70 Co 276/2025-181 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je jediným a výlučným vlastníkem jednotky číslo , číslo, , byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově č.p. , číslo, , bytový dům, postavené na pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , název, , spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na pozemku zastavěném bytovým domem, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , veřejnoprávní korporace, , u Katastrálního pracoviště , adresa, na LV č. , číslo, (byt) a LV č. , číslo, (bytový dům) pro k. ú. , adresa, , obec , název, (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 29 379 Kč (výrok II.).2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem výše uvedené bytové jednotky, kterou nabyla odkoupením od , veřejnoprávní korporace, v rámci privatizace za kupní cenu 625 384 Kč, z níž polovinu poskytl ze svých prostředků žalovaný. Žalobkyně následně na žalovaného převedla spoluvlastnický podíl k uvedené nemovitosti o velikosti ideální ½ celku darovací smlouvou ze dne 17. 10. 2011. Tento dar žalobkyně odvolala dopisem ze dne 10. 6. 2024 pro nevděk žalovaného projevený vůči ní tím, že trvale a soustavně vůči ní vystupuje v rozporu s dobrými mravy, což má zejména v poslední době negativní dopady na její zdravotní stav. Dle jejích tvrzení žalovaný krátce po uzavření manželství v roce 2015 začal užívat anabolické steroidy, čímž došlo ke změně jeho osobnosti, choval se dominantně, agresivně, v roce 2017 měl žalobkyni nakazit chlamydiemi, navazoval mimomanželské vztahy s jinými ženami, s nimiž provozoval SM praktiky, jimiž se žalobkyni chlubil, žalobkyní manipuloval, vyžadoval po ní submisivní poslušnost a bezchybný servis. V roce 2021 se žalovaný odstěhoval, dále se o žalobkyni nezajímal. Následně ji vystavil náročnému rozvodu, v němž uváděl nepravdivé informace, čímž docílil toho, že podíl na rozvratu manželství byl shledán i u ní. Naléhavý právní zájem na určení odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný s odvoláním daru nesouhlasil.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že darovací smlouva ze dne 17. 10. 2011, kterou žalobkyně darovala žalovanému ideální ½ předmětné bytové jednotky byla uzavřena řádně a platně. Dopisem ze dne 10. 6. 2024 odvolala žalobkyně tento dar pro nevděk s odůvodněním, že žalovaný vůči žalobkyni úmyslně porušil dobré mravy, když ji zejména po uzavření manželství účastníků vystavoval psychickému nátlaku, své agresivitě, týrání, nejpozději od roku 2017 dlouhodobě a soustavně porušoval manželskou věrnost a zároveň žalobkyni úmyslně očerňoval i během řízení o rozvod manželství, poškozoval její pověst, předkládal nepravdivé informace, tvrzení a dokumenty, čímž vším jí způsobil psychické útrapy a obtíže, kvůli kterým jí musela být nasazena 13. 6. 2023 psychiatrická medikace a které činil za účelem, aby byla nepravdivě vykreslena jako osoba, která přispěla k rozvratu manželství účastníků. Žalovaným vznesenou námitku promlčení soud prvního stupně shledal odůvodněnou ohledně případných jednání žalovaného učiněných před uplynutím tříleté promlčecí doby od uplatnění vrácení daru, tj. před 10. 6. 2021. S ohledem na předcházející pravomocně skončené řízení o určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, vedené na základě dřívějšího odvolání daru dopisem žalobkyně ze dne 5. 10. 2022 u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , posoudil případná žalobkyní popsaná jednání trvající k uvedenému datu za posouzená v rámci uvedeného řízení, k nimž vzhledem k tomu, že se jedná o věc pravomocně rozhodnutou, nelze přihlížet.4. Dále se tedy soud prvního stupně zabýval otázkou rozporu s dobrými mravy pouze v souvislosti s jednáními označenými žalobkyní v odvolání daru a pokračujícími po datu 5. 10. 2022, spočívajícími zejména v tvrzeném lživém a nepravdivém osočování žalobkyně a předkládání nepravdivých informací, tvrzení a dokumentů v rámci řízení o rozvod, které žalobkyně vnímala jako silně dehonestující a devastující její fyzické a psychické zdraví a jež měly vést k označení žalobkyně jako osoby spolupodílející se na rozvratu manželství. Dle zjištění soudu prvního stupně rozvodový soud vycházel pouze z výpovědí účastníků a svědků obou stran, k důkazu neprováděl žalobkyní navrhovanou lékařskou zprávu o vyšetření žalovaného pro podezření na pohlavní onemocnění z roku 2017 ani fotodokumentaci, kterou měl dle tvrzení žalobkyně žalovaný získat neoprávněným přístupem ke , název, účtu žalobkyně, tedy ač jejich užití v rozvodovém řízení bylo žalobkyní označeno jako zásadní, nebyly tyto dokumenty vůbec podkladem pro rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků, a žalovaný tak jejich prostřednictvím objektivně nijak neovlivnil řízení o rozvodu ani odůvodnění rozvodového rozsudku. V rámci řízení o rozvod manželství či předchozího řízení o určení vlastnictví soud prvního stupně neshledal žádné písemné podání nebo ústní vyjádření žalobce, které by bylo možné vnímat jako urážlivé, dehonestující či ponižující žalobkyni, ani takové, které bylo agresivní, šikanózní nebo jakkoliv excesivní, vybočující z předmětu soudního řízení. Dle soudu prvního stupně byla žalovaným užitá podání či vyjádření obsahově obvyklá v daném typu řízení, a byl to právě žalobce, který usiloval o dohodu o neutrální příčině rozvratu manželství bez dokazování, na kterou ale žalobkyně nepřistoupila. Žalobcem předkládaná fotodokumentace z jejich společného života taktéž nebyla dle závěru soudu prvního stupně nijak urážlivá či zesměšňující žalobkyni a zjištění z ní učiněná v předchozím řízení o určení vlastnictví pouze konstatovala společné volnočasové aktivity účastníků v období od března 2017 do prosince 2019. Skutečnost, že žalovaný interpretoval skutkové okolnosti jinak, než je prožívala žalobkyně, označil soud prvního stupně za běžné ve sporném řízení, zejména v řízení o osobním stavu. Žádné konkrétní tvrzení či jednání žalovaného pak dle soudu prvního stupně žalobkyně v odvolání daru neoznačila. Ani výzvu žalobce k vydání bezdůvodného obohacení z 6. 2. 2025 nelze dle soudu prvního stupně považovat za rozpornou s dobrými mravy, ale za běžné uplatnění zákonného nároku. V rámci šetření státního zastupitelství i policie pak podezření žalobkyně, že došlo ke zfalšování zprávy z roku 2017 o negativním výsledku vyšetření žalovaného na pohlavní choroby, zůstalo v pouhé rovině domněnek a dané jednání nebylo žalovanému prokázáno. Naopak v předchozím řízení o určení vlastnictví bylo potvrzeno ze záznamu , tituly před jménem, , jméno FO, , že žalovaný byl dne 8. 12. 2017 dle její žádanky na dermatovenerologii testován s negativním výsledkem. Pokud k žalobkyní označené nevěře žalovaného došlo po 5. 10. 2022, dospěl soud prvního stupně k závěru, že ji nelze vzhledem k již rozvrácenému vztahu účastníků (k ukončení soužití účastníků došlo v roce 2021) a mimomanželskému vztahu i na straně žalobkyně považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně dále neshledal žádná konkrétní jednání nastalá po 5. 10. 2022, kterými by žalovaný mohl vůči žalobkyni hrubě porušit dobré mravy. Po právním posouzení podle § 630 obč. zák. ve znění zák. č. 40/1964 Sb. soud prvního stupně neshledal naplnění objektivních podmínek pro odvolání daru s tím, že žalobkyní popisované obtíže nutné léčit psychofarmaky dle jeho závěru nelze bez dalšího přičítat jakémukoliv jednání žalovaného specifikovanému v odvolání daru. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila se zjištěním skutkového stavu věci ze strany soudu prvního stupně ani s jeho následným právním posouzením. Upozornila, že odvolání daru založila nikoliv na jednom konkrétním skutku, ale na dlouhodobém tlaku ze strany žalovaného na žalobkyni, v jehož důsledku se u žalobkyně rozvinula závažná psychická nemoc vyžadující medikaci a odbornou pomoc. Soud prvního stupně ovšem nesprávně zjišťoval konkrétní jednání žalovaného, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, přičemž nepříznivý fyzický i psychický zdravotní stav žalobkyně připsal rozvodovému období s tím, že nemá souvislost s konkrétním předchozím jednáním žalovaného. Zdůraznila, že k nepříznivému následku jednání žalovaného došlo právě až během rozhodujícího období. Znovu zrekapitulovala vývoj skutkového stavu. V roce 2011 darovala žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k předmětné bytové jednotce, a to pod nátlakem žalovaného, v omylu a v očekávání společné budoucnosti. Manželství účastníků bylo uzavřeno v roce 2015, nicméně žalovaný jako dovedný manipulátor po celou dobu soužití zneužíval jejích slabých stránek, ochoty o něj pečovat i její naivity a uplatňoval vůči žalobkyni metody domácího násilí, psychický nátlak a manipulaci. V roce 2017 jí ublížil na zdraví přenosem infekce a její zdravotní stav se postupně zhoršoval v důsledku traumat ze soudních procesů a množství agresivní