19 Co 361/2025-60 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, ve které žalobkyně žádala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 67 300 Kč za dobu od 14. 3. 2025 do 6. 6. 2025 (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 250 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu na zaplacení částky 25 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 050 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 885,79 Kč (výrok IV.).2. Rozhodoval tak k návrhu žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále i „posuzované řízení“) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.3. Žalovaná na výzvu, doručenou jí dne 6. 12. 2024, jíž žalobkyně žádala zaplacení částky 132 300 Kč, přiznala žalobkyni stanoviskem ze dne 31. 1. 2025 částku 65 000 Kč (vypočteno z délky trvání posuzovaného řízení 5 let 4 měsíce v sazbě 15 000 Kč/rok s krácením za prvé dva roky, částka byla dále modifikována o: - 5 % pro složitost, - 5 % pro jednání účastníků, + 10 % pro postup soudu).4. Výrok I. soud prvního stupně odůvodnil částečným zpětvzetím nároku na zaplacení úroku z prodlení dle § 96 odst. 1, 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).5. Ve věci samé pak vyšel z obsahu spisu vedeného o posuzovaném řízení, jež bylo zahájeno dne 28. 5. 2018 bývalým manželem žalobkyně (jež byla v posuzovaném řízení v postavení žalované), který se domáhal určení, že smlouva o rozšíření společného jmění manželů (dále jen „SJM“) je neplatná. Podáním došlým dne 9. 10. 2018 byla žaloba rozšířena o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem podílu na specifikované bytové jednotce. Podání žaloby v květnu 2018 předcházela jednání mezi účastníky. Dne 10. 6. 2019 založila žalobkyně do spisu plnou moc pro právní zástupkyni, požádala o zaslání žaloby, o níž se dozvěděla v souvislosti s usnesením ze dne 24. 5. 2019, č. j. , spisová značka, (řízení o vypořádání SJM). Ta jí byla doručena dne 11. 10. 2019. Opatřením předsedy prvostupňového soudu ze dne 1. 7. 2019 byla věc přidělena jinému soudci. Žalobkyně se k návrhu vyjádřila týž měsíc, dne 7. 10. 2019 pak urgovala nařízení jednání. Usnesením ze dne 9. 10. 2019 byla připuštěna změna žaloby. Dne 6. 1. 2020 žalobkyně opět žádala o nařízení jednání. Jednání nařízené na den 20. 3. 2020 bylo k žádosti protistrany odročeno na 13. 5. 2020, při něm pak bylo provedeno množství listinných důkazů. Podáním ze dne 30. 6. 2020 byla žaloba částečně vzata zpět (v rozsahu určení neplatnosti smlouvy). U jednání dne 1. 7. 2020 bylo pokračováno v dokazování, žalobkyně požadovala z důvodu péče o dítě a těhotenství provedení výslechu videokonferenčně. U jednání dne 9. 9. 2020 byl vyslechnut navrhovatel. Jednání nařízené na den 11. 11. 2020 bylo k žádosti strany žalované odročeno na den 5. 2. 2021. Při jednání dne 5. 2. 2021 byly vyslechnuty dvě svědkyně. Jednání nařízené na den 14. 4. 2021 bylo opětovně k žádosti žalobkyně odročeno na 16. 6. 2021. Pro změnu obsazení senátu došlo k odročení na den 22. 9. 2021, při tomto jednání bylo provedeno mnoho listinných důkazů. Jednání bylo poté odročeno na neurčito za účelem zajištění videokonference s , stát, stranou, což se do 8. 8. 2023 nepodařilo, neboť tento orgán sdělil, že není z organizačních důvodů schopen uvedené zajistit, ani sdělit případně kdy. U jednání dne 8. 11. 2023 byla žalobkyně vyslechnuta. Při jednání dne 26. 1. 2024 byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Lhůta pro vyhotovení rozsudku byla prodloužena do 27. 3. 2024. V dubnu 2024 se navrhovatele odvolal. Po zaplacení soudního poplatku a vyjádření žalobkyně byl spis předložen dne 2. 7. 2024 Městskému soudu v , adresa, , který potvrdil napadený rozsudek dne 3. 9. 2024. Právní moc nastala dne 16. 9. 2024.6. Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v České republice za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 %.7. Uplatněný nárok pak soud prvního stupně posoudil dle § 5, § 14, § 15, § 13 a § 31a OdpŠk. Vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo ode dne 28. 5. 2018 do právní moci rozsudku dne 16. 9. 2024, tj. 6 let a 3,5 měsíce, avšak ve vztahu k žalobkyni až od doručení usnesení ze dne 24. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , tj. 5 let a 4 měsíce. Poté dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, za které je třeba žalobkyni přiznat zadostiučinění v peněžní formě. Ve smyslu stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko Cpjn 206/2010“) vycházel z částky 15 000 Kč/rok, navýšené o 50 % s ohledem na změnu ekonomické situace a inflaci, tj. z částky 22 500 Kč/rok, snížené za první dva roky na polovinu.8. Ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk shledal posuzované řízení po skutkové i procesní stránce složitějším (obsáhlé dokazování, snaha o videokonferenci, odročování, rozhodování na dvou stupních soudní soustavy), pročež základní částku snížil o 10 %. Pro postup soudů základní částku navýšil o 10 %, neboť řízení bylo zatíženo několika průtahy či nekoncentrovanými postupy, a to v období: 1/ od 2. 7. 2018 do 24. 7. 2019, kdy došlo k zaplacení soudního poplatku, rozšíření žaloby, vyjádření k žalobě (cca 9 měsíců, z velké části před vědomostí žalobkyně o řízení); 2/ od 24. 7. 2019 do 20. 3. 2020, kdy byla připuštěna změna žaloby, nařízeno jednání (cca 3 až 4 měsíce); 3/ od 16. 6. 2021 do 22. 9. 2021, kdy došlo k odročení jednání z důvodu změny obsazení senátu (cca 3 měsíce); 4/ od 22. 9. 2021 do 10. 12. 2021, kdy byl učiněn jen dotaz na bydliště žalobkyně (cca 2,5 měsíce); 5/ od 4. 1. 2022 do 8. 8. 2023, kdy byla neúspěšně zařizována videokonference s , stát, (cca 1 až 2 měsíce). Pro jednání žalobkyně základní částku nemodifikoval, když ta na jedné straně iniciovala jednání, na druhé přispěla k prodloužení délky řízení žádostmi o odročení jednání (ze dne 11. 11. 2020 na 5. 2. 2021, ze dne 14. 4. 2021 na 16. 6. 2021). Pro význam řízení základní částku navýšil o 10 % s ohledem na předmět sporu (byt v centru , adresa, , milionová majetková hodnota), pro blokování řízení o vypořádání SJM a pro rétoriku žalobce, který žalobkyni označoval za sňatkovou podvodnici.9. Zadostiučinění soud prvního stupně stanovil částkou 107 250 Kč. S ohledem na to, že žalobkyni bylo žalovanou již přiznáno 65 000 Kč, vyhověl žalobě co do částky 42 250 Kč a co do částky 25 050 Kč ji zamítl. Příslušenství pak přiznal s ohledem na prodlení dle § 15 odst. 1 OdpŠk ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. Poznamenal, že za relevantní nepovažuje, že bývalému manželovi žalobkyně byla přiznána za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou stejného řízení vyšší částka. Žalobkyně netvrdila, jak byla konkrétně stanovena, nadto řízení vůči němu trvalo déle.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“).12. Včasným odvoláním napadla rozsudek žalovaná do výroku II. a IV. z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Konstatovala, že žalobkyni byla žaloba ohledně posuzovaného řízení doručena dne 11. 10. 2019, přesto bylo vycházeno z data 24. 5. 2019. Dále namítala, že byť soud vycházel ze Stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010, pominul další judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3616/2023, sp. zn. 30 Cdo 1744/2025, nebo rozhodnutí Ústavního soudu, například sp. zn. III. ÚS 21/2024, sp. zn. II. ÚS 252/2024, sp. zn. IV. ÚS 1761/24, sp. zn II. ÚS 2139/24, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, z níž vyplývá, že inflace by neměla být promítána do finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a základní sazbu 15 000 Kč/rok v rozporu s tím navýšil. Současně nesouhlasila s odůvodněním významu řízení a navýšení základní částky, když to byla hlavně žalobkyně, která svým chováním průběh posuzovaného řízení komplikovala. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. změnil tak, že žalobu i co do částky 42 250 Kč s příslušenstvím zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.13. Žalobkyně shledala napadené rozhodnutí věcně správným, v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. Nesouhlasila tak s výkladem žalované týkající se nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/25, z něhož nevyplývá nemožnost navýšení, když je zadostiučinění nepřiměřeně nízké, neplní satisfakční funkci, pro takový postup svědčí individuál