11 Co 61/2026-42 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 255,07 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 4 706,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 255,07 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 019,94 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 108,04 Kč (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 952 Kč (výrok III.).2. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 9. 11. 2022 smlouvu o úvěru, po předchozí žádosti žalované o úvěr č. , číslo, . Téhož dne žalobkyně žalované poskytla částku 30 000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku 65 423,29 Kč, a to v pravidelných 96 měsíčních splátkách po částce 687 Kč z jejího bankovního účtu. Úroková sazba byla dohodnuta na 22,90 % p.a. a RPSN ve výši 25,48 %.3. Po právní stránce posoudil věc dle § 2395 a násl. o. z. a § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. a dovodil, že jde o spotřebitelskou a formulářovou smlouvu. Žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně, spokojila se pouze s vyplněnými údaji v žádosti o úvěr, z níž vyplývá, že žalovaná má středoškolské vzdělání s maturitou/vyšší odborné vzdělání, žije v nájemním bydlení, s měsíčním příjmem 25 000 Kč a dalším rodinným příslušníkem s příjmem 35 000 Kč. Mezi výdaje žalovaná uvedla bydlení ve výši 15 000 Kč a další výdaje ve výši 5 000 Kč, které nejsou blíže specifikovány. Z žádosti nevyplývá, že by žalobkyně měla údaje doložené doklady (úplnými výpisy z účtů, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou); žalovaná nebyla dotazována, zda nemá i jiné úvěry u jiných společností či bank. Uzavřel, že smlouva je neplatná (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či SDEU C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus), sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Vyhověl žalobě pouze co do částky 27 255,07 Kč, ač žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované částku 30 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o. z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši jistiny úvěru 27 255,07 Kč. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.4. Proti výroku II. rozsudku toliko co do nepřiznaného zákonného úroku z prodlení z přiznané částky podala žalobkyně odvolání a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nemožnost plnění nebyla žalovanou ani tvrzena ani prokázána, žalovaná neprokázala nemožnost splatit dluh ani majetkové poměry. Odkázala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , a zdůraznila, že zaslala žalované výzvu dne 8. 1. 2025, splatnost nastala dne 26. 2. 2025, a proto požaduje úrok z prodlení od 27. 2. 2025.5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z převážné části důvodné.7. Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, který po právní stránce správně věc posoudil dle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci a není dotčen odvolacím přezkumem.8. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že za stavu, kdy je žalovaná v řízení zcela pasivní a nečinná, netvrdila, natož prokazovala, jaká je doba přiměřená jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb., je na místě aplikovat obecnou úpravu dle § 1968 o. z. a násl. a dle § 1970 o.z. je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12 % dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počínaje dnem následujícím, v němž se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. V souzené věci žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 28. 2. 2025, která jí byla dle § 573 o. z. doručena, k vrácení částky 34 942,55 Kč a nákladů řízení ve lhůtě nejpozději do 7. 3. 2025. Ode dne následujícího tj. dne 8. 3. 2025, je žalovaná dle § 1970 odst. 1 o. z. v prodlení. Za relevantní pro splatnost celého dluhu nelze považovat výzvu k úhradě označenou jako poslední výzva datovanou dne 8. 1. 2025, neboť jí žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě toliko částky 8 163,30 Kč, proto odvolací soud neshledal požadavek žalobkyně co do úroku z prodlení za dobu od 5. 3. do 7. 3. 2025 za oprávněný.9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 31 961,20 Kč s 12 % úrokem a 12 % úrokem z prodlení včetně kapitalizace příslušenství, počínaje od 5. 3. 2025. Ke změně žaloby nedošlo. Soud prvního stupně správně vyčerpal předmět řízení a v rozsudku pracoval s požadovaným počátkem prodlení k 5. 3. 2025. Pokud se odvolatelka teprve v odvolání domáhala přiznání příslušenství počínaje od 27. 2. 2025, překročila předmět řízení a odvolacímu soudu nezbylo, než v tomto rozsahu její požadavek na příslušenství za dobu od 27. 2. 2025 do 5. 3. 2025 považovat za neuplatněný; za dobu od 5. 3. 2025 do 7. 3. 2025 za neopodstatněný z důvodu uvedeného v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozsudku.10. Odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek v napadené části zamítavého výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbytku jej v napadené části potvrdil dle § 219 o. s. ř.11. Odvoláním zůstal nedotčen výrok I. a část výroku II. rozsudku.12. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. Za řízení před soudem prvního stupně činí náklady řízení částku 2 928 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 1 279 Kč a náklady právního zastoupení, jenž sestávají z odměny právního zástupce ve výši 700 Kč za úkon právní služby vycházeje z tarifní hodnoty 31 964,20 Kč dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba), dále náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhl. ve výši 3x 100 Kč a 21 % DPH ve výši 504 Kč, tj. náklady právního zastoupení 2 904 Kč. Celkem náklady řízení činí 4 183 Kč po započtení soudního poplatku, z čehož 70 % úspěchu představuje částku 2 928 Kč. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, která měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestává z nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. k), g) cit. vyhl. ve výši odměny 1 780 Kč za úkon vycházeje z tarifní hodnoty 16 353 Kč jakožto pětinásobku ročního plnění zákonného úroku z prodlení dle § 8 odst. 2 cit vyhl., dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. po 450 Kč, 21 % DPH ve výši 936,60 Kč, tj. 5 396,60 Kč a po započtení soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč, činí náklady odvolacího řízení částku 6 396,60 Kč. Součet nákladů řízení je 9 324,60 Kč, které odvolací soud uložil žalované zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř. a platební místo určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř.