55 Co 343/2025-321 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl výrokem I. žalobu na uložení povinnosti zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění: Žalovaná se omlouvá žalobkyni za úmyslné nevyšetření skutkového stavu zpronevěry předmětu leasingu (traktoru , název, ) a za úmyslné a nevyšetření podvodného jednání ze strany společnosti , právnická osoba, ., ze strany orgánů činných v trestním řízení: Okresního státního zastupitelství v , adresa, , Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, , Městského státního zastupitelství v , adresa, a , orgán, . Výrokem II. soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 713 000 Kč s příslušenstvím a výrokem III. uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované náklady řízení 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobkyně svůj žalobní požadavek odůvodnila tím, že požadovala vyšetření trestné činnosti. Věc byla , orgán, prověřována s výsledkem, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně naznačující tomu, že byl spáchán trestný čin a nebyly dány důvody, aby byly zahájeny úkony trestního řízení. Orgány státního zastupitelství shledaly tento postup jako správný. Dle žalobkyně došlo k porušení jejího práva na účinné vyšetřování, a to u orgánů činných v trestním řízení shora uvedených.3. Soud I. stupně po provedeném řízení se zabýval tím, zda žalovaná porušila zásadu účinného vyšetřování majetkové a trestné činnosti a zda je dán na její straně nesprávný úřední postup. Odkázala zejména na judikaturu především Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1958/23, I. ÚS 3196/12 a III. ÚS 3147/22). Poukázal na to, že dle výkladu Ústavního soudu je trestní řízení vztahem mezi pachatelem a státem a není zaručeno právo třetí osoby, například poškozeného či oznamovatele, aby jiná osoba byla trestně stíhána, případně odsouzena. Povinností státu je zajistit ochranu základních práv ve formě účinného trestního řízení. Tato povinnost plyne rovněž i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Tato povinnost státu dostát především procesním povinnostem a náležité péče v trestním řízení však neznamená jakoukoliv právní povinnost ve vztahu k výsledku vyšetřování. To samo o sobě nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádný průběh postupu daného orgánu.4. V posuzované věci soud I. stupně dospěl k závěru, že , orgán, řádně zjistily skutkový stav věci v patřičném rozsahu a ke stejnému závěru došla i příslušná státní zastupitelství, která věc přezkoumaly z podnětu návrhu žalobkyně. Závěru , orgán, a příslušných státních zastupitelství nelze důvodně ničeho vytknout, neboť daná rozhodnutí mají racionální základ, jsou logická a jejich odůvodnění je obhajitelné. I v případě důsledku dispozice s předmětem leasingu (traktorem , název, ) došlo k tomu, že předmět leasingu nebyl k dispozici vlastníku ani nájemci. Soud podstatnou okolnost shledal v tom, že žalobkyně předmět leasingu předala dalšímu podnájemci a ze strany podnájemní firmy měl traktor skončit nyní na území , stát, , jak v roce 2014 vyšetřováním vyšlo najevo. Žalobkyně nikdy vlastníkem věci nebyla, pouze nájemcem. Dále soud uvedl, že pokud žalobkyně namítala, že soud neprovedl dostatečně v dostatečném rozsahu dokazování, tak všechny podstatné důkazní prostředky jsou obsaženy v trestních spisech. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že zde není dán žádný odpovědnostní titul státu, neboť k pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení nedošlo ve smyslu porušení práva na účinné vyšetření majetkové věci. Žaloba byla proto zamítnuta a o nákladech řízení rozhodl dle zásady úspěchu ve věci.5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, v němž opakovaně vyjádřila svůj názor, že písemné odůvodnění napadeného rozhodnutí není formulováno řádně, neboť nerozvádí dílčí skutková zjištění z provedených důkazů, když soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil po právní stránce na základě jiných skutečností. To samo o sobě činí jeho rozhodnutí dle názoru odvolatelky nepřezkoumatelným. Dále opakovaně poukázala na to, že vyšetřování dané věci ze strany orgánů činných v trestním řízení je postiženo deficitem neúplnosti a ve svém důsledku znamená tvrzený nesprávný úřední postup státu. Na soudu I. stupně bylo, aby zjistil, kdo zosnoval odvoz traktoru do , stát, a zabýval se dalšími stěžejními námitkami specifikovanými v odvolání. Žalobkyně v průběhu jednání odvolacího soudu navrhla, aby bylo dokazování doplněno o další skutečnosti z trestních spisů tak, aby byly zkoumány všechny, dle názoru žalobkyně relevantní okolnosti případu a bylo tak zajištěno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila při jednání odvolacího soudu a navrhla, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.8. Vycházel přitom do skutkových zjištění soudu I. stupně, které poskytují dostatečný základ k tomu, aby věc byla řádně posouzena po stránce právní. Neshledal tak důvody pro opakování či doplnění dokazování. K tomu lze doplnit, že v občanském soudním řízení sporném již řadu let není řízení vedeno zásadou materiální pravdy, ale zásadou projednací a povinností obvodního soudu nebylo zjistit, z jakých důvodů a za jakých okolností se předmět leasingu žalobkyně ocitl mimo hranice České republiky. Z tohoto důvodu odvolací soud zamítl návrh odvolatelky na doplnění dokazování.9. Odvolací soud rovněž neshledal důvodnými námitky odvolatelky v tom směru, že rozhodnutí soudu I. stupně je obtížně přezkoumatelné či dokonce nesrozumitelné a vykazuje vady písemného odůvodnění. K této otázce se již vyjádřil usnesením z 19. listopadu 2025, č. j. , spisová značka, , jímž zamítl návrh žalobkyně na opravu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.10. Odvolací soud se rovněž bez výhrad ztotožňuje i s právním hodnocením věci soudu I. stupně s tím, že ve věci nebyla dáno podmínka existence odpovědnostního titulu na straně státu, tedy existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1988 Sb. v platném znění. Jestliže žalobkyně tvrdila, že bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování trestné činnosti, tak lze konstatovat, že dle shora uvedených rozhodnutí Ústavního soudu je dáno ústavně zaručené právo na ochranu majetku pouze v případě, že je zjištěno pochybení extrémní povahy v trestním řízení, a to v daném případě nebylo v průběhu dokazování zjištěno. Takové pochybení musí dosahovat značné intenzity. Tyto závěry pak nebrání subjektu, který má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení a je oprávněn vyčerpat všechny procesní prostředky včetně ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím, jimiž se trestní proces končí. Dále odvolací soud uvádí, že zde existuje i judikatura Nejvyššího soudu (viz. například rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1643/ 2023,) podle které, zda byl spáchán trestný čin či nikoliv a kdo jej spáchal, rozhoduje pouze soud v trestním řízení a otázku vzniku trestní odpovědnosti konkrétních osob za spáchaný trestný čin není soud v občanskoprávním řízení oprávněn řešit, ani jako otázku předběžnou. Skončilo-li trestní řízení pravomocným odložením věci z důvodu, že se nejedná o podezření z trestného činu, tak to samo o sobě nezakládá existenci nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. (viz publikace, Anonymizováno, Pavla Simona: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, vydalo nakladatelství C.H. Beck v roce 2019, strana 214-215).11. Rozhodnutí soudu I. stupně lze považovat za přesvědčivé a velmi pečlivě odůvodněné a odvolací soud neshledal žádný důvod pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí. Proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný.12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony právní služby po 300 Kč (příprava k jednání a účast u odvolacího jednání), celkem 600 Kč.