55 Co 287/2025-154 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem ideálního podílu o velikosti ½ k pozemku parc. č. , číslo, o výměře 244 m² a pozemku parc. č. , číslo, o výměře 119 m², jehož součástí je stavba č. p. , číslo, – rodinný dům, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , číslo, vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen “nemovitost”) zamítl (výrok I.) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 286 104,50 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem ideální poloviny předmětné nemovitosti, neboť odvolal dar pro nevděk žalované podle § 630 obč. zák. A tvrdil, že žalovaná svým úmyslným jednáním hrubě porušila dobré mravy (mj. obvinění z agrese, pomluvy před dětmi, záměr prodat nemovitost, zamezení styku s dětmi a prarodiči, neuhrazení kupní ceny za polovinu nemovitosti, resp. provedení zápočtu vůči povinnosti uhradit kupní cenu za polovinu nemovitosti).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že podmínky pro odvolání daru nebyly naplněny, žalobce neprokázal tvrzené skutečnosti a jeho žaloba je účelová; poukazovala na konfliktní chování žalobce, jeho žárlivost, fyzickou manipulaci s její osobou a na to, že jejich nezletilé děti chtějí žít s ní.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, výpovědí svědků, lékařských zpráv, úředních záznamů , orgán, a komunikace mezi účastníky, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento popsal pod odstavci 9 až 41 odůvodnění rozsudku. Skutkově pak uzavřel (odstavec 76 rozsudku), že nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila jednání hrubě porušujícího dobré mravy; vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní, avšak žalobcem tvrzené projevy nevděku nedosáhly intenzity ani četnosti požadované zákonem.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 80 o. s. ř. a § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 10. 2009, přičemž vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 26 Cdo 535/2023, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, sp. zn. 33 Cdo 1841/2020, sp. zn. 29 Cdo 1808/2000, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009, sp. zn. 33 Cdo 3243/2021, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, sp. zn. 2075/2011, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, sp. zn. 33 Cdo 4112/2019, sp. zn. 33 Cdo 2781/2009 nebo sp. zn. 33 Cdo 5141/2016) a Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 249/97). Soud prvního stupně uvedl, že pouhý nevděk či subjektivní pocit dárce nepostačuje k naplnění skutkové podstaty odvolání daru pro nevděk. Zdůraznil, že musí jít o hrubé porušení dobrých mravů značné intenzity nebo jejich soustavné porušování.6. Soud prvního stupně se vyjádřil a právně zhodnotil každé jednotlivé namítané jednání žalobkyně, v němž žalobce spatřoval rozpor s dobrými mravy. Zejména pak shledal, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně bezdůvodně obvinila žalobce z agresivního chování či manipulace, když dlouhodobě jejich vztahy byly vyhrocené a konfliktní. Nebylo osvědčeno, že by v rámci opatrovnického řízení žalobkyně ovlivnila nezletilé děti, aby tyto sdělovaly, že chtějí být raději s ní než s žalobcem, když přáním dětí bylo bydlet s žalobkyní, jak zjistil opatrovnický soud. Dále soud prvního stupně uzavřel, že není podstatné (není rozporné s dobrými mravy), pokud žalobkyně oznámila, že chce nemovitost prodat, ačkoli před tím jí žalobce dostal darem od svého otce a tento měl k nemovitosti citový vztah, tudíž jej uvedené jednání žalobkyně zasáhlo, a v čem žalobce spatřoval její nemravné jednání, neboť je pouze na vůli žalobkyně, jako vlastnice dotčené nemovitosti, jakým způsobem s nemovitostí naloží. Rovněž nebylo zjištěno, že by žalobkyně zamezovala styku nezletilých dětí s prarodiči (rodiči žalovaného) či, že by tato hovořila závadně o otci žalobce. Obdobně nebylo osvědčeno, že by žalobkyně v rámci opatrovnického řízení uvedla lživé důvody o agresi žalobce, o jeho nevhodném chování vůči dětem a o odstěhování žalobce ze společné domácnosti, když i v tomto případě bylo zjištěno, že se jednalo o dlouhodobé, nedobré a vzájemné vztahy mezi účastníky řízení. Nebylo podle soudu prvního stupně dále prokázáno, že by žalovaná o žalobci šířila pomluvy před trenéry dětí, vedoucími kroužků či ostatními rodiči nezletilých dětí. V případě dopisu ze dne 30. 4. 2023, který zaslala žalovaná příteli žalobce , jméno FO, , soud prvního stupně shledal, že jeho obsah stran vyjádření se k osobě žalobce nebyl ideální, avšak obsah dopisu nedosahoval z hlediska intenzity takové markantnosti, že by jím žalovaná hrubě porušila dobré mravy. Naposledy pak u namítaného jednání, že žalobkyně nevrátila žalobci půlku nemovitosti, když neuhradila kupní cenu, soud prvního stupně podotknul, že žalovaná nebyla na podkladě rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, k takovéto povinnosti zavázána (žaloba byla zamítnuta); nelze proto v tomto jednání spatřovat porušení dobrých mravů. K poslednímu jednání, že žalovaná neuhradila kupní cenu za polovinu nemovitosti a namísto toho uplatnila k započtení své pohledávky vůči žalobci, dospěl soud prvního supně k závěru, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, jaké fianční transakce mezi účastníky řízení a dalšími osobami (pan , jméno FO, , pan , jméno FO, ) probíhaly, přičemž jejich smyslem byla ochrana nemovitosti účastníků před věřiteli žalobce, kdy žalobce se na těchto procesech aktivně podílel. Žalobce se proto podle soudu prvního stupně nemůže nyní dovolávat ochrany dobrých mravů. Celkově soud prvního stupně uzavřel, že ani v jednom z uvedených jednání žalované nebyly naplněny zákonné předpoklady pro vrácení daru.7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně procesně úspěšná, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 286 104,50 Kč za celkem 7 úkonů právní služby á 28 700 Kč, kdy, Anonymizováno, při výpočtu vycházel z tarifní hodnoty 5 100 000 Kč (kupní cena nemovitosti) podle § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to do 31. 12. 2024. Od 1. 1. 2025 vycházel z tarifní hodnoty 500 000 Kč podle § 9a odst. 1 písm. d) cit vyhl. za 3 úkony právní služby á 10 500 Kč, to vše s přináležející náhradou hotových výdajů á 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhl. do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 á, Anonymizováno, 450 Kč. Soud prvního stupně žalované přiznal náhradu nákladů za promeškaný čas v souvislosti s účastí jejího právního zásupce na jednání dne 5. 9. 2024, dne 7. 11. 2024 a dne 17. 12. 2024, tj. 6 započatých půlhodin á 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 cit. vyhl. účinné do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 za 4 započaté půlhodiny á 150 Kč v souvilsosti s jednáním konaným dne 15. 4. 2025, to vše při aplikaci nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 215/2005.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká neúplné zjištění skutkového stavu, neprovedení navržených důkazů, nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Žalobce namítá, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že nebylo prokázáno hrubé porušení dobrých mravů žalovanou, ačkoliv žalobce doložil důvody pro odvolání daru pro nevděk a předložil důkazy o nezaplacení kupní ceny 5 100 000 Kč podle kupní smlouvy z 8.11.2021, důkazy o neoprávněném vlastnictví ½ nemovitosti a o provedeném započtení pohledávky, namísto toho, aby žalovaná uhradila žalobci kupní cenu za polovinu nemovitosti. Soud prvního stupně podle žalobce mylně vycházel z tvrzení o započtení (kdy v tomto směru nesprávně dovodil, že je nerozhodné zda byl zápočet učiněn v prosinci 2021 či červnu 2022), které dosud nebylo prokázáno a jež je předmětem dovolacího řízení u Nejvyššího soudu ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce dále soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem ohledně vlivu matky na děti, ignoroval důkazy o fyzických útocích žalované (incidenty 1.9.2022 a 13.2.2023), pomluvách, manipulaci s dětmi a naopak přisvědčil nepravdivé lékařské zprávě, která byla známou lékařkou žalované , tituly před jménem, , jméno FO, učiněna cíleně, ačkoli si žalovaná modřiny způsobila sama (týkající se incidentu dne 13. 2. 2023, kdy žalovaná měla mít na horních končetinách hematomy a utrpět poranění krční páteče, avšak následující den, byla zachycena na mobilní telefon, jak civičí). Soud prvního stupně také pominul, že při incidentu dne 1. 9. 2022 to byla právě žalovaná, která udeřila žalobce otevřenou dlaní do obličeje, přičemž žalobce byl následně žalovanou u přivoláné hlídky , orgán, obviněn z agrese. Tvrzení žalované o opakovaném napadení její osoby žalobcem v přítomnosti dětí (incident z