53 Co 182/2025-94 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 19 974 Kč spolu se zákonným 8 % úrokem z prodlení od 18. 2. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 6 750 Kč (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení 19 974 Kč s příslušenstvím jako nákladů na opravu vozidla, které zakoupil od žalované. Žalobce tvrdil, že dne 22. 8. 2022 koupil od žalované ojeté vozidlo tov. zn. , název, reg. zn. , SPZ, . Uvedl, že vozidlo trpělo skrytými vadami, a to 1) nefunkční autobaterií, jež se projevila hned při převzetí, 2) neoriginálními koly bez signálních ventilků, jež se projevila dne 24. 8. 2022, 3) nefunkčním přepínáním mezi spalováním LPG a benzínu, jež se projevila v lednu 2023, a 4) nepůvodním zážehovým blokem, jež se projevila dne 7. 2. 2023. S první vadou se nedalo odjet z prodejny, proto žalovaná byla nucena zakoupit na vlastní náklady novou autobaterii, aby žalobce mohl z prodejny vůbec odjet. Druhou až čtvrtou vadu žalobce nechal dne 8. 2. 2023 odstranit v autorizovaném servisu , právnická osoba, , náklady na opravu činily žalovaných 19 947 Kč. Téhož dne 8. 2. 2023 žalobce reklamoval vady u žalované, která dne 21. 2. 2023 vyrozuměla žalobce o vyřízení reklamace tak, že ji odmítá jako nedůvodnou a fakturu za opravu vozidla neproplatí. Úroky z dlužné částky žalobce požadoval v jejich zákonné výši od 18. 2. 2023, kdy byla reklamace odmítnuta reklamačním oddělením , právnická osoba, . Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce nepostupoval při uplatnění reklamace řádně, protože nejdříve provedl opravu reklamovaných vad a až poté uplatnil reklamaci. Žalované tak nebylo umožněno posoudit existenci oznámených vad.3. Soud po citaci §§ 1922, 2169 odst. 1 a odst. 3, 2171 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále je „o. z.“) a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1958/2020 shledal žalobu nedůvodnou. Uvedl, že žalobce tím, že nejdříve nechal odstranit zmiňovanou 2. až 4. vadu a teprve po jejich odstranění, aniž by se takto se žalovanou dohodl, tyto vady oznámil. U 2. vady (signální ventilky) tak navíc učinil opožděně, nikoliv bez zbytečného odkladu, jelikož ji oznámil dne 8. 2. 2023, ačkoli podle svých tvrzení tuto vadu zjistil již 24. 8. 2022. Ohledně všech oznámených vad však zmařil zákonnou možnost, aby žalovaná mohla tvrzené vady přezkoumat, zejména co do jejich existence a vlivu na celkový stav vozidla, a podle výsledku tohoto přezkumu posoudit důvodnost reklamace a případně splnit své povinnosti z vadného plnění a postupovat podle § 2169 a § 2171 o. z., tj. vyměnit vadné součásti, bezplatně odstranit vady či poskytnout přiměřenou slevu. Žalobce ostatně žádné z těchto práv při reklamaci neuplatnil, což je další podmínkou k řádnému uplatnění práv z odpovědnosti za vady prodané věci. Doplnil, že pokud by vozidlo mělo tvrzené vady a žalobce by je řádně uplatnil, mohl by žalobce po žalované požadovat výměnu vadných součástí či bezplatné odstranění vad, popř. přiměřenou slevu, nemůže však požadovat náhradu ceny, kterou žalobce zaplatil autoservisu za opravu vozidla, jelikož výše nákladů na tuto opravu se automaticky nemusí rovnat výši přiměřené slevy.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že šlo o skryté vady a nejednalo se o důsledek běžného opotřebení vozidla. U chybějících signálních ventilků u pneumatik (2. vada) jde o nezbytnou součást diagnostiky stavu vozidla z hlediska bezpečnosti v provozu vozidla. U nefunkčního přepínání mezi palivy LPG a benzínem jde o absenci pravidelné údržby vozidla již původním majitelem (3. vada) a u chybějící originální startovací skříňky vyměněné za neoriginální díl (4. vada) jde o porušení integrity vozidla. Žalovaná před prodejem řádně neprověřila skutečný stav vozidla, který se podepsal na vzniku těchto reklamovaných závad. Pro prověření závad žalobce zvolil autorizovanou opravnu specializovanou na vozy , název, , která je nejvyšší autoritou v tomto směru, žalovaná by proto měla za zjištěné závady odpovídat, neboť svým neodborným postupem při vykupování vozidla a přípravě vozu k dalšímu prodeji pochybila. Žalovaná se již v reklamačním řízení pokusila o jakousi kompenzaci vynaložených nákladů za opravu ve výši 5 000 Kč, kterou vydávala za svou dobrou vůli, ve skutečnosti šlo o nepřímé přiznání odpovědnosti za reklamované skryté vady. Proto by jeho žalobě mělo být vyhověno.5. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. (dále jen „o. s. ř.“) včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a dospěl poté k závěru, že odvolání důvodné není.7. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování dle § 213 o. s. ř., a proto na ně ve stručnosti pouze odkazuje (bod 8 až 16 rozsudku).8. Soud prvního stupně i po právní posouzení použil přiléhavá ustanovení občanského zákoníku, zejména ustanovení § 1922 o. z., včetně na daný případ aplikovatelné judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1958/2020, odůvodnění jeho rozhodnutí je logické a na použitá ustanovení zákona navazující (bod 18 až 31 rozsudku). Lze tak na něj pro jeho správnost a úplnost taktéž odkázat.9. Odvolacím argumentem žalobce v zásadě bylo to, co již tvrdil před soudem prvního stupně, že žalovaná by měla za vytčené vady na vozidla odpovídat a náklady na jejich opravu proto žalobci zaplatit, jelikož se jedná o závažné vady, které nejsou výsledkem běžného užívání vozidla. Přesto je žalovaná při náležité odborné péči nezjistila a žalobci vozidlo prodala. Při jednání před odvolacím soudem zdůraznil, že soud by neměl rozhodovat formálně, byť dle zákonných ustanovení, a měl by přihlédnout k tomu, že se jedná o totální selhání žalované, která zmíněné závady měla uvést v protokolární příloze o stavu vozidla.10. Podle § 1922 o. z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, vytkne ji bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.11. Argumenty žalobce odvolací soud shledal nedůvodnými. Shodně se soudem prvního stupně lze konstatovat, že nechal-li žalobce vozidlo opravit, aniž by o tom žalovanou předtím informoval, porušil tím svou povinnost upravenou v § 1299 o. z. naložit s reklamovanou věcí vhodně tak, aby vada mohla být přezkoumána. Předmětné ustanovení žádné oprávnění, aby kupující naložil s věcí dle svého uvážení, neobsahuje. Je zde upravena možnost věc buďto prodávajícímu předat, nebo ji podle pokynů uschovat nebo s ní jinak vhodně naložit, vždy však tak, aby vada mohla být prodávajícím přezkoumána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1958/2020). Tento postup však žalobce nedodržel a tvrzené vady opravou odstranil předtím, než je u žalované uplatnil. Za tohoto stavu nelze než přisvědčit soudu prvního stupně, že právo z vad zakoupeného zboží nelze s odkazem na § 1922 o. z. přiznat. K odvolacímu argumentu žalobce, že tvrzené skryté vady vozidla měly být uvedeny v protokole o stavu vozidla při jeho prodeji, jde o zásadní odborné pochybení žalované, a proto by mělo být žalobě vyhověno, nelze přihlédnout, jelikož projednávaným nárokem byl nárok z odpovědnosti vad prodané věci, kde soud zkoumá a priori řádnost uplatněné reklamace. Rozhodně pak není jeho formalismem, když postupuje při rozhodování sporu dle zákonných ustanovení. Odvolací soud nadto uvádí, že po žalované nelze po právu požadovat, aby odhalila všechna opotřebení a skryté vady, které vznikly používáním vozidla předchozími majiteli, popřípadě odhalila všechny nedostatky vzniklé jejich následnými opravami.12. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaná byla v odvolacím řízení procesně zcela úspěšná. Její náklady spočívají v nákladech na zastoupení advokátkou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), sestávajících z odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 19 947 Kč ve výši 1 900 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem dle §§ 7, 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 a. t., k němu 1 režijní paušál hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 2 350 Kč. Advokátka není plátcem daně z přidané hodnoty, proto tato daň není dle § 137 odst. 3 o. s. ř. součástí nákladů odvolacího řízení.14. Náklady odvolacího řízení je třeba zaplatit k rukám advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř.