jí nebránilo v tom, aby v tomto pojistném vztahu dále pokračovala. Z výše odkupného mohla zjistit, kolik do tohoto pojistného vztahu investovala finančních prostředků (byť pomocí zaměstnavatele) a jak (ne)výhodná tato investice byla. Žalobkyně tudíž neprokázala, že by se o neplatnosti smlouvy dozvěděla až po konzultaci se svým právním zástupcem, neboť tomu neodpovídá její jednání. K počátku plynutí subjektivní promlčecí doby subjekt nemusí mít povědomí o právním hodnocení existujícího právního vztahu (zde absolutní neplatnosti). S ohledem na to, že od tohoto okamžiku (výpověď pojistné smlouvy byla učiněna dne , datum, a pojištění s výplatou odkupného zaniklo ke dni , datum, ) nedošlo k stavení či přerušení promlčecí lhůty a žalovaná věděla, kdo se na její úkor obohatil. V , datum, či nejpozději v , datum, došlo k promlčení nároků žalobkyně na vyplacení bezdůvodného obohacení ve dvouleté promlčecí lhůtě, neboť v této lhůtě se jeho vydání žalobkyně nedomáhala, ač jí v tom nic nebránilo. Žaloba byla podána až dne , datum, , tedy opožděně.6. Soud prvního stupně s odkazem na § 3 odst. 1, 2 a § 56 odst. 1 obč. zák. a na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , zkoumal konkrétní okolnosti případu a měl za to, že žalobkyni nic nebránilo uplatnit svá práva ještě před uplynutím promlčecí doby, přičemž na uvedeném prodlení nemá žalovaná žádnou vinu. Žalovaná po celou dobu trvání pojistného vztahu žalobkyni poskytovala pojistné krytí (které je oproti jiným investičním produktům v tomto případě prioritním účelem), měla výdaje spojené s vedením předmětného pojistného produktu a žalobkyni poskytovala pravidelné informace o vývoji tohoto pojistného produktu. Absolutní neplatnost uvedené pojistné smlouvy byla dovozována pouze z neurčitosti jejích ustanovení a podle soudu prvního stupně se nejednalo o zneužívající a poškozující ujednání sjednané na úkor spotřebitele, přičemž k takovému závěru nedospěla ani judikatura při řešení obdobných kauz v rámci své přezkumné činnosti. Žalovaná nezavinila marné uplynutí promlčecí doby. S ohledem na to, že nebylo možno dovodit nemravné jednání žalované vůči žalobkyni v souvislosti s uplatněnou námitkou promlčení, soud prvního stupně neshledal námitku promlčení vznesenou žalovanou v rozporu s dobrými mravy.7. Soud prvního stupně proto žalobu zcela zamítl a o náhradě nákladů