39 Co 241/2025-215 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím a výrokem II rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobce po žalované domáhal s tím, že byl v době od 26. 12. 2014 do 12. 1. 2015, tj. po dobu 17 dnů, ve vazbě bez zákonného důvodu, což konstatovalo i Městské státní zastupitelství v přípise ze dne 13. 7. 2015. Šlo o období vánočních svátků a Nového roku, v důsledku čehož mu vznikla nemajetková újma.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že vazba byla započtena do uloženého trestu.4. Soud prvního stupně zjistil, že přípisem Městského státního zastupitelství ze dne 13. 7. 2015 bylo konstatováno, že v žalobcem uvedeném období došlo k nezákonnému výkonu vazby v rozsahu 17 dnů. Žalobce podáním ze dne 3. 11. 2016 nárok u žalované řádně uplatnil, žádost byla zamítnuta pro předčasnost, neboť trestní řízení stále probíhalo. Žalobce byl podle č.l. 54 trestního spisu z vazby propuštěn dne 12. 1. 2015. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. , spisová značka, , byl žalobce shledán vinným, že s dalšími dvěma spoluobžalovanými spáchal zločin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 4 písm. a), c) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství a byl mimo jiné odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s odkladem na dobu 3 let. Rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. , spisová značka, , byla potvrzena vina žalobce a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a byl zařazen k jeho výkonu do věznice s ostrahou. Uložený trest odvolací soud odůvodnil tím, že souhrnný trest nemůže být mírnější než trest dřívější a nemohl mu tak být uložen podmíněný trest. Přihlédl ke způsobení značné škody, sofistikovanému a promyšlenému páchání trestné činnosti a k mnohosti jednotlivých útoků. Přiléhavou výměru trestu redukoval s ohledem na časový odstup od spáchání trestné činnosti, ve kterém se žalobce choval tak, že nebyl odsouzen za jinou trestnou činnost, proto uložil trest na samé dolní hranici trestní sazby s tím, že pokud by rozhodoval v době bezprostředně navazující posuzovanému skutku, byl by uložen trest blíže polovině zákonné trestní sazby přibližně v délce 5 let. Usnesením vyšší soudní úřednice z 20. 2. 2025, sp. zn. , spisová značka, , došlo k zápočtům vazby za dobu od 21. 2. 2013 do 12. 1. 2015 (690 dnů) a vykonaného trestu v roce 2015 (7. 3. 2015 – 7. 8. 2015 – 153 dnů), v důsledku čehož byl celý souhrnný nepodmíněný trest ve výši dvou roků vykonán.5. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně, citoval k tomu ust. §§ 1, 5, 7 odst. 1, 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále OdpŠk). Uvedl, že náhradu škody lze přiznat, pokud žalobce prokáže, že došlo k nezákonnému rozhodnutí nebo nesprávnému úřednímu postupu, ke vzniku škody nebo nemajetkové újmy a je zde příčinná souvislost. Soud prvního stupně dovodil, že žalobci nemohla vzniknout újma, neboť nezákonná vazba byla započtena do vykonání trestu. Pokud by 17 dní nepobýval ve vazbě, musel by stejnou délku vykonat v rámci uloženého trestu. Jeden z předpokladů pro přiznání nároku tak nebyl dán. Podle názoru soudu prvního stupně nedošlo ani k nesprávnému úřednímu postupu či nezákonnému rozhodnutí, neboť celá vazba byla započítána do trestu odnětí svobody, žalobce se přitom trestné činnosti dopustil, ke zkrácení jeho práv nedošlo. Z těchto důvodů žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za 3 úkony (vyjádření k žalobě, sepis odvolání, účast při jednání 6. 5. 2025) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Trval na tom, že nezákonnou vazbou v délce 17 dnů mu vznikla újma, jednalo se o vánoční období, svátky nemohl trávit s rodinou. Nezákonná vazba ve výši trestu nebyla zohledněna. Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, vyplývá, že na výkon trestu odnětí svobody v délce dvou let (730 dní) byla započtena vazba v délce 843 dní (690 + 153), 113 dnů tak nemohlo být započteno a po tuto dobu byl na svobodě omezen neoprávněně. V prvé řadě mu přitom podle jeho názoru měl být započten zrušený trest uložený Městským soudem v , adresa, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, . Uzavřel, že újma mu tak vznikla. Nesouhlasil ani s výrokem o náhradě nákladů řízení s tím, že zástupce mu byl ustanoven z důvodu jeho nemajetnosti.8. Žalovaná s odkazem na svá předchozí podání a přednesy považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a trvala i na přiznání náhrady nákladů řízení za provedené úkony.9. Z jednání před odvolacím soudem se žalovaná omluvila, o odročení jednání nežádala, odvolací soud proto podle ust. § 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku věcně správný.11. Ohledně rozhodných skutkových zjištění k věci samé, jak byly uvedeny výše, mezi účastníky nebylo sporu, žalobce je nezpochybňoval ani v odvolacím řízení, odvolací soud z nich proto při posouzení věci vycházel, když je zřejmé, že tato zjištění odpovídají provedeným důkazům.12. V posuzovaném případě ze sdělení Městského státního zastupitelství ze dne 13. 7. 2015 vyplývá, že vazba byla překročena o 17 dnů, když žalobce byl propuštěn z vazby 12. 1. 2015 poté, co usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 23. 12. 2015 o propuštění žalobce z vazby na svobodu bylo doručeno zastupitelství 12. 1. 2015 a to se vzdalo práva stížnosti. Podle názoru odvolacího soudu tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když rozhodnutí o propuštění žalobce z vazby sice bylo vydáno včas, nebyla však zajištěna jeho realizace tak, aby zákonná maximální délka vazby nebyla překročena. Tím, že žalobce byl po dobu 17 dnů ve vazbě neoprávněně, mu nepochybně újma vznikla. Odvolací soud proto se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí.13. Přes uvedené je rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku věcně správné.14. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.15. Podle odstavce 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.16. S odkazem na tato ustanovení Nejvyšší soud např. v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, k němuž se přihlásil v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2486/2013 a v mnoha dalších dovodil, že forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. V druhém výše označeném rozhodnutí také dovodil, že nemajetková újma způsobená nezákonnou vazbou byla dostatečně zhojena započtením doby strávené žalobcem ve vazbě na trest odnětí svobody, ke kterému byl v řízení odsouzen. Za nerozhodné označil, že žalobce byl omezen na svobodě v jiném období a uvedl i to, že omezení na svobodě ve vazbě a výkonu trestu je kvalitativně stejné. Podle něho by o nedostatečné odčinění újmy šlo například v případě, že by žalobce zmeškal nějakou důležitou životní událost.17. V posuzovaném případě byla vazba v délce 690 dní usnesením vyšší soudní úřednice Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 20. 2. 2025 započtena do uloženého trestu v délce dvou let (730 dní), a to pod bodem I, dále byl započten vykonaný trest od 7. 3. 2015 do 7. 8. 2015 (153 dnů). Pokud jde o námitku, že bylo započítáváno proti 730 dnům, 843 dnů, odvolací soud dospěl k závěru, že musí vycházet z vydaného usnesení, podle něhož k započtení vazby došlo. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobce využil práva podat stížnost a došlo ke změně rozhodnutí. Navíc jako první byla započítávána pod bodem I doba vazby, tedy 690 dní vůči 730, což nasvědčuje tomu, že vazba byla započtena zcela.18. Výše bylo vysvětleno, že i Nejvyšší soud vychází z toho, že výkon vazby a výkon trestu je třeba považovat za rovnocenný a dojde-li k zápočtu vazby na výkon trestu, je tím nemajetková újma právě tímto jiným způsobem nahrazena. Žalobce sice tvrdí, že výkon nezá