54 Co 192/2025-172 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 301 704 Kč s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 300 Kč.2. Žalobce se v uvedeném řízení domáhal úhrady tzv. daňové škody, k níž mělo dojít v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením o náhradu škody na zdraví. Soud I. stupně o tomto požadavku již rozhodoval rozsudkem z 24.9.2021 č.j. , spisová značka, , který byl zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 30.8.2023 č.j. , spisová značka, . Soudu I. stupně bylo uloženo, aby žalobce opětovně vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně tohoto požadavku.3. Obvodní soud v dalším průběhu řízení proto usnesením ze dne 15.1.2025 č.j. , spisová značka, vyzval, aby svá tvrzení doplnil, kdo a jak mu daňovou škodu způsobil, jakou souvislost má mít tato škoda s posuzovaným řízením o náhradu škody na zdraví, jaký má být odpovědnostní titul a v čem přesně spočívá příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a postupem státu. Byl vyzván, aby označil konkrétní průtahy v posuzovaném řízení, jež měly vést ke vzniku tvrzené škody.4. Na to žalobce písemně reagoval, setrval na tvrzení, že k daňové škodě došlo v důsledku nepřiměřené délky řízení, konkrétní průtahy přes výše uvedené poučení označit odmítl. K důkazu založil listiny, jež potvrzovaly výši zdanitelných příjmů ze závislé činnosti, sražených záloh na daň z příjmu za období 2023 a 2024 a potvrzení o daňovém zvýhodnění v tomto období.5. Tato tvrzení se jevila soudu I. stupně jako nedostatečná, nicméně účastníci se z nařízeného jednání omluvili. Žalobce se tak fakticky zbavil možnosti být poučen o nutnosti podrobněji doplnit své žalobní tvrzení, zejména označit konkrétní průtahy v posuzovaném řízení, přičitatelné soudu, které mohly mít za následek nesprávný úřední postup státu.6. Obvodní soud poté dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žádný odpovědnostní titul státu zde není prokázán, neboť podstatné pro prokázání uvedeného nároku jsou konkrétní průtahy v řízení, nikoliv samotná jeho, byť nepřiměřeně trvající délka. Navíc žalobce by musel tvrdit a prokázat, že v případě dřívějšího skončení posuzovaného řízení by platil na daních nižší částku, než mu byla vyměřena. Navíc shora uvedená daňová potvrzení byla zpracována , právnická osoba, , za jejíž postup stát nenese odpovědnost. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že rozhodnutí porušuje čl.6, čl.36 odst.3 a čl. 38 odst.3 Listiny základních práv a svobod, tedy jeho právo na spravedlivý proces, právo na náhradu škody a právo na projednání věci bez průtahů. Dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž zaplatil-li zaměstnanec vyšší daň z příjmů fyzických osob jenom proto, že mu zaměstnavatel vyplatil náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející mu za delší časové období po lhůtě splatnosti jednorázově, vznikla mu škoda, za níž zaměstnavatel odpovídá. Dále uvedl, že za normálního běhu věcí je u žalobce daňová vratka stoprocentní. Žalobci je i nadále z plnění pojišťovny strhávána daň z příjmu. V tomto smyslu označil odvolatel rozsudek za nesrozumitelný. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo vyhověno.8. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 o.s.ř., § 212a odst.1,5 o.s.ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze shledat důvodným.10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.11. Nelze přisvědčit odvolateli v tom, že považuje rozsudek za zčásti nesrozumitelný (v odvolání označen bod 31. odůvodnění, ačkoliv míněn byl spíše bod 29 či 30). Soud se důsledně řídil ust. § 157 odst.2 o.s.ř. a uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po stránce právní. Rozhodnutí je zpracováno pečlivě a jeho odůvodnění je přesvědčivé.12. Obvodní soud rozhodl o požadavku na úhradu tzv. daňové škody po, co jeho předchozí rozhodnutí bylo v této části zrušeno s tím, aby žalobce byl opětovně poučen, jak má návrh po skutkové stránce doplnit a navrhnout ke svým tvrzením důkazy. Obvodní soud se tímto pokynem důsledně řídil a žalobci usnesením z 15.1.2025 č.j. , spisová značka, uložil, aby uvedl, kdo a jak mu škodu způsobil, jak tzv. daňová škoda souvisí s žalobcovým sporem pracovněprávním, jaký je odpovědnostní titul a jaká je příčinná souvislost mezi škodou a postupem státu. Žalobce na tuto výzvu soudu reagoval pouze tím, co nyní uvádí v odvolání, tedy odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, aniž jakkoliv svá tvrzení doplnil.13. Soud I. stupně byl proto nucen vycházet pouze z tvrzení v žalobě z 31.7.2019 a podání žalobce z 4.12.2019, 22.11.2021 a z podání reagují na poučení ve výzvě soudu z 23.1.2025. Z nich plyne, že žalobce pouze zcela nekonkrétně uvedl, že mu vznikla škoda 301 704 Kč daňovým zvýhodněním a následně sraženým zálohám pojišťovnou v období 2023–2024 v důsledku dlouhého trvání pracovněprávního sporu, přičemž průtahy jsou přičitatelné soudu.14. Z takto vymezeného skutkového vymezení žalobního požadavku nelze dovodit odpovědnostní titul státu ve formě nesprávného úředního postupu (nezákonné rozhodnutí nebylo tvrzeno). Přes snahu soudu se dobrat toho, jaká škoda měla žalobci vzniknout, v čem spočívá a na základě čeho žalobce dospěl k výpočtu částky 301 704 Kč zůstaly tyto otázky odvolatelem nezodpovězeny. Stejně tak není vůbec zřejmé, jaká má být příčinná souvislost mezi nepřiměřeně dlouhým pracovněprávním sporem vedeným žalobcem u Obvodního soudu pro , adresa, a tvrzenou škodou. Žalobcem označená judikatura Nejvyššího soudu se týká sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a navíc nemůže sama o sobě nahradit chybějící skutková tvrzení. Případné pochybení zaměstnavatele či pojišťovny žalobce není ve smyslu zákona č. 87/1998 Sb. v platném znění není přičitatelné státu, v tom lze s obvodním soudem souhlasit.15. Odvolací soud si je vědom nesmírně obtížné osobní, zdravotní i celkově existenční situace odvolatele, nicméně z důvodů shora uvedených nebylo možno žalobě vyhovět. Soud, jenž je vázán zákonem, proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.16. Výrok o nákladech odvolacího řízení plyne z ust. § 142 odst.1 o.s.ř. za použití § 224 o.s.ř., když úspěšné žalované před odvolacím soudem žádné náklady nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.