62 Co 161/2025-508 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 150 000 Kč (výrok II.) a žalobce zavázal povinností zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 869 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu.2. Předmětem sporu byla původně částka 5 400 870,90 Kč, která sestávala z:a) částky 4 504 116,20 Kč představující pohledávku dlužníka – společnosti , právnická osoba, na nájemném ve výši 4 093 724,70 Kč podle dohody o postoupení smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 5. 1999, a z částky 410 391,50 Kč z titulu nájemného podle nájemní smlouvy ze dne 29. 11. 2000.b) částky 56 761,40 Kč v exekučním řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , kterou vedl žalobce jako oprávněný proti povinnému , jméno FO, jako ručiteli předmětné pohledávky. Tato částka sestává z nákladů exekuce, které musel žalobce zaplatit soudnímu exekutorovi ve výši 7 865 Kč, nákladů řízení před exekučním soudem prvního stupně ve výši 32 597,40 Kč, které žalobce zaplatil povinnému a nákladů odvolacího řízení z této exekuce ve výši 16 299 Kč, které žalobce zaplatil rovněž povinnému.c) částky 145 599,30 Kč představující náklady právního zastoupení v uvedeném exekučním řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s jeho právním zastoupením advokátem a nebyly mu přiznány.d) částky 194 394 Kč představující náklady řízení vzniklé žalobci v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , v němž se žalobce domáhal proti matce povinného , jméno FO, odpůrčí žalobou vyslovení neúčinnosti jednání povinného , jméno FO, v pozůstalostním řízení vedeném po jeho otci s tím, že , jméno FO, se v něm vzdal dědictví a pokud by tak podle žalobce neučinil, tak by na něj připadla čistá hodnota z pozůstalosti ve výši 3 811 105,25 Kč, když skutečná hodnota majetku, která v důsledku zkracujícího jednání ručitele tímto ušla, by ve skutečnosti mohla být vyšší. Částka 194 394 Kč sestává z částky 169 884 Kč představující tyto náklady v řízení v souvislosti se zastoupením advokátem a dále částky 24 510 Kč představující část soudního poplatku, který žalobci nebyl vrácen poté, kdy řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno.e) částky 500 000 Kč představující celkovou náhradu nemajetkové újmy, když tato částka sestává z částky 150 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nepřiměřené délky exekučního řízení shora uvedeného a dále částky 350 000 Kč přestavující náhradu nemajetkové újmy vzniklé tím, že kromě průtahů v řízení žalobce pozbyl příležitost vymáhat vůči ručiteli svoji pohledávku.3. Soud prvního stupně svým prvním rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 19 C 88/2020-243, žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 202 360,70 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, zamítl žalobu na zaplacení zbývající částky 5 198 510,20 Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Žalobu považoval za důvodnou toliko ohledně částky 56 761,40 Kč představující náhradu nákladů exekuce vedené u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, a ohledně částky 145 599,30 Kč představující náklady právní zastoupení, které žalobce v předmětném exekučním řízení v souvislosti vynaložil. Vyšel z toho, že je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, když exekuční řízení bylo zahájeno na základě exekutorského zápisu, který nebyl způsobilým exekučním titulem a exekuce v důsledku toho byla zastavena. Exekutorský zápis byl výsledně shledán jako materiálně nevykonatelný. Exekuce byla nařízena usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 11. 8. 2010, zastavena byla dne 12. 3. 2019 podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., k odvolání oprávněného – , Jméno žalobce B, pak bylo usnesení okresního soudu usnesením , Orgán veřejné moci, dne 29. 8. 2019 potvrzeno.4. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků zastavil odvolací řízení do výroku I. rozsudku v rozsahu částky 137 891,90 Kč, napadený rozsudek potvrdil ve výroku I. napadeném do částky 64 468,80 Kč v rozsahu částky 32 597,40 Kč a změnil ho ohledně částky 31 871,40 Kč tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá. Rozsudek byl dále potvrzen ve výroku II. ohledně částky 5 048 510,20 Kč, zrušen byl ve výroku II. ohledně částky 150 000 Kč a ve výroku III. o nákladech řízení a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolací soud své závěry v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vysvětlil, v tomto druhém odvolacím řízení proto na ně lze jen odkázat. Ohledně částky 150 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v exekučním řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že tento nárok promlčen není. Nesouhlasil ani s názorem soudu o tom, že délka exekučního řízení devět let a jeden měsíc je přiměřená, jak soud prvního stupně dovodil, kdy v případě exekučního řízení lze všeobecně předpokládat, že toto bude trvat kratší dobu než řízení nalézací, a to s ohledem zájem věřitele vymoci pohledávku v co nejkratší době. Odvolací soud současně konstatoval dlouhý průtah, k němuž došlo v období od, Anonymizováno, 15. 3. 2012 do 5. 8. 2014, tedy takřka za dva roky a pět měsíců, kdy v tomto období nebyly činěny prakticky žádné úkony, vyjma úkonů formálních. Nadto exekuce byla vydána na základě vadného exekučního titulu, což mohl exekuční soud zjistit podstatně dříve, respektive exekuci neměl vůbec nařizovat.6. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku odkázal na právní názor, který odvolací soud vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2022 a skutkový stav, který dovodil v dosavadním řízení, posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. – dále jen OdpŠk. Uvedl jeho § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 až 3, tato zákonná ustanovení odcitoval. Poté konstatoval, že exekuční řízení vedené u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, trvalo devět let a jeden měsíc, tato délka je nepřiměřená, když soudní exekutor nepostupoval dostatečně efektivně a nezohlednil skutečnost, že povinný byl po celou dobu řízení nemajetný.7. Soud prvního stupně prvního stupně akcentoval zejména význam řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, jakožto klíčové kritérium při posuzování přiměřenosti délky řízení a následného stanovení zadostiučinění. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 61/2009, z něhož dovodil, že pokud je význam řízení pro poškozeného malý nebo dokonce nulový, soud zpravidla nepřiznává zadostiučinění v penězích, ale pouze konstatuje porušení práva (Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014).8. Na základě těchto závěrů soud prvního stupně uzavřel, že pokud povinný exekutorskému úřadu hned po zahájení exekuce zaslal odpověď, v níž uvedl, že má již šest dalších exekucí a jeho jediný měsíční příjem činí 15 000 Kč, přičemž z této částky splácí další exekuce, bylo zřejmé že jeho majetkové poměry neumožňovaly vymožení pohledávky žalobce ani v řádech desítek let. Tato odpověď povinného byla součástí exekučního spisu, žalobce měl možnost se s ní od začátku seznámit. Muselo mu tak být zřejmé, že jeho pohledávka nebude nikdy reálně uspokojena, význam řízení pro žalobce tedy byl nulový.9. Soud prvního stupně tak shrnul, že v řízení sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky předmětného exekučního řízení, jsou tak dány podmínky odpovědnosti státu za škodu, avšak za přiměřené zadostiučinění lze považovat pouhé konstatování porušení práva. K tomu zdůraznil nulový význam předmětu řízení pro žalobce s tím, že z tohoto důvodu mu proto nepřiznal zadostiučinění penězích.10. O nákladech řízení rozhodl zjevně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (ač toto zákonné ustanovení v odůvodnění rozhodnutí pod bodem 19 výslovně neuvedl, pozn. odvolacího soudu). Zohlednil, že předmětem řízení bylo více uplatněných nároků, tedy soud prvního stupně vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků podle § 8 a následujících advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.). K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, podrobný výpočet uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí a žalobce zavázal k povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu částky 1 869 Kč odpovídajícímu rozsahu procentuálního úspěchu žalovaného ve výši 89 %.11. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Blanketní odvolání následně doplnil podáním ze dne 18. 3. 2025.12. Žalobce soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Ne