54 Co 223/2025-84 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 576 660 Kč (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích při projednání jeho námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem dne 31. 10. 2019 v exekučním řízení vedeném před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení dle žalobce trvalo od 31. 10. 2019, kdy soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce a skončilo dne 19. 9. 2023 doručením usnesení Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 12. 9. 2023, jímž byly námitky žalobce (v řízení v postavení povinného) zamítnuty. Řízení bylo zatíženo průtahy, neboť nebylo rozhodnuto v zákonné 15. denní lhůtě. Nepřiměřenou délkou řízení žalobce utrpěl újmu a požaduje odškodnění této nepřiměřené délky řízení částkou 76 660 Kč a částky 500 000 Kč jako kompenzace za duševní újmu a šikanu ze strany soudní moci.3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by bylo možné přičítat státu. Žalobce přispěl svou procesní aktivitou k délce řízení, kdy bylo potřeba rozhodovat o jeho opakovaných návrzích a námitkách, navíc spis byl opakovaně zapůjčován k Obvodnímu soudu pro , adresa, v důsledku zahájení řady kompenzačních řízení. Nyní se domáhá odškodnění pouze dílčí části řízení, nikoliv řízení jako celku. Konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě se již žalobci v jiném řízení dostalo a není důvod pro další odškodnění.4. Soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Dospěl k závěru, že v průběhu namítané dílčí části exekučního řízení od 18. 11. 2019, kdy byly soudu předloženy námitky žalobce do 12. 9. 2023, kdy bylo o námitkách rozhodnuto, byl exekuční spis zapůjčován k Obvodnímu soudu pro , adresa, , Městskému soudu v , adresa, či Vrchnímu soudu v , adresa, , aby bylo rozhodnuto o návrzích na odškodnění, o zastavení exekučního řízení, o odkladu, jakož i o mimořádných opravných prostředcích a námitkách podjatosti všech osob na řízeních zúčastněných. Soudy se opakovaně zabývaly v rámci odškodňovacího řízení celkovou délkou exekučního řízení, jakož i dalších dílčích řízení a vždy konstatovaly, že extrémní procesní aktivita žalobce během exekučního řízení zásadním způsobem ovlivnila jeho délku, a rovněž že žalobce neměl zájem na jeho rychlém vyřízení. Shodné skutečnosti shledal soud prvního stupně i v tomto odškodňovacím řízení, kdy délku řízení nelze přičítat státu, ale procesnímu jednání žalobce. Zároveň soud prvního stupně konstatoval, že žalobce podal námitky opožděně, a tudíž jejich přezkum nemohl přinést jiný než negativní výsledek. Soud prvního stupně uzavřel, že nebyl prokázán nesprávný úřední postup, který by byl přičitatelný žalované, a proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž nesouhlasil s právním hodnocením soudu prvního stupně. Zdůraznil, že exekuční soud nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Zároveň se soud prvního stupně nevypořádal s argumentací žalobce, řízení ukončil, aniž by žalobci umožnil předložit důkazy. Pokud v namítaném řízení nebyla dodržena zákonná lhůta, došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.6. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že jej považuje za nedůvodné. Soud prvního stupně správně přihlédl ke skutečnosti, že celé exekuční řízení a tím i rozhodnutí o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 31. 10. 2019 bylo komplikováno především značnou procesní aktivitou žalobce. Spis byl opakovaně předkládán či zapůjčen jiným soudům k rozhodnutím o opravných prostředcích, jakož i o námitkách podjatosti či v důsledku podávání kompenzačních návrhů. Navíc podané námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce byly opožděné. Správný je závěr nalézacího soudu o neexistenci odpovědnostního titulu. Odvolacímu soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku.7. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení jemu předcházející, a odvolání žalobce důvodným neshledal.8. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav zcela dostatečným způsobem, správně posuzoval nárok žalobce dle § 13 a § 31a OdpŠk, odvolací soud neshledal v jeho postupu ani žádné vady, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí, jak namítal žalobce. Pokud žalobce tvrdil, že nemohl předložit či označit důkazy, či přednést závěrečný návrh, z obsahu spisu (protokolu o jednání ze dne 23. 1. 2023) vyplývá, že všechny důkazy byly provedeny při jednání, při němž byl žalobce přítomen, vyjadřoval se k věci. Listinu, ve které žalobce vytvořil seznam pro žalobce úspěšných řízení, nelze považovat za důkazní prostředek; ve své podstatě se jedná o skutková tvrzení žalobce, tudíž neprovedením uvedené listiny nemohl soud prvního stupně odepřít žalobci možnost provést důkazy.9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.10. Při hodnocení délky posuzovaného řízení a při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010).11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.12. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění za majetkovou újmu nevznikl, když řízení nebylo zatíženo průtahy v řízení. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že délka řízení byla vzhledem ke všem okolnostem přiměřená, odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožňuje. V namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, žalobci tak nárok na náhradu nemajetkové újmy nevznikl. Odkazované rozhodnutí Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , které hodnotilo celkovou délku exekučního řízení, jehož součástí bylo řízení o námitkách žalobce proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, jednoznačně nepřiměřenou délku s ohledem na všechny okolnosti neshledalo. Ostatně veškerá kompenzační řízení vedená žalobcem, vztahující se k předmětnému exekučnímu řízení jako celku či jeho části, byla pro žalobce neúspěšná. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je totiž třeba vždy toto řízení posuzovat jako celek, a to s ohledem na to, že řízení může být nepřiměřeně dlouhé, i když v něm k žádným průtahům nedošlo, stejně tak může být jeho délka shledána přiměřenou, i když v něm k ojedinělým průtahům došlo. Není tak možné, aby byla separátně posuzována včasnost konkrétních úkonů žalobcem vymezených. Jestliže tak učinil, nemohl být se svým návrhem úspěšný.13. Řízení o výkon rozhodnutí či exekuční řízení je specifické tím, že nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspokojení oprávněného v případě, že povinný dobrovolně nesplnil svoji povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem. Exekuční řízení přitom může probíhat tak dlouho, dokud je naplňován jeho účel neboli dokud existuje reálná šance, že pohledávka oprávněného bude alespoň zčásti či úplně vymožena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4051/2011). Exekuční řízení je tak vedeno (dlouho) pouze z toho důvodu, že žalobce jako povinný neplní své zákonné či smluvní povinnosti. Délka tohoto řízení se tak odvíjí od postoje povinné