11 Co 55/2026-81 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 251 873 Kč (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, za dobu od 12. 10. 2019 do 13. 12. 2024. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění za dobu od 29. 12. 2006 do 11. 10. 2019. Celkem se již žalobkyni dostalo zadostiučinění ve výši 336 660 Kč (129 000 +5 000 + 54533 + 148 127) a touto žalobou požaduje přiznání částky 251 873 Kč.3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 29. 12. 2006 podala žalobu, kterou se vůči Nemocnici s poliklinikou , adresa, domáhala odškodnění bolesti. Podrobně shrnul průběh namítaného řízení, na což odvolací soud pro stručnost odkazuje, zejména zjistil, že dne 3. 1. 2007 byl vydán platební rozkaz, po odporu byl dne 31. 3. 2008 vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 7. 2008 byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 5. 6. 2017 byl vyhlášen rozsudek, žaloba byla zamítnuta. Dne 12. 12. 2017 byl rozsudek potvrzen, nabyl právní moci dne 22. 12. 2017. Dne 18. 1. 2017 podala žalobkyně dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti. Usnesením ze dne 29. 8. 2018 dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl. Rozhodnutí dovolacího soudu nabylo právní moci dne 4. 10. 2018. Dne 3. 12. 2018 podala žalobkyně ústavní stížnost, nálezem ze dne 28. dubna 2020 Ústavní soud zrušil rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Dne 7. 12. 2023 soud vyhlásil rozsudek, k odvolání žalobkyně, dne 10. října 2024 Krajský soud v , adresa, rozsudkem částečně potvrdil a částečně změnil, rozsudek soudu prvního stupně rozsudek nabyl právní moci 5. 11. 2024. Usnesením ze dne 26. 11. 2024 soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení a toto nabylo právní moci dne 13. 12. 2024. Ve věci byli slyšeni svědci, znalec, i zpracovatelé posudku znaleckého ústavu. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3937/18 Ústavní soud vyjádřil podiv nad tím, že soudy v namítaném řízení nepřistoupily k účastnickému výslechu žalobkyně. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, , ze dne 4. 3. 2019, zjistil, že v řízení o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení soud prvního stupně žalobkyni přiznal částku 5 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění a ve zbytku žalobu zamítl; k odvolání pak rozsudkem Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , ze dne 11. 10. 2019, odvolací soud změnil rozhodnutí tak, že žalobkyni přiznal dalších 54 533 Kč s úroky z prodlení, potvrdil závěr o nepřiměřené délce řízení a přiměřenosti základní částky, přičemž provedl úpravy podle kritérií § 31a odst. 3 zákona OdpŠk – základní částku snížil o 20 % pro složitost věci a o 10 % pro chování žalobkyně, zvýšil o 25 % pro postup soudu a o 5 % pro význam věci pro žalobkyni. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 3. 12. 2024, stanoviskem ze dne 19. 2. 2025 žalovaná přiznala částku 148 127 Kč, s tím, že žalobkyni již vyplatila 129 000 Kč a podle rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, a Městského soudu v , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, pak částky 5 000 Kč a 54 533 Kč.4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., dospěl k závěru, že tato část řízení (12. 10. 2019 - 13. 12. 2024) trvala 5 let 2 měsíce. Uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalobkyni náleží zadostiučinění v peněžité formě. Vycházel z částky 20 000 Kč ročně, základní částka činí 103 333 Kč. Posuzované řízení bylo složité po právní i procesní stránce, došlo k vypracování několika znaleckých posudků včetně revizních, jeden ze znaleckých ústavů pozbyl oprávnění, dokazování bylo provedeno prostřednictvím dožádaného soudu, počet instancí byl značný - 2x okresní soud, 2x krajský,Nejvyšší a Ústavní soud, proto snížil základní částku o 20 % Z důvodu postupu orgánů veřejné moci navýšil zadostiučinění o 25 %, když identifikoval několik období bezdůvodné nečinnosti okresního soudu od 9. 3. 2007 do 18. 2. 2008, od 22. 11. 2013 do 27. 5. 2014, od 15. 10. 2014 do 14. 9. 2015 a od 22. 6. 2016 do 10. 1. 2017. S ohledem na předmět řízení zvýšil základní částku o 5 %. Po zohlednění modifikací činí částka 113 667 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla 148 127 Kč, neshledal žalobu důvodnou. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, navrhla rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu prvního stupně, že měl vycházet z částky vyšší než 20 000 Kč ročně a přihlédnout k celkovým okolnostem věci a zohlednit průběh posuzovaného řízení, přihlédnout i k rostoucí životní úrovni v ČR (s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3385/20, IV. ÚS 2459/23). Podtrhuje význam pohledu na řízení jako na jeden celek, neboť teprve po ukončení řízení je možné určit celkový rozsah a závažnost vzniklé nemajetkové újmy s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2328/2015). Vytýká soudu prvního stupně, že částku 20 000 Kč považoval za relevantní toliko pro posledních 5 let a 2 měsíce.6. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně vysvětlila, že vytýká soudu prvního stupně, že v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu nepostupoval a přiznal odškodnění jen za tuto fázi řízení, čímž je žalobkyně „bita“ v důsledku rozdělení nároku na 2 dílčí části.7. Žalovaná při jednání odvolacího soudu navrhla napadený rozsudek potvrdit. Vychází z konstantní judikatury, že není důvod navýšení nároku o inflaci, a má za to, že žalobkyně byla odškodněna na hranici nejvyšší. Kdyby měl soud postupovat dle názoru žalobkyně, jak jej přednesla při jednání odvolacího soudu, pak by došlo k duplicitnímu odškodnění. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 požadovala přiznání náhrady za 2 úkony po 450 Kč.8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.9. Soud prvního stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti v dostatečném rozsahu a dospěl ke správným skutkovým zjištěním týkajícím se nároku na zadostiučinění, nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), odvolací soud nesdílí jeho odůvodnění toliko zčásti, jednak co do výše základní částky a dále v rozsahu modifikace kritéria složitosti řízení.10. Správně soud prvního stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje. Správně dovodil, že tuto nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích. Doba, kterou uplatnila žalobkyně od 12. 10. 2019 do 13. 12. 2024, představuje 5 let a 2 měsíce. Správně zohlednil, že se jedná o odškodnění dalšího nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které již bylo dříve za jeho trvání posuzováno. Při posuzování přiměřenosti délky vycházel z celkové délky řízení, která trvala od 29. 12. 2006 do 13. 12. 2024, tedy 17 let a 11,5 měsíce (ostatně proto přiznal základní částku ve výši nikoli 16 000 Kč, nýbrž 20 000 Kč, a zohlednil i průběh předchozího řízení, resp. nepřistupoval při posouzení k věci samostatně a izolovaně, jak se mylně domnívá odvolatelka) a zadostiučinění přiznal za tu fázi řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna, postupoval tak v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2328/2015. Z bodu 28. odůvodněnítohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že při stanovení základní částky je nutno počítat s tou fází řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna; Nejvyšší soud dále cituje, že z logiky věci plyne, že není možné provést modifikaci za prvé dva roky řízení a je nutno zohlednit právě ty konkrétní okolnosti případu, jež se projevily v nyní odškodňované fázi průtažného řízení jako nové skutečnosti ve smyslu další délky posuzovaného řízení.11. Uvedené v poměrech souzené věci znamená, že v předchozím odškodňovacím řízení vedeném ve věci sp. zn. , spisová značka, se řízení nacházelo ve fázi, kdy věc již byla předložena Ústavnímu soudu, avšak nebyla dosud rozhodnuta. Po zrušení rozsudků nalézacího a odvolacího soudu Ústavním soudem dne 28. 4. 2020 se věc sama ocitla v podstatě na samém začátku. Nelze přehlédnout, že po návrzích účastníků na doplnění dokazování nalézací soud provedl velmi rozsáhlé dokazování - po výtce Ústavního soudu přistoupil k účastnickému výslechu žalobkyně, která byla slyšena 2x (jednání dne 27. 6. 2022 a 27. 6. 2022), ve věci byl zpracován nový znalecký posudek č. , číslo, , nalézací soud provedl jen v této odškodňované fázi řízení výsle