55 Co 238/2025-439 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 563 500 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky a nahradit žalobkyni náklady řízení 275 847,40 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobkyně požadovala toto peněžní plnění vůči žalovanému s tvrzením, že účastníci 14. 5. 2018 uzavřeli smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala pro žalovaného jako objednatele provést stavební práce spočívající zateplení fasády, střechy budovy a lodžií. Žalobkyně tvrdila, že dílo řádně provedla, nicméně žalovaná neuhradila část ceny díla.3. Soud I. stupně po provedeném dokazování žalobě vyhověl, když přistoupil na argumentaci žalobkyně, že prodlení s dokončením díla bylo omluvitelné a nezaložilo nárok na smluvní pokutu. Toto provedení díla žalovaná ani nesporovala. Procesní obranu žalované v podobě započtení pohledávek, a to za smluvní pokutu za prodlení s vyhotovením díla za neočekávané náklady žalované, soud I. stupně neuznal s argumentací, že žalovaná včas nepředala projektovou dokumentaci, nesjednala změnu termínu dokončení díla kvůli více pracím i nevyhovujícím klimatickým podmínkám. I s ohledem na dovolenou stavebního dozoru neměla na vyúčtovanou smluvní pokutu nárok. Po sjednaném termínu dokončení byly prováděny vícepráce požadované žalovanou a žalobkyně tak nemohla samotné dílo včas dokončit. Pokud jde o kompenzační námitku žalované na započtení pohledávky, tak soud dovodil, že z podání žalované nelze seznat jakou část svých pohledávek žalovaná hodlala proti pohledávce uplatněné v žalobě započíst.4. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř.5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm poukázal na to, že žalobkyně byla v prodlení s dokončením díla minimálně v období od 1. 8. 2019 do 19. 12. 2019, tedy celkem 141 kalendářních dnů. Žalovaný dle zápisů ve stavebním deníku přihlédl k nemožnosti provádění prací z důvodů nepříznivých klimatických podmínek po dobu 32 dní, proto byla smluvní pokuta uplatněna pouze za 109 kalendářních dnů, k čemuž odpovídala částka 656 751 Kč. Žalovaný měl na tuto smluvní pokutu dle uzavřené smlouvy o dílo nárok a započtení mělo za účinek předpokládaný zákonem v ustanovení § 1982 odst. 2 účinek vzájemného zrušení pohledávek. Protistrana tak nemá právo domáhat se úhrady zápočtem zrušené části pohledávky, když zbývající část pohledávky žalovaný řádně žalobkyni uhradil z titulu úhrady ceny díla. Dále odvolatel poukazoval na to, že hlavním důvodem prodlení s dokončením díla nebyly překážky ve formě, například zhoršených klimatických podmínek, nýbrž nedostatečné pracovní kapacity žalobce na stavbě, na což byla žalující strana opakovaně upozorňována zápisy ve stavebním deníku. Odvolatel navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně, eventuálně změněn a žaloba zamítnuta.6. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila. Ztotožnila se soudem I. stupně, že započtení nebylo provedeno řádně, když z právního jednání žalovaného ani nemělo vyplynout, z kterého pohledávka má započtením zaniknout a která nikoliv, tak jak soud I. stupně správně dovodil. Soud I. stupně se důkladně věcí zabýval a provedl veškeré důkazy, aby mohl správně ve věci rozhodnout. Žalobkyně poukázala na provedené důkazy, ztotožnila se skutkovými a právními závěry obvodního soudu a navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný základ pro právní posouzení věci. Neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.9. Odvolací soud se však neztotožňuje s právním názorem obvodního soudu vyjádřeným v bodě 49 písemného odůvodnění rozhodnutí, že kompenzační projev žalovaného nelze mít za dostatečně určitý ve smyslu § 553 a následujících platného občanského zákoníku. Soud zde uvedl, že z podání ze dne 14. 9. 2022 nelze seznat, jakou část svých zde uvedených pohledávek žalovaný hodlal započíst oproti pohledávce uplatněné žalobou. Dle názoru odvolacího soudu kompenzační námitka zde byla vyjádřena dostatečně konkrétně a určitě, když vycházela z tvrzení o prodlení s dokončením díla na straně žalobkyně. Toto podání je nutno vykládat ve spojení s vyjádřením žalovaného předžalobní výzvě z 1. 7. 2021, kde žalovaná strana s odkazem na článek XVI odst. 2 Smlouvy o dílo o smluvní pokutě odkázala na to, že žalobkyně jako zhotovitel byla v prodlení s dokončením díla minimálně v období od 1. 8. 2019 do 19. 12. 2019, tedy 241 dní. Dle zápisů ve stavebním deníku žalovaná přihlédla k nemožnosti provádění prací z důvodu nepříznivých podmínek po dobu 32 dnů, proto bylo smluvní pokuta uplatněna pouze za 109 kalendářních dnů, čemuž odpovídala částka 656 751 Kč (109 dnů po 6025,24 Kč).10. Z tohoto písemného projevu vůle je tak zcela zřejmé, v jakém rozsahu a z jakého titulu byla písemná námitka započtení uplatněna.11. V obecně lze uvést, že započtení (kompenzace) je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek věřitele dlužníka, přičemž předpokladem započtení je jejich vzájemnost, kdy musí jednat o tyto závazky mezi týmiž subjekty, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak. Musí se jednat o stejný druh plnění, kdy se jedná nejčastěji o započtení peněžitých pohledávek. Nutný je dále předpoklad, aby šlo o pohledávky způsobilé k započtení a musí zde být právní úkon směřující k započtení. Z obsahu tohoto úkonu musí být zřejmé jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje započtení vůči pohledávce věřitele.12. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že pro určení způsobilosti k započtení je rozhodná vždy právní úprava, kterou se řídí každá z pohledávek (viz rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 4795/2017). Pro určení právního režimu přitom není rozhodné, kdy tato pohledávka vznikla, respektive kdy věřiteli vzniklo bezprostřední nepodmíněné právo na plnění, ale kdy vznikl právní poměr, z něhož tato pohledávka vznikla. Tedy pro způsobilost k započtení vyplývající ze smluv je rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený právní vztah, z něhož pohledávka vznikla (viz rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 524/2016, Rc. 77/2019). Započíst lze dle současné právní úpravy ustanovení § 1987 platného občanského zákoníku pohledávky, která lze uplatnit před soudem. Nezpůsobilé k uplatnění jsou pohledávky, které se ještě uplatnitelnými u soudu nestaly, nebo jejich vymahatelnost pominula plynutím času. Do druhé skupiny tak lze řadit pohledávky nedospělé či nesplatné, nebo pohledávky promlčené. O takový případ však v daném případě nejde. Žalovaná uplatnila námitku promlčení pro úhradu smluvní pokuty za konkrétní období po dobu 109 dnů. Závazek z úhrady smluvní pokuty vyplynul ze smlouvy o dílo uzavřené dne 14. 5. 2018, tedy za platnosti nyní platného občanského zákoníku, konkrétně z článku XVI. Dle tohoto ustanovení zde byla dána povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla ze strany zhotovitele objednateli ve výši 0,1 % z ceny díla za každý den prodlení. Smluvní pokuty v době kompenzační námitky byly splatné a nebyly uplatněny opožděně, neboť jejich vymahatelnost u soudu nepominula uplynutím času.13. Nebyla zde ani shledána překážka dle ustanovení § 1987 odst. 2, tedy že by pohledávka k započtení byla nejistá, nebo neurčitá k tomu lze uvést, že jistá určitá z tohoto pohledu je pohledávka likvidní, kterou lze co do základu snadno prokázat, tedy zjistit a není nejsou o ní žádná rozumné pochyby. Naopak nejistá či neurčitá je pohledávka v případě, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda vzniklá, v jaké výši vznikla, kdo je věřitelem či jejím dlužníkem (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Za pohledávku nejistou lze také považovat například pohledávku na náhradu újmy vůči škůdci, který způsobil újmu, nicméně nelze zatím zjistit, v jaké výši. Fakt, že dlužník pohledávku neuznává a odmítají ji uhradit není bez dalšího důvodem pro závěr, že jde o pohledávku nejistou nebo neurčitou (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, 28 Cdo 5711/2017, 26 Cdo 4795/2015).14. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť soud I. stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. Žalující strana tak nemá nárok na doplatek ceny díla pro námitku započtení řádně uplatněnou žalovanou stranou.15. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé a odvolací soud postupoval podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a změnil rozhodnutí i o nákladech řízení. Žalované straně vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to za 12 úkonů právní služby dle advokátního tarifu po 10 580 Kč. Jedná se o převzetí věci, vyjádření ze 14. 9. 2022, vyjádření z 6